Českobudějovický kraj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o kraji vzniklém v roce 1949. O Budějovickém kraji, vzniklém v roce 2000 a později přejmenovaném, pojednává článek Jihočeský kraj.

Českobudějovický kraj byl ustaven 1. ledna 1949 na základě zákona č. 280/1948 Sb., „o krajském zřízení“, a existoval do 30. června 1960. Do určité míry se kryl s územím moderního Jihočeského kraje, a vedle jihu Čech zahrnoval moravská katastrální území Česká Olešná, Palupín a Popelín. Centrem kraje byly České Budějovice. Kraj měl rozlohu 8 968 km².

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Na západě kraj sousedil s Plzeňským krajem, na severu s Pražským krajem, na východě s Jihlavským krajem, na jihovýchodě s rakouskou spolkovou zemí Dolní Rakousko, na jihu s rakouskou spolkovou zemí Horní Rakousko, a na jihozápadě s německou spolkovou zemí Svobodný stát Bavorsko.

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

15 okresů: České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Kaplice, Milevsko, Písek, Prachatice, Soběslav, Strakonice, Tábor, Trhové Sviny, Třeboň, Týn nad Vltavou, Vimperk, Vodňany

Historický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Dne 1. července 1960 byl na základě zákona č. 36/1960 Sb. „o územním členění státu“ Českobudějovický kraj zrušen, většina jeho území začleněna do nově vytvořeného Jihočeského kraje, okrajové části se staly součástí krajů Středočeského a Západočeského. Od roku 2000 náleží většina území někdejšího Českobudějovického kraje k samosprávnému Jihočeskému kraji, okrajová území jsou součástí samosprávných krajů Plzeňského a Středočeského.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]