Jen počkej, zajíci!
| Jen počkej, zajíci! | |
 Sovětská známka z roku 1988 zobrazující Jen počkej, zajíci! |
|
| Základní informace | |
|---|---|
| Původní název | Ну, погоди! |
| Formát | animované krátkometrážní snímky |
| Námět | Felix Kamov Arkadij Chajt Alexandr Kurljandskij |
| Scénář | {{{scenar}}} |
| Režie | Vjačeslav Kotěnočkin Vladimir Tarasov Alexej Kotěnočkin |
| Původní dabing | Klara Rumjanovová (Zajíc) Anatolij Papanov (Vlk) |
| Země původu | SSSR, Rusko |
| Jazyk | ruština |
| Počet dílů | 20 |
| Produkce | |
| Obvyklá délka | 10 minut |
| Vysílání | |
| Vysíláno | 1. leden 1969 – 2006 |
| Jen počkej, zajíci! na ČSFD IMDb | |
Jen počkej, zajíci! (rusky Ну, погоди!, transkripce Nu, pogodi! – česky doslovně Jen počkej!) je sovětská série krátkých kreslených příběhů, které režíroval Vjačeslav Kotěnočkin. Seriál byl natočen v letech 1969–1986 ve studiu Sojuzmultfilm v Moskvě. V letech 1993 a 2005 byly ještě dotočeny dva díly. Jako večerníček se vysílala i v Československu.
Hlavním dějovým motivem seriálu je snaha Vlka (Волк [Volk]) chytit a sníst Zajíce (Заяц [Zajac]). Tím je podobný americkému animovanému seriálu Tom a Jerry. Ten se ale v SSSR nevysílal, sám Kotěnočkin ho podle vlastních slov viděl až v roce 1987 na videu. Západní kritici ho přirovnávají také k seriálu Wile E. Coyote and Road Runner, v němž také získává záporná postava sympatie diváků.
Výtvarník Svetozar Rusakov si za vzor pro záporného Vlka vzal gaunera, který ho v Novosibirsku ve válečném roce 1941 předběhl ve frontě na lístky do kina.
Jen počkej, zajíci! bylo vysíláno ve 102 zemích světa.
Postavu Vlka, kuřáka a chuligána ve zvonových kalhotách, měl původně namluvit Vladimir Vysockij, ale nadřazené orgány to zamítly. [1]
Úvodní titulky doprovází úryvek z kompozice maďarského skladatele Tamáse Deáka Vizisi (Vodní lyže).
Spoluscenárista Felix Kandel byl jako představitel ruského sionistického hnutí perzekvován, až do svého odchodu do Izraele v roce 1978 pracoval na seriálu pod krycím jménem Felix Kamov.
V roce 1976 si Vlk a Zajíc zahráli také v reklamě na amatérské filmové kamery.
Vysílání Dílu 12 (V muzeu) cenzura pozastavila, dokud nevyloučila možnost protestu egyptské vlády proti scéně s mumií faraóna Ramsese.
Sovětská firma «Электроника» uvedla v polovině 80. let na trh kapesní herní konzole Nintendo inspirované seriálem - vlk ve hře chytal do košíku vajíčka padající z kurníku. [2]
Seznam epizod[editovat]
Jednotlivé epizody nebyly v originálním ruském vysílání pojmenovány, ale jen číslovány. Proto se přesné pojmenování dílů v češtině může lišit mezi jednotlivými distributory.
- "Na pláži" 14.6.1969
- "V lunaparku" 18.7.1970
- "Na silnici" 29.5.1971
- "Na stadioně" 26.6.1971
- "Ve městě" 23.9.1972
- "Na venkově" 21.4.1973
- "Na moři" 12.5.1973
- "Na Silvestra" 5.1.1974
- "V televizi" 4.9.1976
- "Na stavbě" 9.10.1976
- "V cirkuse" 30.7.1977
- "V muzeu" 8.4.1978
- "Olympijské naděje" 17.5.1980
- "Elektronický zajíc" 2.6.1984
- "Zaječí chór" 22.6.1985
- "Pohádková ztráta paměti" 27.9.1986
- "Jubileum vlka" 25.6.1994
- "V supermarketu" 24.6.1995
