Diethylamid kyseliny lysergové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Diethylamid kyseliny lysergové
Vzorce
Obecné
Systematický název (6aR,9R)- N,N- diethyl- 7-methyl- 4,6,6a,7,8,9- hexahydroindolo- [4,3-fg] chinolin - 9-karboxamid
Triviální název LSD, diethylamid kyseliny lysergové, acid
Sumární vzorec C20H25N3O
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 323,43 g/mol
Teplota tání 80 °C (176 °F)
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Diethylamid kyseliny lysergové (LSD) je krystalická bezbarvá látka, využívana jako halucinogen.[1]

Již v nízkých mikrogramových množstvích vyvolává silné účinky.[1] Na LSD nevzniká závislost a má extrémně nízkou toxicitu, ačkoli se po požití drogy mohou vyskytovat nežádoucí psychiatrické reakce, jako je úzkost či blud, které mohou vést k ublížení na zdraví.

Historie[editovat | editovat zdroj]

LSD bylo poprvé syntetizováno Dr. Albertem Hofmannem v laboratořích švýcarské farmaceutické firmy Sandoz v Basileji již v roce 1938, psychoaktivní účinky však objevil náhodou až v roce 1943.[2]

Do šedesátých let byly prováděny po celém světě rozsáhlé výzkumy jejích psychiatrických účinků, např. Timothy Learym na Harvard University. Bylo úspěšně používáno mj. jako psychoterapeutická pomůcka, v léčení depresí, schizofrenie, drogové závislosti a alkoholismu a dětského autismu.[3] LSD si brzy oblíbili umělci k posílení své kreativity. Od toho byl už jen malý krok k získání si popularity mezi veřejností (zejména mezi příslušníky hnutí Hippies) a v důsledku jejího podávání bez odborného dohledu došlo k sérii nešťastných úmrtí a nehod. To vedlo v roce 1967 k prakticky celosvětovému zákazu LSD i ostatních psychedelik.[zdroj?] V komunistickém Československu, kde prováděl výzkum např. Stanislav Grof, bylo zakázáno jako v jedné z posledních zemí.[4] Dodnes se však LSD v části klubové komunity na rave scéně užívá a v absolutních číslech je počet uživatelů značný (4,6 % amerických studentů ve 12. třídě někdy vyzkoušelo LSD1 2004).[1]

Současný výzkum[editovat | editovat zdroj]

Výzkum LSD je v současnosti ve světě vzácný a obvykle limitovaný pouze na testování na zvířatech. Ojedinělé výzkumy na lidech ale existují, například nedávný (2007) výzkum v Texasu prokázal, že LSD může pomoci léčit těžší formy migrény.[5] (Přípravky chemicky příbuzné LSD, např. methylsergid, se pro úlevu od migrén používaly již dříve.)

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

LSD patří do rodiny ergolinových alkaloidů. Je to mírně zásaditá krystalická látka rozpustná ve vodě nebo lihu. Je velice nestabilní a rychle se rozpadá i při pokojové teplotě nebo na denním světle. Při běžných dávkách je aktivní pouze jeden určitý izomer této molekuly.

Syntetizuje se reakcí kyseliny lysergové s diethylaminem. Kyselina lysergová se získává hydrolýzou ergotaminu, který je v relativně velkém množství (cca 2 % sušiny) obsažen v námelu. Diethylamid kyseliny lysergové je poměrně náročný na syntézu a předpokládá se, že ho vyrábí zkušení biochemici v plně vybavených laboratořích jen na několika místech na světě.

Účinky[editovat | editovat zdroj]

Papírek napuštěný LSD

Účinky LSD se případ od případu liší v závislosti na předchozích zkušenostech, momentální náladě i průběžném životním rozpoložení, aktuálním okolním prostředí a samozřejmě množství drogy. LSD se běžně užívá orálně, ve formě papírků napuštěných LSD (většinou rozměry 5×5 mm) či formě želatiny, tablety nebo krystalků. Běžná dávka je 20-80 μg.[1]

Obecně je možné říci, že LSD je relativně bezpečná droga. Podle některých studií je méně nebezpečná než například alkohol či tabák.[6] Vážná zdravotní a psychická rizika mohou nastat při kombinaci LSD s některými jinými drogami nebo léky.

Mechanismus[editovat | editovat zdroj]

Účinky LSD jsou vysvětlovány tím, že se váže na určitý typ serotoninových receptorů (5-HT2 i 5-HT1), tedy receptorů mozkového neurotransmiteru serotoninu. Skutečné vazby a následky těchto vazeb jsou velmi komplikované a vedou k blokaci a naopak stimulaci určitých mozkových drah.[7]

Vliv na psychiku[editovat | editovat zdroj]

Účinek nastupuje asi 30 minut po požití a trvá přibližně 12 hodin.[1] Obvykle se po dobu 8-14 hodin dostavují pseudohalucinace, iluze, vize, změna vnímání reality, odlišné prociťování emocí a času, častá je také smyslová synestezie, tedy prolínání smyslů (např. pocit „vidění rukama“ apod.) Tento stav se označuje jako psycholytický. Při vyšších dávkách (300–500+ μg) dochází také k dočasnému, ale úplnému odpoutání uvědomění od těla a ega (psychedelický stav). Zážitky přitom mohou být jednoznačně pozitivní, ale i výrazně negativní. Často je uváděno zřetelné vnímání myšlenek zatlačených do povědomí či nevědomí, právě toho se využívalo v psychoterapii. Mnoho uživatelů uvádí, že zážitek s LSD výrazně změnil jejich osobnost i vnímání světa.[8] Osoby pod vlivem LSD však mají sníženou schopnost komunikace, koncentrace, dochází i k narušení spánku. Halucinace během tripu mohou vést k záměrnému či nezáměrnému sebepoškození, v několika případech se toto ukázalo pro uživatele fatálním.[1]

Užití LSD může mít dlouhotrvající psychické následky, a to častěji u osob, které měly psychické problémy v minulosti. Traumatem může být i samotný zážitek ze stavů zažitých po požití LSD. Může vyvolat psychózu a schizofrenii. Častější jsou však „flashbacky“, krátké záblesky z prožitých halucinogenních tripů.[1]

Fyzické účinky a závislost[editovat | editovat zdroj]

Fyzické účinky LSD tripu jsou proti těm psychickým téměř zanedbatelné. Dochází však ke zvýšení krevního tlaku, srdeční frekvence a tělesné teploty, někdy k pocení a vyschnutí v ústech. U těhotných žen však požití LSD může vyvolat kontrakce dělohy a tedy potrat.[1]

Na LSD vzniká jen krátkodobá tolerance, což vede k tomu, že po 7 dnech lze opakovat stejně intenzivní zážitek při stejné dávce.[1] LSD dále nezpůsobuje žádnou fyzickou závislost – někdy však může vést k nespecifické psychické touze po drogovém opojení.[1]

Legalita a právo[editovat | editovat zdroj]

Neexistuje žádný drogový test, který by odhalil požití LSD. K jeho stanovení se používají náročnější (a dražší) analytické metody, takže jeho použití prokazatelné je, ale vzhledem k vysokým nákladům na analýzu se ve zbytných případech od průkazu upouští.

LSD je uvedeno v příloze zákona o návykových látkách (zák. č. 167/1998 Sb.) a jeho výroba, přechovávání nebo předávání jiné osobě bez povolení ministerstva zdravotnictví je tedy trestné.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lysergic acid diethylamide na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j BIGELOW, Barbara C.; EDGAR, Kathleen J.. The UXL Encyclopedia of Drugs & Addictive Substances. [s.l.] : Thomson-Gale, 2006. ISBN 1-4144-0444-1.  
  2. Albert Hofmann – LSD, mé problémové dítě dostupné online
  3. Multidisciplinary Association for Psychedelic Studies, LSD history comic.
  4. LSD: Jak se ČSSR stalo psychedelickou velmocí | HN.IHNED.CZ – téma
  5. MAPS: LSD and Psilocybin research
  6. Drogový informační server – Které drogy nejvíc škodí
  7. The Pharmacology of Lysergic Acid Diethylamide: A Review [online]. CNS Neuroscience & Therapeutics, 2008, [cit. 2011-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Petr Třešňák, Jan Kovalík: LSD – dobrá droga žije. Časopis Respekt 4/2006. Dostupné online

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]