Jack Kerouac

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jack Kerouac
Kerouac by Palumbo.jpg
Jack Kerouac okolo roku 1956
Rodné jméno Jean-Louis Lebris de Kerouac
Narození 12. březen 1922
USA Lowell, Massachusetts, USA
Úmrtí 21. říjen 1969 (47 let)
USA Saint Petersburg, Florida, USA
Povolání spisovatel, básník, prozaik
Národnost americká
Literární hnutí Beat generation
Významná díla Na cestě
Dharmoví tuláci
Maloměsto, velkoměsto
Vize Codyho
Manželka Frankie Edith Parkerová (první manželství),
Joan Havertyová
(druhé manželství)
Podpis Podpis
„Z chlapce nedělá muže ani tak láska sama, jako její ztráta.“
Logo Wikimedia Commons multimédia na Commons
Wikiquote-logo.svg citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg seznam titulů v katalogu NK ČR

Jack Kerouac [dʒæk ˈkɛɹəwæk] IPA, vlastním jménem Jean-Louis Lebris de Kerouac, (12. března 1922, Lowell, Massachusetts, USA - 21. října 1969, Saint Petersburg, Florida, USA) byl americký spisovatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů beat generation. Proslavil se zejména svými autobiografickými romány, zejména pak dílem Na cestě.

Narození a dětství[editovat | editovat zdroj]

Rodný dům Jacka Kerouaca v Lowellu

Původ[editovat | editovat zdroj]

Předci Jacka Kerouaca pocházeli z Francie. Jeho děd, tesař Jean-Baptiste Kirouack se společně se svou ženou Clémentine Bernierovou přestěhovali z Francie do Nashui, města v amerického státu New Hampshire. Stalo se to v roce 1889 krátce poté, co se jim narodil syn Léon, budoucí Kerouacův otec. Léon se stal reportérem a obchodníkem a roku 1915 si vzal Gabrielle Lévesqueovou, budoucí Kerouacovu matku. Rok po svatbě se jim narodilo první dítě, syn Francis Gerard; roku 1918 pak dcera Caroline. Jako třetí a poslední dítě Gabrielle Kerouacové přišel na svět Jean-Louis. Doma mu říkali "Ti Jean", čili "Malý Jan". Teprve později, když se Jean-Luis začal stýkat s nefrancouzskými obyvateli, se z něj stal "Jack".[1]

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Když byly Jackovi čtyři roky, zemřel mu ve věku devíti let na revmatickou horečku jeho starší bratr Gerard. Kerouaca tato událost hluboce poznamenala, prohloubila jeho závislost na matce a promítla se i do jeho tvorby. Doma rodina Kerouacových mluvila jedním z francouzských dialektů, proto je Kerouacův mateřský jazyk francouzský. Angličtinu se začal učit až v šesti letech a docela s ní bojoval.[2]

Otec Jacka Leo Kerouac byl v Lowellu známou postavou. Vznětlivý, avšak šlechetný mírně výstřední muž s náklonností k barům a dostihovým závodům si zakládal na své nezávislosti. Vlastnil malou tiskárnu, díky níž mohl zaplatit prostorný starý dům. V r. 1936 se vylila řeka Merrimack z břehů a zatopila otcovy dílny. Ten byl nucen prodat dům a hledat si práci jako tiskař, kdekoli to bylo možné. S úpadkem otcovy role živitele domu a hlavy rodiny sílil matčin vliv.

U otce se objevily zdravotní problémy, z části způsobené pitím alkoholu. Nenosil domů moc peněz, což zapříčinilo vzrůstající napětí mezi Kerouackovými rodiči.[3]

Kerouacova matka Gabrielle Ange Kerouac byla hluboce věřící katolička a o nedělích Kerouaca a Caroline vodila do kostela. V Pawtucktetville, frankokanadské komunitě v massachusettském Lowellu nikdy nenašla skutečné přátele.[4] Když Leo Kerouac pozvolna umíral, musela ona zajišťovat příjem domácnosti. Našla si práci v továrně na boty. Mladý Jack trpěl pocity viny, že nedokáže nahradit otce v úloze živitele. Strávil s ním nejvíc času během jeho závěrečného stadia choroby a staral se o něj. Leo si na svém synovi vyžádal slib, že se o matku po jeho smrti postará. I v této události je nutno vidět pozdější zesílené vazby Jacka na matku[5] .

Jack Kerouac nejdříve chodil do školy sv. Ludvíka Francouzského, poté do jezuitské školy sv. Josefa.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

V roce 1936 nastoupil na lowellskou High School, kde si získal společenské postavení mezi spolužáky výbornými výkony v americkém fotbale a atletice. Jack se na střední škole seznámil s jazzem a začal hodně číst. V posledním ročníku se seznámil s Mary Caneyovou, která se později stala předlouhou jeho románu Maggie Cassidyová. Díky svým fotbalovým výkonům dostal dvě nabídky univerzitní stipendium a Kerouac se rozhodl pro Kolumbijskou univerzitu v New Yorku. Na univerzitě se Kerouacovi z počátku dařilo dobře a díky jeho výborným esejům si ho spolužáci najímali, aby za ně psal práce.[6]

Jackovo prvotní nadšení z univerzity se však brzy začalo vytrácet. Dlouhé cestování městem, celodenní vyučování a večerní fotbalový trénink ho příliš zaměstnávaly a Jack začal vyučování vynechávat. Začal chodit do klubů poslouchat jazz a na večírky spolužáků. V této době se ještě scházel s Mary Caneyovou, avšak jejich způsob života byl už dost odlišný, což nakonec vedlo k jejich odloučení. Po zbytek života pak Kerouac tvrdil, že nikdy žádnou dívku nemiloval tak jako Mary.[7]

Beat[editovat | editovat zdroj]

Jack Kerouac, 1943

V prosinci 1942 se Kerouac nepohodl s trenérem fotbalu a opustil univerzitu. Vrátil se zpět do Lowellu. O tři měsíce později obdržel povolávací rozkaz do Námořnictva Spojených států. Odtud byl však brzy propuštěn pro psychické problémy. V létě téhož roku proto nastoupil jako pomocná pracovní síla na loď do Liverpoolu.[8]

V létě roku 1944 se Kerouac poprvé setkává s Allenem Ginsbergem a ještě téhož roku i s Williamem Sewardem Burroughsem. Jelikož byl Burroughs o několik let starší než Ginsberg i Kerouac, stal se pro ně „učitelem“. 22. srpna se oženil s Frankie Edith Parkerovou ihned poté, co byl propuštěn z vězení. Tam se ocitl za krytí vraždy Davida Kammerera Lucienem Carrem. To pro něj znamenalo odcizení se rodině a pasování se do role psance. Manželství s Edie Parkerovou vydrželo jen 2 měsíce[5].

V roce 1946 se Jack setkal s Nealem Cassadym, což navždy ovlivnilo jeho tvorbu.[9]

Jeho druhou manželkou se stala po roce 1950 Joan Havertyová, servírka jež předtím žila s Billem Cannastrou. Ani toto manželství dlouho nevydrželo, trvalo jen 6 měsíců a neslo s sebou nepříjemné následky ve sporu o určení otcovství, který Joan rozpoutala[5].

V následujících letech vychází román Maloměsto, velkoměsto, Kerouac jezdí stopem po USA a příležitostně pracuje jako brzdař (a dělá také jiné málo kvalifikované pomocné práce). V té době byl také podruhé hospitalizován s flebitidou (zánět žil).

Po roce 1956, kdy vydal román Na cestě, se stává veřejnosti známou osobností. Stal se finančně zajištěným a začíná pít víc, než kdykoli předtím. Zemřel na následky alkoholismu, na krvácení jícnových křečových žil.

Hodí se uvést, že Jack Kerouac byl extrémně vnímavý a citlivý člověk. Jeho pochybnosti o sobě pramenily mj. i z faktu, že jeho novátorská tvorba nebyla dlouho považována za způsobilou k vydání. Přes touhu poznávat a vstřebávat stále něco nového zažil i období těžkých depresí a pocity osamění. Domníval se, že zemře o samotě jako jeho oblíbení spisovatelé Emily Dickinsonová a Henry David Thoreau a sám o sobě psal v dopisech jako o zuboženém papírovém žebrákovi. Toto velmi těžké období života mu kromě psaní, četby a podpory přátel pomohl překonávat buddhismus.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Kerouac se snažil (jako ostatní beatnici) o maximální upřímnost a spontaneitu díla bez ohledu na umělecké následky. Pohrdal korigováním tvorby, jenž má být způsobem druhotné morální cenzury vnucované podvědomím. Literáta přirovnával k jazzovému saxofonistovi, neboť by měl hledat jazykové vyjádření nerušeného proudění myšlenek[10]. Na druhou stranu lze z jeho tvorby vycítit pronikavý pocit stísněnosti, zoufalství a bolesti žití, jenž většinou převažuje nad entuziasmem a občas násilným veselím postav. John Clellon Holmes se o něm vyjádřil slovy: "A najednou mnou zachvěl pocit, že Kerouac svou čtyřicítku o mnoho nepřežije. Taková hltavost, psychická zranitelnost, taková jednostrannost musí člověka nakonec vymačkat a Kerouac, jak jsem ho znal, nebyl schopen odvrátit se od svého zničujícího vědomí."[11]

Jeho poezie je ovlivněna asijskými vlivy, především zen-buddhismem a starou čínskou poezií. Ovlivnila ho především forma haiku (tj. báseň o 17 slabikách, která obsahuje ucelenou vizi života ve třech krátkých řádcích), dále to byl blues (tříveršové sloky s opakovaným nepatrně variabilním prvním veršem, většinou smutné či melancholické). Kerouac přesně nedodržoval tyto formy, šlo mu spíše o dodržení nálady a rytmu. Velmi ho ovlivnil jazz. Své básně považoval za chorusy.

Poezie:

Prozaická tvorba: Mnohem významnější než jeho básnická tvorba je tvorba prozaická. Často čerpá ze svých zážitků, z doby, kdy se toulal po Státech. Píše velmi uvolněně a jak sám tvrdil, psal, jak to bylo, což je vcelku věrohodné. Toulal se beze všeho pouze s batohem, lze ho označit za vandráka a to v obou významech toho slova.

  • Maloměsto, velkoměsto - 1950, též pod názvem Městečko a velkoměsto
  • Doctor Sax, 1959
  • Na cestě - objevuje se zde jeho častý motiv - toulání. Lze říci, že je to cesta od tahu k tahu. Je psáno jako odpověď na otázku Joan Andersové, co vlastně na cestě po Spojených státech dělali. Tento román údajně napsal během tří týdnů na 30 metrovou roli japonského kreslicího papíru, bez jakéhokoli členění na odstavce, kapitoly a bez interpunkčních znamének. 6 let pak trvalo, než dílo přepsal do podoby, ve které mohlo být vydáno. Toto dílo se stalo manifestem beatniků. Pojednává o začínajícím spisovateli jménem Sal Paradise (paradise = ráj), který se se svým přítelem Deanem toulá po USA. Vyhledávají vzrušení, ve kterém hledají podstatu života. V postavách lze rozpoznat další beatniky pod pozměněnými jmény.

Tato tři díla psaná na konci 40. let chtěl původně spojit do trilogie Duolozova legenda.

Kerouac dále napsal několik cestopisných děl, jedná se o tzv. reportáže ze silnice, kde popisuje své zážitky z cest po USA:

  • Osamělý poutník
  • Dharmoví tuláci - 1958, tato kniha velice ovlivnila hnutí hippies. Lidé z tohoto hnutí často cestovali s ruksakem na zádech, kde měli prakticky pouze tuto knihu. O této knize lze právem tvrdit, že je mnohem klidnější než většina ostatních, což patrně ovlivnil fakt, že Kerouac se stal přívržencem buddhismu. V tomto díle se střetávají myšlenky západní civilizace reprezentované křesťanstvím a myšlenky východní civilizace reprezentované buddhismem. Autor a po něm i mnozí další hledali ve východním učení cestu z našeho světa. Toto je velice složitá problematika, která se dotýká spíše filosofie. Slovo „dharmoví“ je odvozeno od slova dharma, které pro autora znamená pravdu. Hrdinou této knihy je Japhy Ryder (předlohou mu byl básník a znalec východní filosofie Gary Snyder), se kterým vypravěč utíká do lesů od naší civilizace (samozřejmě s ruksakem na zádech).
  • Říjen v železniční zemi
  • Podzemníci - 1953 (vydáno 1957), dílo bylo napsáno během 3 dnů v benzendrinovém opojení. Pojednává o autorově milostném vztahu s černoškou. V knize, pod směšnými jmény, vystupují přední jména beat generation (Allen Ginsberg, Gregory Corso, …). Kniha vypráví o tom, že muži potřebují lásku, ale neumějí si ji udržet.
  • Maggie Cassidyová - 1959
  • Andělé pustiny - psáno v letech 19511961. V první části knihy autor pojednává o samotě v pustině a ve světě. Ve druhé části spisovatel popisuje putování Mexikem, New Yorkem, Francií a Londýnem - svým způsobem pojednává o samotě (kdy je člověk sám uprostřed lidí). Dílo má mnoho společných rysů s Dharmovými tuláky.
  • Big Sur - 1962 - podrobný přepis propadání šílenství a paranoie, totálního rozkladu a rozpadu duše.
  • Satori v Paříži - 1966
  • Mag - 1984 (v originále Pic, 1971) - Další kniha o toulání, tentokrát o malém černošském chlapci ze Severní Karolíny, kterému umře milovaný děda. Mag se dostane do opatrování ke své tetě, odkud ho unese jeho světaznalý bratr, čímž se roztáčí koloběh stopování, improvizace a života na okraji společnosti. Pro bratry je každý den bojem, ale o to víc cítí, že žijí.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Próza[editovat | editovat zdroj]

česky:

Poezie, korespondence, audionahrávky apod.[editovat | editovat zdroj]

  • Mexico City Blues (1955)
  • Scattered Poems (1945-1968)
  • Heaven and Other Poems (1957-1962)
  • Trip Trap: Haiku on the Road from SF to NY (1959) (s Albertem Saijoem and Lewemem)
  • Pomes All Sizes (sestaveny 1960)
  • San Francisco Blues (1954)
  • Book of Blues (1954-1961)
  • Book of Haikus
  • Dear Carolyn: Letters to Carolyn Cassady (1983) ISBN 0-934660-06-9
  • The Scripture of the Golden Eternity (1956) (meditace, kóany, básně) ISBN 0-87286-291-7
  • Wake Up (1955)
  • Some of the Dharma (1954-1955)
  • Beat Generation (divadelní hra, kterou Kerouac napsal roku 1957, ale která byla publikována až roku 2005)
  • Jack Kerouac: Selected Letters, 1940-1956
  • Jack Kerouac: Selected Letters, 1957-1969
  • Windblown World: The Journals of Jack Kerouac (1947-1954)
  • Safe In Heaven Dead (Rozhovory)
  • Conversations with Jack Kerouac (Rozhovory)
  • Empty Phantoms (Rozhovory)
  • Departed Angels: The Lost Paintings
  • Readings by Jack Kerouac on the Beat Generation (1959) (LP)
  • Poetry For The Beat Generation (1959) (LP)
  • Blues And Haikus (1960) (LP)
  • The Jack Kerouac Collection (1990) (Audio CD kompilace tří LP)
  • The Jack Kerouac Romnibus (1995) (multimediální CD-ROM) (edit. Ralph Lombreglia a Kate Bernhardt)
  • Reads on the Road (1999) (Audio CD)
  • Doctor Sax & Great World Snake (2003) (Audio CD)
  • Door Wide Open (2000) (edit. Joyce Johnson)

česky:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NICOSIA, Gerald. Memory Babe: kritická biografie Jacka Kerouaka. Olomouc : Votobia, 2006. S. 23-25.  
  2. http://www.biblio.com/authors/619/Jack_Kerouac_Biography.html
  3. TURNER, Steve. Hipster s andělskou hlavou. London : Jota, 1997. S. 35.  
  4. CHARTERS, Ann. Kerouac: A biography. London : André Deutsch, 1974. S. 17.  
  5. a b c TYTELL, John. Nazí andělé. Olomouc : Votobia, 1996. ISBN 80-7198-104-4. Kapitola Jack Kerouac, s. 57-84.  
  6. TURNER, Steve. Hipster s andělskou hlavou. London : Jota, 1997. S. 48-49.  
  7. NICOSIA, Gerald. Memory Babe: kritická biografie Jacka Kerouaka. Olomouc : Votobia, 2006. S. 57-66.  
  8. TURNER, Steve. Hipster s andělskou hlavou. London : Jota, 1997. S. 60-61.  
  9. TURNER, Steve. Hipster s andělskou hlavou. London : Jota, 1997. S. 67-79.  
  10. TYTELL, John. Nazí andělé. Olomouc : Votobia, 1996. ISBN 80-7198-104-4. Kapitola Přerušený kruh, s. 19.  
  11. TYTELL, John. Nazí andělé. Olomouc : Votobia, 1996. ISBN 80-7198-104-4. Kapitola Jack Kerouac: Obhájce spontánnosti, s. 218-219.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NICOSIA, Gerald. Memory Babe: kritická biografie Jacka Kerouaka. Olomouc : Votobia, 1996. ISBN 80-85885-02-6.  
  • TURNER, Steve. Hipster s andělskou hlavou. London : Jota, 1997. ISBN 80-7217-029-5.  
  • CHARTERS, Ann. Kerouac: A biography. London : André Deutsch, 1974. ISBN 02-3396-516-5.  
  • TYTELL, John. Nazí andělé. Olomouc : Votobia, 1996. ISBN 80-7198-104-4.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu