Osvald Polívka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Tomáš: Osvald Polívka (1896)

Osvald Polívka (24. května 1859 Enns u Lince - 30. dubna 1931 Praha) byl český architekt, významný představitel pozdní neorenesance, a průkopník secesní architektury, postavil řadu veřejných budov v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

malba ze studentských let

Studoval pražskou německou techniku u profesora Zítka, v letech 18851889 pak byl jeho asistentem. Od r. 1890 měl vlastní kancelář v Praze až do své smrti.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zpočátku byl ovlivněn historismem, koncem 90. let 19. století se přiklonil k secesi. Později jeho tvorba směřovala k neoklasicismu a moderně.

K nejznámějším dochovaným stavbám postaveným podle jeho projektu v Praze patří nárožní budova Zemské banky Na Příkopě (1894-96) s přístavbou (1909-11) spojenou mostky přes Nekázanku, Pražská městská spořitelna v neorenesančním slohu (s Antonínem Wiehlem) v Rytířské 1892-94, dále dokončil po Bedřichu Ohmannovi budovu pojišťovny Assicurazioni Generali na rohu Václavského náměstí a Jindřišské (1895-98), palác České obchodní a průmyslové komory v ulici 28. října (s Matějem Blechou) a palác Pražské městské pojišťovny na Staroměstkém náměstí (1898-1900). Spolu s Antonínem Balšánkem navrhl Obecní dům v Praze (1904-1912), kde navrhl všechny interiéry (mimo foyer a Smetanovy síně) tedy např. kavárnu, Francouzskou restauraci a salónky v 1. patře. Souběžně navrhl v letech 1906-1908 palác Topičova nakladatelství a Pojišťovnu Praha na Národní třídě, 1. českou vzájemnou pojišťovnu ve Spálené (1906-07, budovu Karafiátova nakladatelství v Jungmannově ulici (1908-9). V roce 1903 zvítězil nad Janem Kotěrou v soutěži na novou budovu obchodního paláce U Nováků ve Vodičkově ulici, k níž přistavěl v letech 1927-29 druhý palác (sídlilo zde Osvobozené divadlo). Dále na Mariánském náměstí navrhl rozlehlou budovu Nové radnice Starého Města pražského (1908-12), palác České banky na rohu Václavského náměstí a Vodičkovy (později Palác Ligna s kinem Světozor), 1913-16 spolu s Josefem Sakařem).

Stavěl řadu činžovních domů, především na Vinohradech, na Starém i Novém městě v Praze (domy v Haštalské pro Vácslava Havla), ale i v Bratislavě, Brně, Nymburce či Ústí nad Labem. Navrhl také několik vil (Nymburk, Černošice, Dobřichovice, Karlovy Vary), budovy Ringhofferovy továrny na Smíchově (včetně vily majitele), Zemskou banku v Bratislavě spolu s činžovním domem zaměstnanců, Živnostenské banky v Prostějově, Terstu a také záložnu v Hradci Králové (nynější galerie) - zde opět porazil Kotěru v soutěži. Je též autorem Paláce České obchodní společnosti v Ústí nad Labem[1], nebo nymburské vodárenské věže[2]. Raná secesní budova Eskomptní banky (1899) na nároží karlovarských ulic byla zbořena stejně jako budova Živnostenské banky v Praze na Příkopech (1908), divadlo Uranie (1898) vyhořelo v roce 1946.

Hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Polívka byl současníky oceňován pro mistrovství půdorysných a prostorových řešení, důraz na preciznost materiálů a úzkou spolupráci s předními umělci, jak sochaři (např. Ladislav Šaloun, Josef Mařatka, Celda Klouček, Stanislav Sucharda), tak malíři (např. Jan Preisler, Max Švabinský nicméně okruh modernistů okolo Kotěry jej hodnotil negativně pro jeho lásku k detailu a zdobnosti až mystické a pohádkové a jistou nabubřelost oficiálních budov především peněžních ústavů. Dlouhá léta toto zařazení přetrvávalo, ale od poloviny osmdesátých let jsou jeho díla obdivována a dostává se jim pozornosti a památkové ochrany. Polívka nepůsobil pedagogicky a to se podepsalo na zájmu a péči o jeho díla po autorově smrti.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  1. http://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/18-ceskoslovenska-obchodni-banka-csob
  2. http://www.mesto-nymburk.cz/www/index.php?sekce=4&zobraz=zastaveni-3-vodarenska-vez