Emo
EMO (zkratka výrazu „emoce“ - ale z anglického „emotions“) je americký slangový výraz označující subkulturu, která je definována punkově orientovanou módou a emo hudební stylem, teenagerskou přecitlivělostí a touhou po romantice.[1][2] Její příslušníci si často libují v ponuré romantice, melancholii a důrazu na vlastní prožitky odehrávající se v jejich vnitřním světě. Někteří vyznavači jsou okouzleni temnotou, jsou fascinováni vším, co souvisí se smrtí.[2] EMO získalo na popularitě v první dekádě 21. století.
Obsah |
Význam výrazu emo a jeho používání [editovat]
Slovo emo používáno ve více významech.
Emo bývá médii prezentováno ve spojení s sebepoškozováním a sebevraždami, náklonností ke smrti a temnotě a vášnivé lásce k Emo, Screamo, Scene a MetalCore kapelám jako je například My Chemical Romance.[1][3]
EMO bývá používáno k označení depresivních pocitů, pro přehnané melodrama či ublíženost.
Historie [editovat]
Etymologie [editovat]
Od poloviny osmdesátých let byl výraz emo používán výhradně pro hudební styl tehdejší washingtonské punkové scény. Když se hudba koncem devadesátých let dostala do povědomí širšího publika, začalo slovo nabývat dalších významů.
Původ výrazu samotného je nejasný. Jedním z nejrozšířenějších názorů je, že označení emo se poprvé objevilo v roce 1985 v interview s Ianem MacKayem (tehdy člen skupiny Embrace) v časopise Flipside (číslo 47). Krátce nato se začal výraz emo (případně emo-core) používat jako zkratka z „emotive hardcore“ či „emotional hardcore“, stylu hudby, který v té době ovládal Washington, D.C..
Dějiny emo hudby a stylu [editovat]
- Související informace naleznete v článku Emo (hudba).
Po roce 2000 začaly hudební skupiny jako Dashboard Confessional popularizovat dramatičtější a osobnější „emo“ styl, jehož texty daleko více oslovovaly teenagery, poprvé zakoušející životní a vztahovou frustraci. Spolu s tím začala být hudba známější, a „emo“ začalo být okolím používáno jako termín pro přehnané melodrama či ublíženost.
Když začala velká vydavatelství zařazovat skupiny jako „emo“, postupně se sjednotily i zpočátku různé styly jejich prezentace( Screamo, Emo, MetalCore ).
Móda a kultura [editovat]
Móda vychází z punku, v svých počátcích emo subkultura navazovala na mods nebo mods revival, je doplněna výrazným barvením vlasů a při vhodných příležitostech také nepřehlédnutelným líčením okolo očí v temných odstínech (často i u mužů).[2]
Jako EMO jsou označovány dva různé styly oblékání tvrdý styl (EmoCore) a jemný styl (New Generation).[zdroj?] První vychází z „indie EMO“ scény devadesátých let, a má vazby na indie rock a punk rock. Zahrnuje oblečení obnošeného vzhledu, typicky v khaki a černých barvách. Trička bývají těsnější, s potiskem ve stylu osmdesátých let, oblíbené kapely.
Druhý populární styl je mixem stylů a vyznačuje se rovnými nebo natupírovanými vlasy (typicky černou, červenou, blond, růžovou nebo nějaký nepřirozený odstín tmavé nebo naopak výrazné barvy). Muži nosí upnuté kalhoty a ženy sukně.
Reference [editovat]
- ↑ a b Emo mohou radostně plakat, do kin přichází Stmívání Aktuálně.cz, Irena Hejdová
- ↑ a b c AKTUALIZOVÁNO: Pátrání po vyznavačích EMO stylu skončilo část Co je EMO?, Kladenský deník, Holakovský Milan
- ↑ Sands, Sarah (16. srpna 2006). EMO cult warning for parents. The Daily Mail. Samotní emaři se však ohrazují, že emo není záležitost týkající se sebevražd a je to pouze něčí výplod fantazie, který se uchytil v médiích.
