Lišov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o českém městě. O slovenské obci pojednává článek Lišov (okres Krupina).
Lišov
Kostel svatého Václava
Kostel svatého Václava
Znak města LišovVlajka města Lišov
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecLišov
Obec s rozšířenou působnostíČeské Budějovice
(správní obvod)
OkresČeské Budějovice
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel4 621 (2023)[1]
Rozloha93,55 km²[2]
Nadmořská výška505 m n. m.
PSČ373 72
Počet domů1 513 (2021)[3]
Počet částí obce13
Počet k. ú.12
Počet ZSJ14
Kontakt
Adresa městského úřadutř. 5. května 139
373 72 Lišov
posta@lisov.cz
StarostaBc.Jiří Švec (Sdružení nezávislých kandidátů Lišovsko)
Oficiální web: www.lisov.cz
Lišov na mapě
Lišov
Lišov
Další údaje
Kód obce544779
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lišov (německy Lischau) je město v okrese České BudějoviceJihočeském kraji. Leží na svazích Lišovského prahu podél silnice I/34 mezi Českými Budějovicemi a Třeboní. Žije zde přibližně 4 600[1] obyvatel a patří mezi největší města okresu České Budějovice. Území města se skládá ze dvou nesousedících částí, místní část Vlkovice tvoří exklávu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Lišov byl založen pravděpodobně koncem 13. století. Nejstarší písemná zpráva pochází z roku 1334. Zmiňuje účast měšťana Ondřeje z Lišova při obraně Českých Budějovic. Roku 1365 je zmíněn kostel sv. Václava. Ve 14. století náležel Lišov ke královskému panství Hluboká, byl sídlem farnosti a rozsáhlého rychtářství[4]. V dokumentech ze 14. století je zmiňován jako městys (oppidum Lyssaw). Roku 1400 udělil král Václav IV. Lišovu právo odúmrti a roku 1406 i právo hrdelní. Místo poprav bylo u rybníka Čekal. Po husitských válkách práva Lišovu znovu potvrdili král Ladislav Pohrobek i král Vladislav II. Jagellonský. Lišov byl často zastavováno různým šlechtickým rodům, a tak se pány Lišova postupně stali Lobkovicové, Rožmitálové, Pernštejnové, páni z Hradce, či Malovečtí z Malovic. Svobodný pán Ondřej Ungnad ze Sulneku založil roku 1535 pivovar. Od roku 1561 bylo panství Hluboká v držení pánů z Hradce. Jáchym Oldřich z Hradce povolil Lišovským vařit pivo a svobodně jej prodávati ve městě a sedmi krčmách (Hůry, Jelmo, Levín, Libnič, Velechvín, Kaliště a Třebotovice).

Roku 1561 potvrdil císař Rudolf II. Lišovu právo vaření piva a povolil pořádat dva výroční trhy a ve čtvrtek týdenní trhy. V roce 1611 byl Lišov obsazen Pasovskými. Vojsko odtáhlo až po vyplacení výpalného panem Petrem Vokem z Rožmberka. V průběhu stavovského povstání bylo město 15. června 1619 vypáleno stavovskými vojsky. Zanikla škola kostel i fara. Císař Ferdinand II potvrdil roku 1630 dosavadní privilegia. Ve městě byl zřízen magistrát. V čele města stál primátor a 11 konšelů, 6 členů malé rady, rychtář a radní písař. V roce 1661 byl Lišov spolu s celým hlubockým panstvím zakoupen Schwarzenberky. Jan Adolf Schwarzenberg založil ve městě 2. září 1676 knížecí schwarzenberský špitál. Od roku 1698 usilovali lišovští měšťané o propuštění z poddanství. Roku 1699 udělil Ferdinand ze Schwarzenbergu privilegium svobodného a neomezeného přijímání a propouštění občanů proti zaplacení propustného. Roku 1706 se Lišov stal svobodným[4].

Na počátku 18. století žilo v Lišově již téměř 600 obyvatel, z nichž naprostá většina byla české národnosti a katolického vyznání. Roku 1773 postihl město další velký požár, který zničil 15 domů a obecní dvůr. Za napoleonských válek, přesněji v zimě 1805/6, zde byli ubytováni bavorští a francouzští vojáci. Jejich odchod prý způsobil rychlý rozkvět a stejně rychlý úpadek ševcovství. Již v roce 1812 byl zřízen obecní vodovod. Roku 1851 byla zřízena poštovní stanice. Telegrafní služba byla zavedena 14. dubna 1887, telefonní 2. června 1910. V letech 1862–1864 byl postaven nový kostel. 6. června 1875 byl založen Sbor dobrovolných hasičů v Lišově. Od 11. června 1911 byla provozována jedna z prvních autobusových linek v Čechách na trase Budějovice–Lišov–Třeboň.

Po vzniku okresů v rámci Rakouského císařství se roku 1850 stal Lišov střediskem soudního okresu (9. nejmenšího v Čechách) s působností nad mnoha blízkými vesnicemi. V letech 1854–1868 byl Lišov též sídlem smíšeného okresního úřadu. Poté patřil v letech 1868 až 1949 pod politický okres České Budějovice.

V 19. století se v Lišově začíná rozvíjet truhlářská výroba. 1. září 1818 vznikla první dílna Luďka Irmiše. Roku 1892 bylo ve městě 10 truhlářských mistrů s 20 dělníky. V roce 1913 bylo ustaveno "Odborné společenstvo truhlářů v Lišově", které organizovalo výstavní trhy a propagovalo lišovský nábytek. Roku 1914 zde působilo již 55 truhlářských mistrů s 86 dělníky. V roce 1927 byly v Lišově již 102 dílny s 350 pracovníky.

Na frontách 1. světové války zahynulo přes sto občanů Lišova. Čsl. legionář Jan Bohoněk padl 5.7.1918 u Ussurijsku v Rusku. Jejich jména připomíná památník padlým na náměstí.

Již 28. října 1918 proběhla ve městě oslava vzniku Československé republiky. V červenci byly konány první volby do obecních sborů. V letech 1922–1924 proběhla elektrifikace. Dne 26. dubna 1924 povýšila Čsl. vláda Lišov na město. 8. října 1936 bylo ustaveno Městské muzeum a archiv. O muzeum se výrazně zasloužil lišovský rodák František Miroslav Čapek, který muzeu věnoval část svých sbírek 6. května 1937 navštívil Lišov prezident Dr. Edvard Beneš.[5]

2. světová válka postihla i obyvatele Lišova. V dubnu 1942 byla vystěhována židovská rodina Sachsů, která později celá zahynula v koncentračním táboře. 11. června 1942 bylo město obklíčeno německými vojáky a gestapo provádělo domovní prohlídky a kontroly průkazů. 26. června 1942 byli zatčeni gestapem a popraveni lišovský soudce JUDr. Hyacint Jahn a truhlář František Bambule.[5] Mjr. Karel Černý se zúčastnil bojů proti nacistům na západní i východní frontě. Lišov byl osvobozen 9. května 1945 vojsky 9. gardové armády 2. ukrajinského frontu Rudé armády.[4]

Politické změny po roce 1948 se projevily i v Lišově. Roku 1949 byl zatčen lišovský farář Alois Střeleček, který byl později odsouzen na dva a půl roku vězení.[5] Došlo ke znárodnění většiny soukromých firem. V roce 1949 byla ustavena národní správa v největších truhlářských firmách: František Raindl, Karel Štícha, Jaroslav Svatoš, Felix Lokapauer, Stanislav Češka a Ludvík Karpianus. Z těchto firem byl vytvořen samostatný závod, ke kterému se později přičlenila i konfiskovaná firma Jindřicha Farky. Závod se od 1. července 1951 stal součástí národního podniku Jitona. Cihelna se roku 1950 stala součástí Jihočeských cihelen. První pokus o ustavení jednotného zemědělského družstva proběhl již roku 1950. Členy se ovšem stali převážně nezemědělci a členové KSČ. Vytrvalý politický tlak nakonec vedl k ustavení JZD 1. října 1957, jako jednoho z posledních na okrese Třeboň.

V rámci reformy státní správy byl v roce 1949 byl zrušen soudní okres Lišov a místní soud. V letech 1949–1960 patřil Lišov pod okres Třeboň, od roku 1960 opět pod okres České Budějovice. Roku 1961 byl do samosprávy města připojen Levín, 1964 Miletín, 1976 Slověnice, Hůrky s Hrutovem, Zvíkov s Hvozdcem a Vlkovicemi a v roce 1980 Kolný s Červeným Újezdcem, Lhoticemi a Velechvínem. Po roce 1990 se obce Hvozdec a Zvíkov opět osamostatnily.

V letech 1970 byla zahájena výstavba nové školy, která byla slavnostně otevřena 2. září 1973. 29. listopadu 1980 byla otevřena i nová mateřská škola[4].

27. června 1994 vyhořel závod Jitony v Lišově. Škoda způsobená požárem činila 6 382 000 Kč, při požáru bylo zraněno 7 osob. Koncem roku 1998 byla lišovská Jitona uzavřena.

27. května 2001 bylo obnoveno Městské muzeum F. M. Čapka.

Obecní správa a obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Město Lišov se skládá ze třinácti částí na dvanácti katastrálních územích:

Vývoj počtu obyvatel Lišova[6]
Rok 1869 1890 1910 1930 1950 1970 1991 2011
Lišov-město 2628 2543 2674 2543 2383 2324 2760 3070
místní části 122 1046 1043

Společnost[editovat | editovat zdroj]

Školství[editovat | editovat zdroj]

  • Základní a mateřská škola[7]
  • Střední odborné učiliště, Lišov[8]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Spolky[editovat | editovat zdroj]

  • Sbor dobrovolných hasičů Lišov
  • Honební společenstvo Lišov - Levín

Sport[editovat | editovat zdroj]

  • TJ Sokol Lišov
  • SK Lišov
  • ČASPV Lišov

Festivaly[editovat | editovat zdroj]

  • Lišovské slavnosti

Památky a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Lišově.

Kostel sv. Václava[editovat | editovat zdroj]

kostel stál v Lišově prokazatelně již od 14. století. Koncem 19. století již starý kostel nedostačoval svou kapacitou. Proto byl v letech 1862–1864 vybudován nový kostel sv. Václava. Z původního kostela zůstala pouze věž s podezdívkou. Varhany byly zakoupeny z Nového Města na Moravě. Roku 1864 byl kostel vysvěcen biskupem J .V. Jirsíkem. Později byla věž mírně přestavěna a roku 1878 se začalo s výměnou krytu věže. V roce 1898 byla fara v Lišově povýšena na děkanství. Z bývalých čtyř kostelních zvonů byl nejstarší sv. Václav z roku 1508. V roce 1917 byl zakoupen a vysvěcen nový zvon, který byl v roce 1934 znovu ulit tak, aby ladil s ostatními zvony. 28. září 1934 následovala slavnost svěcení zvonů spolu s oslavou sedmdesátého výročí vysvěcení a posvěcení chrámu sv. Václava. Mše zde slouží páter Marcin K. Chmielewski.

Schwarzenberský špitál[editovat | editovat zdroj]

Špitál nechal vystavit kníže Schwarzenberg v letech 1675–1676. Tento objekt je zasvěcený svatému Janu Křtiteli a svatému Antonínu Paduánskému. Dne 2. září 1676 nechal kníže Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu zaopatřit 6 mužů a 6 žen (především se jednalo o schwarzenberské zaměstnance, chudé a nemocné poddané), kterým zajistil stravu, oděvy a především střechu nad hlavou. Až do 20. století chovanci špitálu měli za povinnost nosit oděv ve schwarzenberských barvách, tj. modré a bílé a v neděli chodívat v těchto stejnokrojích do blízkého kostela. Přirozeně tím vzbuzovali zájem občanů Lišova. „Parádní uniforma“, jak nazval tento oděv Jan Jakš (rodák z Lišova), zahrnovala po kolena dlouhý kabát s modrým límcem a jedním modrým rukávem, modré rukavice a bílý klobouk s modrou stuhou. Dámy nosily modré sukně, bílou pelerinu s modrým límcem a na hlavě černý, hedvábný šátek zavázaný pod bradou. Roku 1936 předal Jan ze Schwarzenbergu budovu špitálu městu Lišov, které ji použilo pro kulturní a vzdělávací účely. Byla vytvořena mateřská škola, třídy obecné školy a část byla využita jako městské muzeum. Ve školním roce 1955/1956 byl objekt přeměněn na školní jídelnu.

Současná rozsáhlá trojkřídlá budova s knížecím erbem na čelní straně objektu směrem na hlavní třídu, se zasklenými arkádami s původními trámovými stropy je sice přestavěným, ale jediným dosud zachovaným špitálem v Jihočeském kraji, který dokumentuje barokní poddanské poměry. Dnes je v této budově umístěna městská knihovna, městské muzeum F. M. Čapka a galerie J. R. Schustera. Konají se zde také koncerty vážné hudby.

Škola[editovat | editovat zdroj]

První škola je doložena v roce 1592. Nová školní budova byla postavena 1636, patrová budova v roce 1826. V roce 1883 je doloženo 659 dětí. Měšťanská škola byla otevřena 1901. Současný školní areál je z roku 1973.

Průmyslová škola byla založena 1899, v současnosti vyučuje obory: truhlář, čalouník, podlahář, zednické práce, kuchařské práce, prodavačské práce, šití oděvů, práce v autoservisu, pečovatelské práce, truhlářské práce a zámečnické práce.

Bývalý pivovar[editovat | editovat zdroj]

Budova pivovaru byla postavena v 16. století. Po zrušení pivovaru byla budova roku 1894 předána Sokolu Lišov.

Zeměpisné zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Jihozápadně od Lišova se nachází stálý nivelační bod zvaný Locus perennis („Věčné místo“) – jeden ze sedmi základních bodů výškového měření v bývalém Rakousku-Uhersku. Zdejší nadmořská výška je zde přesně 565,1483 m n. m. (podle hladiny moře v Terstu). Značka je kryta jehlanem s latinským názvem a bývá mylně pokládána za střed Evropy. Locus perennis je chráněn jako významná technická památka.

U vrchu Větrník se nachází také trigonometrický bod I. řádu.

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

K Lišovu má vztah pověst o zvonu Bumerinu'Černé věže v Českých Budějovicích.

Zaniklé stavby[editovat | editovat zdroj]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Macarius z Merfelic (1587–1635) duchovní, spisovatel a mecenáš
  • Daniel Armogast Hrdlička (1648–1700) schwarzenberský správce, mecenáš
  • Antonín Porák (1815–1892) lékař, starosta Lišova a poslanec Českého zemského sněmu
  • Ludvík Pávek (1837–1907) polní podmaršálek Rakouské armády
  • František Kamarýt (1887–1914) doktor filosofie, překladatel z francouzštiny
  • Karel Kordina (1853–1932) strojní inženýr, pedagog a mecenáš
  • Josef Vančura (1870–1930), právník, profesor římského práva, papyrolog
  • František Miroslav Čapek (1873–1946) vlastenec, organizátor a amatérský historik
  • Milan Sachs (1884–1968), hudební skladatel a dirigent, ředitel Záhřebské opery a prezident Chorvatské společnosti hudebního umění
  • Emil Pitter (1887–1943), malíř a pedagog, člen Sdružení jihočeských výtvarníků a umělecké skupiny Linie
  • Karel Černý (1914–1991), československý důstojník, odbojář za druhé světové války
  • Milan Křížek (1926–2018), hudební skladatel, hudební pedagog a violista
  • Pavel Molek (* 1980), právník, soudce Nejvyššího správního soudu a autor rozhlasových her
  • Ivana Veberová (* 1984) operní pěvkyně

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. a b c d HART, Jiří(odpovědný redaktor). Lišov. Proměny města a okolí. Lišov: MNV, 1984. 128 s. 
  5. a b c Pamětní kniha města Lišov 1935–1971. [s.l.]: [s.n.] 400 s. Dostupné online. 
  6. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011 [online]. Český statistický úřad [cit. 2020-07-05]. Dostupné online. 
  7. [1] Archivováno 30. 6. 2020 na Wayback Machine.
  8. [2] Archivováno 4. 7. 2020 na Wayback Machine.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VAŠEK, Václav. Historie kraje lišovského. 1941. 483 s.
  • KOVÁŘ, Daniel. Lišov 1334–2004. Stránky z dějin jihočeského města. Lišov: Město Lišov, 2004. 194 s.
  • KOVÁŘ, Daniel. Českobudějovicko. Svazek II. Pravý břeh Vltavy. České Budějovice: Veduta, 2008. 344 s. ISBN 978-80-86829-41-8. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]