František Novotný (geodet)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Novotný
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1906 – 1907
Rektor ČVUT
Ve funkci:
1907 – 1908
PředchůdceAlbert Vojtěch Velflík
NástupceJosef Bertl
Stranická příslušnost
Členstvímladočeská strana

Narození20. září 1864
Němčice nad Hanou
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí27. července 1918 (ve věku 53 let)
Senohraby
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
ChoťLudmila Grégrová
Alma materČeská technika Praha
Profesetopograf, vysokoškolský učitel a politik
CommonsFrantišek Novotný (geodet)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Novotný (20. září 1864 Němčice nad Hanou[1]27. července 1918 Senohraby) byl český politik, geodet a profesor geodézie na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. Pro akademický rok 1907–1908 byl zvolen rektorem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Němčicích nad Hanou (Komenského nám, čp. 59) v zemědělské rodině chalupníka Leopolda a Josefy Novotných. Absolvoval obecnou školu v Němčicích, reálku v Prostějově a poté pokračoval ve studiu na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. Toto studium zakončil v roce 1889. V roce 1890 se oženil s Ludmilou Grégrovou, měl syna a dvě dcery.

V roce 1890 nastoupil jako asistent prof. Müllera. Souběžně vykonával praxi úředně autorizovaného stavebního inženýra, geometra a stavitele. V letech 1891–1893 zastupoval prof. Františka Müllera při tvorbě regulačního plánu města Písku. Zde byla použita nová polygonometrická metoda[2]. Tato metoda byla před tím několikrát použita s problematickými výsledky. Novotného práce (spolu s Ing. K. Zemanem) tuto metodu rehabilitovala a jejich výsledky vedly k revizi instrikce v roce 1894[3]. Poté řídil nová mapování některých měst včetně tvorby nové trigonometrické a polygonové sítě města Prahy.

V roce 1893 se habilitoval jako docent nižší geodézie a v roce 1897 rovněž jako docent vyšší geodézie. V roce 1900 po smtri prof. Müllera byl jmenován mimořádným profesorem geodézie na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze a v roce 1903 profesorem řádným. V roce 1907–1908 zastával funkci rektora. V roce 1906 byl jmenován mimořádným členem Královské české společnosti nauk.

Aktivní byl i v politice. 15. června 1906 nastoupil místo Ferdinanda Pantůčka do Říšské rady (celostátní parlament), kde reprezentoval městskou kurii, obvod Praha-Nové Město. Na Říšské radě setrval jen krátce, do konce jejího funkčního období, tedy do voleb roku 1907.[4] Uváděl se jako kandidát mladočeské strany.[5]

Pohřben je v rodných Němčicích.[zdroj⁠?]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Pokračoval ve vydávání díla Kompendium geodésie a sferické astronomie, které zahájil František Müller (geodet). Dokončil Müllerovu Geodesii nižší, I. – III. a vydal Geodesii vyšší, I. díl. Tato práce zůstala nedokončena[3].

Dokončil Topografický, hydrografický a orografický (horopisný) popis král. Českého, který zahájil Karel Kořistka. Dále dokončil V. sekci Kořistkovy mapy okolí Prahy. O Karlu Kořistkovi napsal rovněž životopisnou studii.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Základy rýsování situačního a terrainího, 1892, 1904
  • Mezinárodní praecisní nivellement okolí Prahy, 1893,
  • Vyrovnání sítí nivellačních, 1901
  • Fotogrammetrie, 1902
  • Trigonometrická síť král. hl. města Prahy, 1902
  • Práce topografického oddělení pro přírodovědecký výzkum Čech. Sekce V. Střední Čechy, část vodopisná a výškopisná.
  • Polohopisné plány našich měst, 1903
  • Geodetické názvosloví česko-německo-francouzské, 1902
  • Professor dr. Karel Kořistka, 1906
  • Revise nadmořských výšek trigonometriclrých bodů král. Českého Archiv pro přírodovědecký výzkum Čech, 1907

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Instruktion zur Ausfűhrung der trigonometrischen und polygonometrischen Vermessungen etc. des Grundsteuer-Katasters. Wien 1887
  3. a b Doc. Pavel Hánek: Významné osobnosti české geodetické minulosti 19. století[nedostupný zdroj]
  4. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  5. (Linzer) Tages-Post, 14. 6. 1906, s. 2.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]