Osvald Polívka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Tomáš: Osvald Polívka (1896)

Osvald Polívka (24. května 1859 Enns u Lince - 30. dubna 1931 Praha) byl český architekt, významný představitel pozdní neorenesance, a průkopník secesní architektury, postavil řadu veřejných budov v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

malba ze studentských let

Studoval pražskou německou techniku u profesora Zítka, v letech 18851889 pak byl jeho asistentem. Od r. 1890 měl vlastní kancelář v Praze až do své smrti.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zpočátku byl ovlivněn historismem, koncem 90. let 19. století se přiklonil k secesi. Později jeho tvorba směřovala kneoklasicismu a moderně.

K nejznámějším dochovaným stavbám postaveným podle jeho projektu v Praze patří nárožní budova Zemské banky Na Příkopě (1894-96) s přístavbou (1909-11) spojenou mostky přes Nekázanku, Pražská městská spořitelna v neorenesančním slohu (s Antonínem Wiehlem) v Rytířské 1892-94, dále dokončil po Bedřichu Ohmannovi budovu pojišťovny Assicurazioni Generali na rohu Václavského náměstí a Jindřišské (1895-98), palác České obchodní a průmyslové komory v ulici 28. října (s Matějem Blechou) a palác Pražské městské pojišťovny na Staroměstkém náměstí (1898-1900). Spolu s Antonínem Balšánkem navrhl Obecní dům v Praze (1904-1912), kde navrhl všechny interiéry (mimo foyer a Smetanovy síně) tedy např. kavárnu, Francouzskou restauraci a salónky v 1. patře. Souběžně navrhl v letech 1906-1908 palác Topičova nakladatelství a Pojišťovnu Praha na Národní třídě, 1. českou vzájemnou pojišťovnu ve Spálené (1906-07, budovu Karafiátova nakladatelství v Jungmannově ulici (1908-9). V roce 1903 zvítězil nad Janem Kotěrou v soutěži na novou budovu obchodního paláce U Nováků ve Vodičkově ulici, k níž přistavěl v letech 1927-29 druhý palác (sídlilo zde Osvobozené divadlo). Dále na Mariánském náměstí navrhl rozlehlou budovu Nové radnice Starého Města pražského (1908-12), palác České banky na rohu Václavského náměstí a Vodičkovy (později Palác Ligna s kinem Světozor), 1913-16 spolu s Josefem Sakařem).

Stavěl řadu činžovních domů, především na Vinohradech, na Starém i Novém městě v Praze (domy v Haštalské pro Vácslava Havla), ale i v Bratislavě, Brně, Nymburce či Ústí nad Labem. Navrhl také několik vil (Nymburk, Černošice, Dobřichovice, Karlovy Vary), budovy Ringhofferovy továrny na Smíchově (včetně vily majitele), Zemskou banku v Bratislavě spolu s činžovním domem zaměstnanců, Živnostenské banky v Prostějově, Terstu a také záložnu v Hradci Králové (nynější galerie) - zde opět porazil Kotěru v soutěži. Je též autorem Paláce České obchodní společnosti v Ústí nad Labem[1], nebo nymburské vodárenské věže[2]. Raná secesní budova Eskomptní banky (1899) na nároží karlovarských ulic byla zbořena stejně jako budova Živnostenské banky v Praze na Příkopech (1908), divadlo Uranie (1898) vyhořelo v roce 1946.

Hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Polívka byl současníky oceňován pro mistrovství půdorysných a prostorových řešení, důraz na preciznost materiálů a úzkou spolupráci s předními umělci, jak sochaři (např. Ladislav Šaloun, Josef Mařatka, Celda Klouček, Stanislav Sucharda), tak malíři (např. Jan Preisler, Max Švabinskýnicméně okruh modernistů okolo Kotěry jej hodnotil negativně pro jeho lásku k detailu a zdobnosti až mystické a pohádkové a jistou nabubřelost oficiálních budov především peněžních ústavů. Dlouhá léta toto zařazení přetrvávalo, ale od poloviny osmdesátých let jsou jeho díla obdivována a dostává se jim pozornosti a památkové ochrany. Polívka nepůsobil pedagogicky a to se podepsalo na zájmu a péči o jeho díla po autorově smrti.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  1. http://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/18-ceskoslovenska-obchodni-banka-csob
  2. http://www.mesto-nymburk.cz/www/index.php?sekce=4&zobraz=zastaveni-3-vodarenska-vez