Jiří Kroha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Grand hotel Věnec v Mladé Boleslavi po rekonstrukci (1925-1927)

Profesor Ing. arch. Jiří Kroha (5. června 1893, Praha7. června 1974, Praha) byl český architekt, malíř, sochař, scénograf a designér, pedagog, významný představitel české moderní meziválečné architektury a designu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Praze v rodině drogistického příručího. Začal studovat na reálce na Vinohradech. V roce 1904 se rodina přestěhovala do Plzně. Plzeňskou reálku absolvoval v roce 1911 s vyznamenáním. Téhož roku začal studovat na Pražské technice architekturu. Jeho profesory byli: Jan Koula, Josef Fanta, Antonín Balšánek a Rudolf Kříženecký [1]. V roce 1918 ukončil studium druhou státní zkouškou se zvláštním vyznamenáním. V této době se sblížil s bohémskou skupinou z kabaretu Montmartre v Řetězové ulici (Eduard Bass, Konstantin Biebl, Vratislav Hugo Brunner, Egon Erwin Kisch, Zdeněk Kratochvíl, František Kysela, Vítězslav Nezval, Karel Teige, František Tichý a další). Pro majitele „nočního uměleckého zábavního podniku“, pana Josefa Waltnera navrhl úpravu interiéru, což byla jeho první realizace. Ve stejném roce byl přijat za člena SVU Mánes a začal spolupracovat s družstvem Artěl. Pro Artěl navrhoval užitkové předměty a nábytek.

V roce 1919 začal pracovat pro Zemský správní výbor v Praze, kde byl záhy jmenován technickým úředníkem (1920) a zemským technickým komisařem (1921). Ve dvacátých letech projektoval několik staveb v Mladé Boleslavi a Kosmonosech.

V roce 1921 se oženil s Miroslavou Kubátovou, v roce 1926 se jim narodila dcera Sylva.

V roce 1926 začal přednášet na Vysokém učení technickém v Brně a v roce 1928 se s rodinou do Brna přestěhoval. V letech 19271931 vydával v Brně časopis Horizont. Sblížil se s Bedřichem Václavkem, vstoupil do Levé fronty a Společnosti pro kulturní a hospodářské sblížení se sovětským Ruskem. V roce 1930 byl jmenován řádným profesorem na Brněnské technice. Absolvoval šestitýdenní cestu po Sovětském svazu. Po návratu se pustil do intenzivní politické činnosti. V letech 1932–1933 byl předsedou Výboru pro podporu rodin stávkujících horníků na Rosicko-Oslavansku. V roce 1935 byl za své levicové veřejné přednášky, ve kterých jako státní zaměstnanec napadal stávající státní zřízení, poslán do trvalé výslužby. V roce 1937 mu bylo povoleno znovu přednášet.

V roce 1938 se přidal ke skupině umělců, kteří se zastávali moderních uměleckých trendů v sovětské kulturní politice (do této skupiny patřili například: Karel Teige, Bohuslav Brouk, František Halas, Roman Jakobson, Jaromír Krejcar, Jindřich Štyrský, Toyen; opačný stalinský socialisticko-realistický názor zastávali například: Julius Fučík, Zdeněk Nejedlý, Vítězslav Nezval, Stanislav Kostka Neumann, Ladislav Štoll, Bedřich Václavek).

V roce 1939 byl znovu suspendován pro svou komunistickou orientaci a 1. září byl zatčen gestapem. Byl vězněn na Špilberku, v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. V roce 1940 byl v rámci akce Červeného kříže propuštěn pro svůj špatný zdravotní stav (byli propuštěni dva nejvážněji nemocní vězni). Zbytek války žil pod policejním dohledem. Věnoval se malbě, kresbě a pokračoval v teoretické práci na bytovém problému.

Po osvobození se pustil do intenzivní politické i architektonické činnosti. V roce 1948 byl jmenován rektorem Vysoké školy technické v Brně. Jeho Ateliér národního umělce (ANU) Jiřího Krohy (později Mistrovský ateliér národního umělce – MANU) zpracovával projekty bytové výstavby i propagandistické instalace výstav a politických akcí (Slovanská zemědělská výstava v Praze, Úprava Průmyslového paláce pro IX. sjezd KSČ 1949, Smuteční výzdoba Pražského hradu k úmrtí prezidenta Klementa Gottwalda, 1. celostátní spartakiáda v Praze 1955 a další). Ateliér byl rozpuštěn v roce 1956. Za svoji činnost po roce 1948 získal řadu státních a uměleckých ocenění.

Zemřel v roce 1974 v Praze.

Kroha a divadlo[editovat | editovat zdroj]

Již v letech 19071909 se v Plzni dostal do kontaktu s divadlem a s Josefem Skupou a K. Hruškou vystupoval v amatérském kabaretu a také zde maloval kulisy. V roce 1920 byl založen spolek Socialistická scéna, který vydával i stejnojmenný časopis. K zakládajícím členům tohoto spolku patřili např. Arnošt Dvořák, Karel Hugo Hilar, Vlastislav Hofman, Josef Hora, Josef Kodíček, Emil Artur Longen, Antonín Macek, Marie Majerová, Helena Malířová, Rudolf Myzet, Stanislav Kostka Neumann, Ivan Olbracht, Jindřich Vodák, Václav Vydra, Josef Zora. Kroha se stal členem výboru a odpovědným redaktorem časopisu Socialistická scéna. Spolek byl v roce 1922 přejmenován na Všelidovou scénu. Pod jeho hlavičkou bylo v dubnu 1923 realizováno představení Arnošta Dvořáka Nová Oresteia v Průmyslovém paláci v Holešovicích. Kroha vytvořil scénografii, kostýmy a rovněž hru režíroval. Akce skončila finančním krachem, který měl dohru u soudu. Kroha byl žalován pro „úpadek z nedbalosti“. Byl sice osvobozen, ale rovněž byl vyloučen ze Společnosti architektů. K divadelní činnosti se po tomto představení již nevrátil. Všelidová scéna zanikla na jaře 1924.

V roce 1923 mu bylo nabídnuto na podnět Karla Hugo Hilara místo režiséra v Národním divadle. Kroha tuto nabídku nepřijal.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o významného meziválečného a poválečného architekta. V období mezi světovými válkami se věnoval kubistickým, funkcionalistickým a mašinistickým projektům. Jeho tvorba po roce 1948 je charakteristická zejména stavbami v duchu socialistického realismu. První díla byla reakcí na kubistické tendence Skupiny výtvarných umělců v Praze. Jako architekt později vyprojektoval pod hlavičkou Zemského správního výboru několik významných staveb v Mladé Boleslavi. Ve třicátých letech se zabýval problémem tzv. malého bytu a sociologie architektury. Po válce se aktivně zapojil do budování moderní socialistické architektury. Vedle těchto projektů se věnoval návrhům užitého umění a teorii architektury. Významným mezníkem v jeho tvorbě byl návrh a realizace architektonického zpracování pavilonu na Slovanské zemědělské výstavě v Praze, která se konala v roce 1948. Tento projekt mu zajistil pevné místo mezi prominentními umělci v poválečném Československu.

Projekty (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Návrh římsko-katolického kostela, Velký Zdíkov u Vimperka, 1917 – zde byl farářem rodinný přítel Václav Železný a Krohova teta Žofie Jirušková tu dělala hospodyni.
  • Návrh římskokatolického kostela, Vinohrady (Praha), 1920
  • Soutěžní návrh krematoria, Pardubice, 1919–1920
  • Soutěžní návrh na Hanácké divadlo, Olomouc, 1920
  • Soutěžní návrh na Slovenskou banku, Bratislava, 1921
  • Soutěžní návrh na sokolovnu a biograf, Hradec Králové, 1921
  • Nerealizovaný projekt rodinného domu, Baba, osada Svazu československého díla, Praha, 1928
  • Soutěžní návrh na divadlo, biograf a obchodní dům , Plzeň, 1929 – 1. cena, nerealizováno
  • Rozšíření Vysoké školy technické, Brno, 1929
  • Soutěžní návrh na pavilon vysoké školy architektury, Brno, 1932
  • Soutěžní návrh na Všeobecný penzijní ústav, Brno, 1929–1930
  • Soutěžní návrh na obchodní školu, Choceň, 1930
  • Soutěžní návrh na obytné domy družstva Včela, Praha, 1932
  • Soutěžní návrh na obecní byty pro chudé, Praha, 1932–1933

Realizované stavby[editovat | editovat zdroj]

Kubismus a funkcionalismus[editovat | editovat zdroj]

Socialistický realismus[editovat | editovat zdroj]

Scénografie[editovat | editovat zdroj]

Teoretické práce (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Sociologický fragment bydlení, 89 diagramů a fotomontáží, Brno, Ústav architektury stavby měst, 1930–1932
  • Ekonomický fragment bydlení, 137 architektonických a grafických panelů, Mezinárodní kongres bytové péče, Praha, 1935

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Jiří Kroha ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 251

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 278–9, 281–2, 342, ISBN 80-200-0782-2
  • Kolektiv autorů: Jiří Kroha (1893-1974) : architekt, malíř, designér, teoretik v proměnách umění 20. století, editor Marcela Macharáčková, Brno : Muzeum města Brna ve spolupráci s vydavatelstvím ERA, 2007, ISBN 978-80-86549-18-7 – katalog výstavy, Brno, Wrocław – též v angličtině
  • Kolektiv autorů: Česká republika – architektura XX. století, Díl I. Morava a Slezsko, Praha : Zlatý řez, 2005, ISBN 80-902810-2-8
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 251
  • Rostislav Švácha: Jiří Kroha architekt, Brno : Dům umění města Brna, 1998, ISBN 80-7009-108-8 – katalog výstavy
  • Josef Císařovský: Jiří Kroha a meziválečná avantgarda, Praha : Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1967
  • Jaroslav B. Svrček: Národní umělec Jiří Kroha, Praha : SNKLHU, 1960

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]