Allen Ginsberg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Allen Ginsberg
Allen Ginsberg na Miami Book Fair International (1985)
Allen Ginsberg na Miami Book Fair International (1985)
Rodné jméno Irwin Allen Ginsberg
Narození 3. června 1926
Newark, New Jersey, U.S.
Úmrtí 5. března 1997 (ve věku 70 let)
New York City, New York, U.S.
Povolání Spisovatel, básník
Alma mater Columbia University
Literární hnutí Beat generation
Ocenění National Book Award (1974)
Podpis
Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Irwin Allen Ginsberg (3. června 19265. dubna 1997) byl americký básník, jedna z vůdčích osobností beatnické generace.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z USA, ale jeho matka byla ruská Židovka levicového smýšlení, která trpěla duševní poruchou (paranoia), což A. Ginsberga velmi ovlivnilo.

Ve 40. letech 20. století studoval na Columbia College, kde roku 1948 získal bakalářský titul, pokračoval ve studiích dále, ale pro opakované krádeže a problémy s drogami byl ze školy vyloučen. Zde se seznámil s prakticky celou pozdější Beat generation. Poté co byl ze školy vyloučen, prošel celou řadou povolání.

Ginsberg cestoval po Severní i Jižní Americe, Evropě i Asii, byl vyhoštěn z Kuby protože kritizoval vládní úřady. A. Ginsberg poté vedl kampaně proti zneužívání moci v mezinárodní politice. V roce 1965 byl vyhoštěn z Československa. Protože zde byl zvolen králem Majálesu, byl na základě provokace Státní bezpečnosti zadržen a deportován na letiště. V československém tisku byl následně obviněn z kažení československé mládeže.

Allen Ginsberg, 1979

V roce 1965 poradil studentům Berkeley University před jejich protiválečnou demonstrací, aby ozdobili první řady květinami, tato demonstrace je považována za počátek hnutí hippies a jejich myšlenky - flower power.

Zajímal se nejen o americkou, ale i o evropskou kulturu. Dále se zajímal o Asii, kde ho zaujal především indicko-japonský zen-buddhismus. Výrazem jeho snahy o sblížení západního a východního filozofického myšlení bylo založení Kerouacovy školy osvobozené poetiky (Jack Kerouac School of Disembodied Poetics) v rámci Univerzity Náropa ve městě Boulder v Coloradu roku 1974. Ginsberg byl jejím spoluzakladatelem a příležitostně zde přednášel.[1]

Kromě dalších beatnických autorů byl inspirací Ginsbergovi Walt Whitman (pro svůj humanismus a demokratický optimismus), William Carlos Williams (pro neotřelou dikci) a také surrealismus. Často experimentoval s halucinogenními látkami, což se projevuje i na jeho díle a smýšlení. Ginsberg například zastával názor, že podání LSD Chruščovovi a Kennedymu by pomohlo světovému míru.[2]

Allen Ginsberg zemřel 5. dubna 1997 v New Yorku ve věku 70 let na selhání jater v důsledku hepatitidy.

Čtení v Six Gallery (zrod Beat generation)[editovat | editovat zdroj]

V San Franciscu se 7. října 1955 zúčastnil oficiálního zrodu Beat generation, za nějž je považováno čtení "šesti andělů na jednom jevišti". Kromě Ginsberga předčítali svá díla Kenneth Rexroth, Gary Snyder, Philip Whalen, Philip Lamantia a Michael McClure.

Na tomto čtení četl Ginsberg svou báseň Kvílení, jež napsal dva týdny předtím a kterou doslova ohromil naslouchající publikum - svou silou a také výraznou živou recitací. Toto předčítání se záhy stalo legendárním a Ginsberg byl opakovaně zván na podobné akce v okolí San Francisca. Přestože báseň zaznamenávala zoufalství a strádání jedné generace, autorovo čtení z ní dělalo explozi, závan svobody v zatuchlém muzeu společenských konvencí.

Velkou popularitu také vynesly básni Kvílení soudy o šíření nemravné literatury.

Incident s ruskou delegací při OSN[editovat | editovat zdroj]

Ginsberg se stal jakýmsi hlasatelem transcendentních ideálů. Na počátku šedesátých let pozval ruskou delegaci při OSN na předčítání poezie do Judson Church na Washington Square, na němž vystupoval společně s Peterem Orlovským. Orlovsky, aby zdůraznil smysl osobního odhalení v deníku, z něhož četl, se svlékl do spodků a zástupci ruské delegace znejistěli. O něco později přišel na řadu Ginsberg a když vášnivě četl pasáž z "Kvílení" o Molochovi, ruští soudruzi vyklidili místnost. Byla to symbolická lekce politické moci slova.[3]

Sexuální orientace Allena Ginsberga[editovat | editovat zdroj]

Allen Ginsberg a Peter Orlovsky na frankfurtském letišti (1978)

Allen Ginsberg byl homosexuál, který se se svou orientací nejprve těžce vyrovnával. Tyto sexuální zmatky byly zapříčiněny chorobou jeho matky. Ginsberg byl soužen palčivou touhou po fyzickém kontaktu, kterou mohl utišit pouze masturbací. Během studií na Kolumbijské univerzitě mu přátelství s Jackem Kerouacem - jehož považoval za něžného a nekonečně citlivého člověka - poskytlo spolehlivou formu vztahu, který tak zoufale potřeboval. Kerouacova tolerance a obrovská empatie dokázala rozptýlit Ginsbergův pocit viny. William Seward Burroughs - v němž Ginsberg viděl náhradního otce - mu zase pomohl uvědomit si důvody svého strachu a zábran. Radil mu, aby se smířil sám se sebou a jednal dle svých niterných potřeb bez ohledu na společenský diktát. Nutno poznamenat, že v té době byla homosexualita brána jako perverze hraničící s kriminalitou. Pro Ginsberga to znamenalo obnovení nutné sebeúcty a zbavilo jej vtíravého strachu z vlastních představ.[4]

Poté, co jej odmítl Neal Cassady, se stal jeho celoživotním partnerem Peter Orlovsky. S ním se seznámil díky sanfranciskému malíři Robertu LaVigne, jenž vzal Ginsberga do svého bytu, aby mu po celonoční konverzaci ve Fosterově kavárně ukázal svou tvorbu. První obraz, který Ginsberg spatřil, byl velký portrét nahého chlapce s roztaženýma nohama a cibulemi pod nimi. Objekt LaVigneova obrazu - Peter Orlovsky - vstoupil do pokoje, právě když jej Ginsberg obdivoval. Orlovsky byl o 7 let mladší a Allen u něj cítil upřímnost a otevřenou odezvu. O rok později přijali absolutní vzájemný závazek. Orlovsky naplnil Ginsbergovu nezměrnou citovou potřebu.[5]

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho tvorba se dělí do dvou hlavních tematických okruhů, jednak intimní poezie a jednak kritika soudobé americké společnosti.

Atmosféra Ginsbergovy poezie je rozmanitá, od extatické euforie až po čiré zoufalství, jednotlivé verše nesou různorodou náladu, chvíli jsou paranoidní, jindy zas důvěrné, ale vždy plné citu zdůrazňujícího nadřazenost ducha nad materialismem.

Dlouhý verš nabídl Ginsbergovi prostor k vyjádření procesu myšlení, jenž probíhá ve vizuálních představách, slovech, neustále odbíhajících asociacích a větvení. V dopise Johnu Hollanderovi se vyjádřil: "Chci napsat divokou stránku, tak divokou a čistou (opravdu čistou) jako je mysl - žádné cpaní myšlenek do svěrací kazajky - něco jako hledání rytmu myšlenek a jejich přirozeného výskytu a vzdáleností a symbolických paradigmat." [6]

Allen Ginsberg na pražském majálesu (1965)

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

  • Kvílení (angl. Howl) - film USA 2010, 90 minut, scénář a režie: Rob Epstein, Jeffrey Friedman.[7][8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VANČURA, Zdeněk; MASNEROVÁ, Eva. heslo Allen Ginsberg. In Zdeněk Vančura a kol.. Slovník spisovatelů: Spojené státy americké. Praha : Odeon, 1979. S. 270-271.
  • TYTELL, John. Nazí andělé. Olomouc : Votobia, 1996. 280 s. ISBN 80-7198-104-4. (čeština) 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jařab, Josef, Protestní, prorocké a elegické zpěvy Allena Ginsberga, in: Allen Ginsberg, Kvílení, přeložil Jan Zábrana, vyd. Odeon, Praha 1990, s. 245
  2. Timothy Leary - Velekněz
  3. TYTELL, John. Nazí andělé. Olomouc : Votobia, 1996. ISBN 80-7198-104-4. Kapitola Allen Ginsberg, s. 113.  
  4. TYTELL, John. Nazí andělé. Olomouc : Votobia, 1996. ISBN 80-7198-104-4. Kapitola Allen Ginsberg, s. 90-91.  
  5. TYTELL, John. Nazí andělé. Olomouc : Votobia, 1996. ISBN 80-7198-104-4. Kapitola Allen Ginsberg, s. 108-109.  
  6. TYTELL, John. Nazí andělé. Olomouc : Votobia, 1996. ISBN 80-7198-104-4. Kapitola Allen Ginsberg a tradice mesianismu, s. 230.  
  7. ČSFD
  8. IMDB

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]