Anarchopacifismus
Anarchopacifismus je směr anarchismu založený na absolutním odmítání jakékoliv formy násilí. Naprosto se zříká násilí i v boji proti státu, zříká se boje se zbraněmi a svoji mírovou cestou zdůrazňuje mravní sílu myšlenky anarchismu. Anarchopacifisté věří v evoluční změnu společnosti.
Anarchopacifismus ideově ovlivnili nejvíce tři osobnosti, Lev Nikolajevič Tolstoj, Henry David Thoreau a Móhandás Karamčand Gándhí[zdroj?], kteří ve svých dílech rozpracovali principy nenásilí (ve východních náboženstvích ahinsá), pacifismu a odporu vůči moci.
Lev Nikolajevič Tolstoj se obracel k náboženským zásadám. Podle Tolstého si křesťanská úcta k životu vyžadovala, aby nikdo a za žádných okolností nepoužíval násilí. „Používání násilí proti násilí je totéž, jako hašení ohně ohněm“, tvrdil Lev N. Tolstoj.
Dalším velkým pacifistou byl filosofický anarchista Móhandás Karamčand Gándhí, který bojoval za indickou nezávislost a proti rasové diskriminaci. Celý život vyzýval k toleranci, solidaritě a k láskyplnému životu, na což i doplatil (byl zabit hinduistickým fanatikem, který nesnesl jeho toleranci vůči muslimům). Státní moc je podle něho „násilí v koncentrované podobě, protože spočívá na donucení a nátlaku.“
Anarchopacifisté budovali komunity, kde žili podle anarchopacifistických zásad. Chtěli šířit své ideje a tím měnit společnost. Přeměnu nevidí v revoluci, ale v evoluci, v postupné změně lidského nitra, protože věří v lidské dobro.
Anarchopacifismem bylo také inspirováno i peace punkové hnutí (kapely Crass, Conflikt, Autonomy, v ČR Voice of Anarchopacifism).
