Rudolf Kříženecký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rudolf Kříženecký
Rudolf Kříženecký v roce 1895
Rudolf Kříženecký v roce 1895
Narození 28. října 1861
Zadar, Dalmácie
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 12. března 1939 (ve věku 77 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání architekt, vysokoškolský pedagog
Vzdělání ČVUT
Hnutí historismus, novobaroko
Některá data se získávají z datové položky.
Příbuzenstvo
bratr Jan Kříženecký
syn Jaroslav Kříženecký

Prof. Ing. Rudolf Kříženecký dr. h. c. (28. října 1861 Zadar, Dalmácie12. března 1939 Praha) byl český architekt a profesor na Českém vysokém učení technickém v Praze. Pro rok 1925–1926 byl zvolen rektorem ČVUT.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 1871–1878 vystudoval c. k. vyšší českou reálnou školu v Praze. Poté studoval v letech 1878–1883 stavitelství na císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. První státní zkoušku z pozemního staitelství složil v roce 1880, druhou pak v roce 1887. Poté se stal asistentem. V roce 1888 obdržel stipendium a v roce 1888–1889 podnikl studijní cestu do Itálie. Po studiích pracoval jako architekt v několika projekčních kancelářích (například Fellner a Helmer). V letech 1883–1888 a 1890–1893 pracoval v ateliéru Josefa Schulze, kde se podílel také na projektu budovy Národního muzea v Praze nebo na rekonstrukci zámku Stránov. V srpnu 1892 získal samostatnou stavitelskou licenci. Jako stavitel realizoval například dům čp. 1073, Praha-Staré Město, Pařížská 1, podle projektu Jana Kouly. Od roku 1893 působil opět jako asistent na pražské technice (ČVUT). V roce 1899 se habilitoval jako soukromý docent pro architektonickou kompozici, od následujícího roku byl honorovaným docentem technického kreslení na odboru stavebního inženýrství.

V roce 1904 byl jmenován mimořádným a v roce 1910 řádným profesorem pro obor stavby budov ke zvláštním účelům a v roce 1921 profesorem starověké architektoniky na pražské technice. V letech 1914–1915, 1918–1919 a 1922–1923 vykonával funkci děkana Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství. Na rok 1925–1926 byl zvolen rektorem ČVUT. V roce 1931 odešel na odpočinek.

V letech 1900–1921 přednášel rovněž nauku o slohu na Akademii výtvarných umění v Praze.

Působil v komisi pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hlav. města Prahy.

Členství v organizacích[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • 1895 – byl členem stavebního výboru Národopisné výstavy českoslovanské v Praze 1895, projektoval Horácký statek a pavilon Smíchovského pivovaru.
  • 1896–1897 – Schierův dům - novobarokní nájemní dům s restaurací, čp. 934, Praha 1 – Staré Město, Staroměstské náměstí 5, Pařížská 2, spoluautor Otakar Materna, Kříženecký byl autorem průčelí, vstupního vestibulu a dekorace schodišť. Podle pokynů městské rady měla průčelí obsahovat motivy původního zbořeného domu čp. 934.[1] Na sochařské výzdobě se podíleli Vilém Amort (Atlanti nesoucí nárožní arkýř, alegorické sochy Stará doba a Nová doba nad vstupem ze Staroměstského náměstí) a Jindřich Říha. [2]
  • 1898–1904 – západní průčelí kostela sv. Mikuláše po demolici bývalého benediktinského kláštera[3]
  • 1899–1900 – budova Občanské záložny v Přelouči. V původní soutěži v roce 1894 obsadil 2. místo
  • 1901–1910 – První česká akciová parní mlékárna, Praha 4 – Nusle, čp. 1419, Nuselská 53, dostavba Karel Pokorný 1929[4]
  • 1902–1905 – evangelický chrám v Přelouči
  • 1902 - Vila JUDr. Augusta Vodičky, Chrudim, ul. Čs. armády, č.p. 367/IV.- vila advokáta, pedagoga a významného představitele regionálního veřejného života
  • 1905–1907 – Divišova vila, Přelouč, Nádražní ul. čp. 192 – vila ředitele cukrovaru a starosty města Přelouče Jana Vincence Diviše. Z této rodiny pocházel i chirurg Jiří Diviš. Ve vile bylo od roku 1974 do počátku devadesátých let umístěno přeloučské městské muzeum. Poté zde od roku 1993 fungoval vícegenerační pečovatelský dům Českobratrské církve evangelické. V roce 2010 město Přelouč objekt prodalo soukromému majiteli.
  • 1906 – kašna s delfíny u kostela svatého Mikuláše na Starém Městě v Praze, roh Pařížské ulice a Staroměstského náměstí, kolem kašny je kubistická mříž, připisovaná Josefu Chocholovi.[5]
  • 1907–1908 – rekonstrukce letohrádku Amerika – dnes Muzeum Antonína Dvořáka
  • 1907–1916 – Tuberkulózní sanatorium Na Pleši – dnes Institut onkologie a rehabilitace Na Pleši, Nová Ves pod Pleší
  • 1910 – Pražské sanatorium MUDr. Rudolfa Jedličky v Praze-Podolí, Podolské nábřeží 157 – dnes Ústav pro péči o matku a dítě
  • 1912–1914 – II. c. a k. česká reálka v Plzni, spoluautor Ferdinand Havlíček, sochařská výzdoba František Hergesell mladší a Josef Pekárek[6]
  • 1924–1930 – úprava Rudolfina pro potřeby Poslanecké sněmovny Národního shromáždění ČSR (1924–1930)
  • 1927 – úprava Lobkovického paláce pro ministerstvo školství

Nerealizované návrhy[editovat | editovat zdroj]

  • soutěžní návrh Národního domu v Moravské Ostravě, spoluautor J. Vyskočil
  • soutěžní návrh Pražské městské spořitelny
  • 1893 návrh pražské plodinové burzy
  • 1893 gymnázium, Dvůr Králové nad Labem
  • soutěžní návrh na pomník Jana Husa, sochaři: Antonín Procházka a František Hergesell mladší – projekt obdržel v soutěži 2. cenu
  • soutěžní návrh na budovu Živnostenské banky v Praze, spoluautor J. Hrádek – obdržel polovinu spojené 1. a 2. ceny
  • soutěžní návrh na hlavní nádraží v Praze
  • 1920 – soutěžní návrh na budovy ministerstev v Peterské čtvrti v Praze
  • 1923 – soutěžní návrh na budovu ministerstva obchodu
  • 1924, 1926 – soutěžní návrh na přestavbu Černínského paláce pro ministerstvo zahraničí
  • 1927 – soutěžní projekt na palác Společnosti národů v Ženevě
  • 1929 – soutěžní projekt pro novou budovu československého parlamentu

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Ocenění díla[editovat | editovat zdroj]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • K. I. Dienzenhofer a článkování architektonické letohrádku hraběte Michny a prelatury u sv. Mikuláše na Starém Městě pražském (1899)
  • Vývoj forem estetických na základě forem konstruktivních (rukopis)

Publikoval v časopisech Architekt a Architektonický obzor.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Rudolf Kříženecký ve Wikimedia Commons Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. ( http://archiv.ucl.cas.cz/ ).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město – Josefov. Praha : Academia, 1996: s. 505–506. ISBN 80-200-0563-3
  2. ŠÁMAL, Petr; RYMAREV, Alexandr. Schierův dům a tajemství jeho sochařské výzdoby jako překvapivé poselství z doby pražské asanace. Za starou Prahu. 2005, roč. XXXV. (VI.), čís. 1. Dostupné online. ISSN 1213-4228.  
  3. VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město – Josefov. Praha : Academia, 1996: s. 98. ISBN 80-200-0563-3
  4. BERAN, Lukáš; VALCHÁŘOVÁ, Vladislava. Pražský industriál. Praha : ČVUT, Výzkumné centrum průmyslového dědictví, 2007. ISBN 80-01-03586-7. S. 195.  
  5. EDERER, Antonín. Pražské kašny a fontány. Praha : Libri, 2004. ISBN 80-7277-234-1.  
  6. ČEPELÁK, Václav a kol.: Dějiny Plzně II : Od roku 1788 do roku 1918. Plzeň : Západočeské nakladatelství, 1967, str. 196.
  7. Významné osobnosti, jimž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V části hesla je Rudolf Kříženecký zaměněn s Janem Kříženeckým. Tuto chybu přejal i nekrolog v Národní politice.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

rektor ČVUT
Předchůdce:
Vladislav Brdlík
19251926
Rudolf Kříženecký
Nástupce:
Josef Petřík