Isidor Zahradník
| PhDr. Isidor Zahradník | |
|---|---|
 |
|
|
poslanec rakouské říšské rady
|
|
| Ve funkci: 1907 – 1918 |
|
|
|
|
| Ve funkci: 1918 – 1919 |
|
|
|
|
| Ve funkci: 14. listopadu 1918 – 8. července 1919 |
|
|
zplnomocněný ministr u mezinárodní separační komise ve Vídni
|
|
| Ve funkci: 1920 – 1921 |
|
|
|
|
| Narození | 25. června 1864 Hostačov (Skryje) |
| Úmrtí | 19. února 1926 (61 let) Vídeň, Rakousko |
| Politický subjekt | Agrární strana |
| Profese | katolický kněz, politik, diplomat, knihovník |
| Náboženství | Římskokatolická církev, Československá církev, Pravoslavná církev |
Isidor Zahradník, vlastním jménem Bohdan Zahradník, užíval též jméno Theodor Zahradník, (25. června 1864, Hostačov (Skryje) - 19. února 1926, Vídeň, Rakousko) byl původně český katolický kněz, později přijal pravoslaví. Byl politik, diplomat a knihovník.
Obsah |
Život [editovat]
Po vstupu do premonstrátského řádu přijal jméno Isidor. V letech 1890-1899 byl knězem v Jihlavě.[1] Roku 1919 však z katolické církve vystoupil a přihlásil se k pravoslaví, u kterého nesetrval, ale pomáhal vytvořit církev Československou husitskou.
V letech 1907-1918 působil jako poslanec rakouské říšské rady za agrární stranu. Za 1. světové války se účastnil domácího odboje. Roku 1918 se stal členem Národního výboru Československého.
Byl jedním z organizátorů převratu 28. 10. 1918 v Praze. Stalo se tak kolem 11. hodiny dopoledne na Václavském náměstí u sochy sv. Václava, kdy Zahradník vystoupil spontánně z davu a pronesl větu, která je považována za vyhlášení československého státu: " Jsme svobodní. Zde u stupňů pomníku českého knížete svatého Václava přísaháme, že chceme této svobody se státi hodnými, že ji chceme hájiti i svými životy." Jásající dav ho následně doprovázel až na nádraží císaře Františka Josefa (nyní Hlavní, v době příjezdu T.G. Masaryka do Prahy 21.12.1918, který Dr. Zahradník jako ministr železnic organizoval, již Wilsonovo). Odtud je zpráva o ustavení Československa vyslána telegrafem do světa. Zhruba o hodinu později opakoval tento Zahradníkův akt u sochy sv. Václava i pražský Národní výbor již v podání mužů 28. října.[2]
V letech 1918-1919 byl členem Revolučního národního shromáždění za agrární stranu. Ve vládě Karla Kramáře (14. listopadu 1918 - 8. července 1919) zastával funkci ministra železnic, stal se tak prvním ministrem v této funkci od vzniku Československa. V období 1920-1921 působil jako československý zplnomocněný ministr u mezinárodní separační komise ve Vídni. Od roku 1924 působil ve funkci ředitele Hypoteční banky v Praze.
Je mu jako ministru železnic přisuzována klíčová zásluha na tom, že byla v roce 1919 povolena dočasná přeprava cestujících z Podolí do Braníka a zpět vlaky ČSD po tovární vlečce k vápenkám branického lomu a k cementárně po dobu, než byla do Braníka prodloužena tramvajová trať. Podle ministrova řeholního jména byla vlečka přezdívána „Izidorka“.[3]
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ http://www.jihlava.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=5967&id=1769
- ↑ www.euroskop.cz/gallery/38/11629-brikcius08sloup1.pdf
- ↑ Náhradní vlaková doprava za tramvaje, Pražské tramvaje, 29. 4. 2012
