Jean Genet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jean Genet (1983)

Jean Genet [žán žene] (19. prosince 1910, Paříž15. dubna 1986, Paříž) byl francouzský básník, dramatik a spisovatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jean Genet vyrostl v pěstounské péči na francouzském venkově, protože jeho matka ho ihned po narození odložila. Na tomto faktu postavil svoji image a lze říci, že se s tím nedokázal nikdy srovnat, proto získal pocit, že je vyloučen ze společnosti a žil jako tulák. Dalším výrazným prvkem, který ovlivnil jeho pocit vyloučení ze společnosti, byla jeho neskrývaná homosexualita.[1]

Roku 1925 byl zatčen pro krádež a následně odsouzen. Ve vězení začal psát básně a autobiografický román. Vzhledem k tomu, že ve svém zvláštním stylu života pokračoval – po roce 1930 vykonával celou řadu povolání – živil se jako zloděj, homosexuální prostitut. Později vstoupil do cizinecké legie, odkud dezertoval. Měl být roku 1947 za recidivu (podesáté) odsouzen na doživotní práce ve francouzských koloniích, ale protože na jeho obranu vystoupilo značné množství francouzských umělců a intelektuálů, byl omilostněn.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho prozaická tvorba je ovlivněna existencialismem. Genet však svět spodiny, který je pro jeho tvorbu typický, neodsuzuje, ale naopak snaží se jej estetizovat – pokouší se vytvářet morálku, která je v rozporu s naším mravním kodexem. Jako důsledek se u Geneta v jeho románech objevuje fascinace vraždou, krádeží anebo zradou, které staví do juxtapozice zejména s aktem lásky, čímž dosahuje velmi napjatého metafyzického vyznění situací. Formálně jsou Genetovy romány poměrně složitě strukturované rámcové texty, v nichž autor improvizačně rozvíjí své úvahy a erotické fantazie na základě lineárně vystaveného syžetu. V Genetových románech vystupuje obvykle velké množství figur reprezentujících různé aspekty na nich demonstrované morálky. Genetovy romány jsou rovněž často neseny formou deníkového záznamu - ať už fiktivního deníku postavy anebo přímo deníku autora - jak je tomu například v textu Deník zloděje. Genet se ve svých románech proslavil jako jeden z prvních autorů, kteří nepokrytě - i formou pornografie - oslavovali mužskou homosexuální sexualitu - se vší její osamoceností, neurotičností, ale i cynismem, promiskuitou a brutalitou. V tomto ohledu na Geneta navazovala celá řada homosexuálních umělců od 60. let až do současnosti.

  • Panna Marie Květná1944
  • Pohřební obřad1947 - Genet zde byl fascinovaný estetikou nacismu a jeho uniforem. Na příběhu rozprášeného kulometného hnízda v době osvobození Francie kolem roku 1945 sleduje milostné napětí mužů čekajících na ztracené vartě na svou smrt.
  • Querelle z Brestu - 1947 - námořník Querelle vešel do obecného povědomí (i díky zfilmování románu Rainerem Wernerem Fassbinderem) coby prototyp svobodného homosexuála - vraha, zloděje, rváče - námořníka, u nějž se jakákoliv morálka přizpůsobuje okamžité choutce, a který fascinuje a rozvrací své okolí svou fyzickou krásou. Román je nicméně značně komplexní, obsahuje podobně propracované příběhy nejméně pěti dalších postav, charakterizujících slabost a podlost lidí stojících leckdy mnohem více na straně uznávané morálky.
  • Deník zloděje1949

Drama: Genetovy divadelní texty bývají řazeny do linie absurdního dramatu.

  • Služky1947, ústředními postavami jsou dvě služky, které hrají hry, v nichž se střídají v roli madam a služky, projevují při nich opovržení i účast, lásku i nenávist. Pointa hry spočívá v tom, že jedna ze služek vypije otrávený čaj určený Madam.
  • Balkon1956, děj se odehrává v luxusním veřejném domě, kam chodí návštěvníci v určitých rolích (generál, biskup, soudci), nejen za potěšením, ale i pro iluzi moci. Tito lidé dokážou z balkónu tohoto místa dokonce zlikvidovat právě vypuknuvší revoluci.
  • Černoši1958
  • Paravány1966, politická hra, tématem je vzpoura Arabů proti francouzským kolonizátorům.

Film: Genetova díla byla několikrát zfilmována. Mezi nejslavnější patří zde již jmenované Fassbinderovo zfilmování románu Querelle z Brestu anebo film Tonyho Richardsona Mademoiselle z roku 1966 podle Genetova scénáře.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Profil Jeana Geneta na glbtq.com

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]