Gregory Corso

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gregory Corso
Gregory Corso (ilustrace)
Gregory Corso (ilustrace)
Narození 26. března 1930
New York City
Úmrtí 17. ledna 2001 (ve věku 70 let)
Minnesota, U.S.
Povolání Básník, spisovatel
Literární hnutí Beat generation
Postmoderna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gregory Nunzio Corso (26. března 1930, Greenwich Village, New York City17. ledna 2001, Robbinsdale, Minnesota), byl americký básník, nejmladší z hlavních představitelů tzv. Beat generation (Ginsberg, Kerouac, Burroughs, Gregory Corso).

Jeho tvorba je známa hlavně několika dlouhými a údernými básněmi (Moc, Bombo, Manželství, Armáda, Policie, Vlasy, Smrt, Klaun, Přítel).

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v New Yorku, kde i vyrostl – lze ho považovat za dítě ulice. V roce 1931 se jeho rodiče rozvedli a jednoletého Gregoryho opustili. Corso se dostal do péče náhradní matky, prošel řadou sirotčinců a část svého dětství prožil v bezdomoví. Roku 1941 se dostal zpět k otci, ale po několika měsících opět utekl na ulici.

Ve dvanácti letech byl roku 1942 pro krádeže několik měsíců vězněn v legendární newyorské Kobce. Podruhé se za mříže dostal jako sedmnáctiletý v roce 1947, kdy byl za loupežné přepadení odsouzen ke třem letům v Clintonském vězení. Léta strávená v kriminále věnoval literatuře, četl hlavně anglické romantiky a řeckou klasiku. Svou druhou sbírku Benzín věnoval „andělům z Clintonského vězení, kteří mi ze všech těch cel kolem podávali knihy osvícení“. Po propuštění v roce 1950 se jako sečtělý začínající básník seznámil s Allenem Ginsbergem a roku 1956 s ním odešel do San Franciska, kde se oba připojili ke vzkvétajícímu básnickému hnutí. Uspořádali spolu množství veřejných čtení a potom společně odjeli do Mexika. Po návratu z Mexika se vydal procestovat Evropu.

Prošel několikaletou závislostí na heroinu, později se oženil a měl dvě děti. Zemřel v Minnesotě a byl pochován vedle Keatse a Shellyho na Protestantském hřbitově v Římě. Na hrobě má vyrytou svou báseň:

Corsův hrob v Římě
Duch
je Život
jenž neustále
proplouvá
mou smrtí
jako řeka
která se nebojí
stát se
mořem

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho poezie je ovlivněna antikou a především renesancí. Pro jeho tvorbu je charakteristická ojedinělá širokost jazykových prostředků, sahající přes sofistikovaně nadnesené pojmy, impresionistické zenové elipsy, přes uhrančivá vyvolávání, směrem k básnickým klišé, k juxtapozičním metaforám a nakonec až k dadaisticky bezprostřednímu pojmenování.

Stejně přirozeně a humorně, jako mezi jednotlivými verši, zvládá brouzdat i v rozmanité tematičnosti svých básní, vždy tak, aby udržel svěžest myšlenky spolu s oproštěnou kadencí jejího zpracování. Většina jeho básní začíná obvyklými situacemi, jejichž popis básník posléze záměrně strhne proudem své zkušenosti a fantazie, z nichž vytěží vlastní originalitu.

Z jeho poezie je čitelná vnitřní spřízněnost s tezemi P. B. Shellyho eseje Obrana básnictví, ve které autor zdůrazňuje schopnost skutečného básnického impulsu podnítit zrod původního a osvobozeného uskupení myšlenek, jako výsledek stimulace individuální lidské vůle.

Mezi básníky, jimiž byl inspirován, lze nepochybně zařadit Francoise Villona, Arthura Rimbauda, Williama Blakea a Percy Shellyho.

Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]

  • Panenské dámy z Brattlu (1958) - otištěna v Harvardu za pomoci studentů, kteří se složili na její vydání
  • Benzin (1958) - básně „Slunce“, „Jenže já nestojím o vlídnost“
  • Šťastné narozeniny smrti (1960) - básně „Vlasy“, „Armáda“, „Manželství“, „Bombo“, „Moc“ a „Klaun“
  • Ať žije člověk (1962) - báseň „Přítel“
  • Elegické pocity Američana (1970) - báseň „Americký způsob“
  • Zvěstovatel autochtonního ducha (1981) - básně „Duch“, „Všechno harampádí... skoro“

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • American Express (1961) - spontánní fantaskní román
  • Na rohu (1962) - jednoaktovka

Corso v citátech[editovat | editovat zdroj]

  • "Corsovo nakládání s myšlenkami je zcela ojedinělé, což dosvědčují jeho básně s jednoslovným názvem (Moc, Bombo, Manželství, Armáda, Vlasy, Smrt, Přítel). Corso v nich destiluje podstatu archetypálních pojmů, které s humorem recykluje tak dlouho, dokud z nich nevzniknou pojmy nové, zkouší je, porovnává všeobecně zažité pojmy a s šokujícím výsledkem alchymicky odhaluje jejich skutečnou podstatu."
Allen Ginsberg, O Corsových ctnostech
  • "Gregory je hazardní hráč. Zažívá porážky jako každý, kdo se chápe příležitostí. Ale vitalita a nezlomnost z něj vždy září světlem, které je víc než lidské: nesmrtelným světlem jeho Múzy."
William S. Burroughs
  • "Podle mne je Gregory Corso jeden z nejlepších básníků své generace. Je zcela přirozený. Buď se vám líbí nebo nelíbí. Není toho mnoho, co byste o něm mohli říct, ledaže byste o něm napsali báseň."
Kenneth Rexroth
  • "Jsou autoři, kteří tím, jak se ostatním básníků podobají, nebo naopak tím, jak se od nich liší, navazováním na určité tradice, svou vzdělaností a ostentativní obeznalostí ve věcech básnictví přesvědčují čtenáře o tom, že mají co činit s básníky. Něčím takovým Gregory Corso neztrácí čas."
Jan Zábrana, Fakta, poznámky a citáty o poezii Gregoryho Corsa
  • "... říkám vám, že přichází obrovská, v hadrech prosáklých benzínem, s kusy drátu a ohnutými starými hřebíky, jak nějaký temný arivista z nějaké temné řeky ve mně."
Gregory Corso, Jak ke mně přichází poezie

Česky vyšlo[editovat | editovat zdroj]

  • Mokré moře, Odeon, 1988
  • American Express, Votobia, 1998
  • Jak neumírat, MAŤA, 2000

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]