Českobudějovický kraj

Tento článek pojednává o kraji vzniklém v roce 1949. O Budějovickém kraji, vzniklém v roce 2000 a později přejmenovaném, pojednává článek Jihočeský kraj.

Českobudějovický kraj byl ustaven 1. ledna 1949 na základě zákona č. 280/1948 Sb. „o krajském zřízení“, a existoval do 30. června 1960. Do určité míry se kryl s územím moderního Jihočeského kraje, a vedle jihu Čech zahrnoval moravská katastrální území Česká Olešná, Palupín a Popelín. Centrem kraje byly České Budějovice. Kraj měl rozlohu 8 968 km².

Geografie

Na západě kraj sousedil s Plzeňským krajem, na severu s Pražským krajem, na východě s Jihlavským krajem, na jihovýchodě s rakouskou spolkovou zemí Dolní Rakousko, na jihu s rakouskou spolkovou zemí Horní Rakousko, a na jihozápadě s německou spolkovou zemí Svobodný stát Bavorsko.

Administrativní členění

15 okresů: České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Kaplice, Milevsko, Písek, Prachatice, Soběslav, Strakonice, Tábor, Trhové Sviny, Třeboň, Týn nad Vltavou, Vimperk, Vodňany

Historický vývoj

Dne 1. července 1960 byl na základě zákona č. 36/1960 Sb. „o územním členění státu“ Českobudějovický kraj zrušen, většina jeho území začleněna do nově vytvořeného Jihočeského kraje, okrajové části se staly součástí krajů Středočeského a Západočeského. Od roku 2000 náleží většina území někdejšího Českobudějovického kraje k samosprávnému Jihočeskému kraji, okrajová území jsou součástí samosprávných krajů Plzeňského a Středočeského.

Související články

• Jihočeský kraj
• Jihočeský kraj (od roku 1960)

Externí odkazy

• Zákon o krajském zřízení z roku 1948
• Mapa krajů a okresů v letech 1949-1960