Petr Zuna

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. Ing. Petr Zuna, CSc. D.Eng. h.c. FEng.
92. rektor ČVUT v Praze
Ve funkci:
1. února 1997 – 31. ledna 2000
PředchůdceStanislav Hanzl
NástupceJiří Witzany
Narození21. března 1941 (83 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Národnostčeská
DětiPavel Zuna
PříbuzníOtakar Srdínko (děd)
Anna Zunová (vnučka)
Alma materČVUT v Praze
Profesepedagog
Oceněníčestný doktor
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Petr Zuna (* 21. března 1941 Praha)[1] je český strojírenský odborník a pedagog v tomto oboru. Působil též na pozici rektora Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT).[2] Jeho dědou byl český lékař a někdejší ministr školství a národní osvěty či zemědělství Otakar Srdínko.[3] Zunův syn Pavel je televizním moderátorem.[4]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Svá vysokoškolská studia na Strojní fakultě ČVUT ukončil roku 1963. Na této škole později též působil, a sice na katedře zabývající se naukou o materiálech. Během roku 1985 absolvoval stáž v pražském strojírenském podniku ČKD. Následně se roku 1989 habilitoval a v roce 1992 jej prezident republiky Václav Havel jmenoval profesorem pro obor Nauka o materiálech.[2]

Mezi roky 1991 a 1997 a posléze též 2000 a 2005 působil ve funkci děkana Fakulty strojní ČVUT. Od roku 1997 po dobu dvou let (do 1999) zastával pozici rektora celé univerzity. Během svého pracovního působení vykonával též funkce proděkana Strojní fakulty či zástupce vedoucího ústavu (dříve katedry).[2] K roku 2015 je též viceprezidentem České společnosti pro nové materiály a technologie (ČSNMT).[5]

Založil též Inženýrskou akademii České republiky. Zastával pozici jejího prezidenta[2] a pro období 2015 až 2018 působí jako jeden ze třech jejích viceprezidentů.[6] Je též členem obdobných organizací v Rusku a na Slovensku. Pro rok 2002 byl zvolen za prezidenta mezinárodního sdružení inženýrských akademií CAETS. Angažoval se také při zakládání Grantové agentury České republiky (GAČR) a po dobu osmi let působil v jejím představenstvu. Tři roky pracoval v European Science Foundation (ESF), a sice ve výboru věnujícím se fyzikálním a technickým vědám. Patřil mezi členy Rady pro výzkum, vývoj a inovace při vládě České republiky a byl členem představenstva podniku Aero Vodochody.[2]

Působil ve vědeckých radách:[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Sepsal monografii a autorsky či spoluautorsky se podílel na 81 článcích otištěných v českých i zahraničních periodikách nebo sbornících. Vytvořil též třiadvacet vysokoškolských skript a učebnic pro středoškoláky. Je též autorem jednoho vynálezu.[2]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Profesor Zuna získal tato ocenění:[2]

  • medaile ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky I. stupně
  • zlatá Felberova medaile
  • zlatá medaile IGIP
  • pamětní medaile Československého svazu bojovníků za svobodu

V roce 2003 mu byl na University of Glasgow udělen čestný doktorát.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Petr Zuna [online]. Bethesda: Czechoslovak Society of Arts and Sciences [cit. 2015-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-28. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g h i Prof. Ing. Petr Zuna, CSc. D.Eng.h.c. FEng. – životopis [online]. Praha: Nadace na podporu rozvoje pokročilých technologií, inovací a technického vzdělávání v České republice [cit. 2015-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  3. ↑ Sen můj, jehož nit jsem spřádal po čtvrt století. E15 [online]. 2013-03-11 [cit. 2015-07-24]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  4. ↑ DVOŘÁČEK, Marek; mgb. Pavel Zuna skoncoval s prací na Nově. iDNES.cz [online]. 2006-05-30 [cit. 2015-01-24]. Dostupné online. 
  5. ↑ Řídicí výbor [online]. Praha: Česká společnost pro nové materiály a technologie [cit. 2015-01-24]. Kapitola Viceprezident. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-15. 
  6. ↑ Orgány IA ČR [online]. Praha: Inženýrská akademie České republiky, 2015-01-23 [cit. 2015-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Rektoři ČVUT
Karel Kořistka 1864–1865 • Karel Balling 1865–1866 • Karel Kořistka 1866–1867 • Jan Krejčí 1867–1868 • Gustav Schmidt 1868–1869 • Čeněk Hausmann 1869–1870 • František Tilšer 1870–1871 • Jan Krejčí 1871–1872 • Václav Zenger 1872–1873 • Josef Niklas 1873–1874 • Jan Tille 1874–1875 • Gabriel Blažek 1875–1876 • František Štolba 1876–1877 • Jan Krejčí 1877–1878 • August Salaba 1878–1879 • Josef Šolín 1879–1880 • Čeněk Hausmann 1880–1881 • Gabriel Blažek 1881–1882 • František Štolba 1882–1883 • August Salaba 1883–1884 • Eduard Weyr 1884–1885 • Karel Preis 1885–1886 • Otakar Feistmantel 1886–1887 • František Müller 1887–1888 • Jiří Pacold 1888–1889 • Josef Šolín 1889–1890 • Eduard Weyr 1890–1891 • Jan Baptista Lambl 1891–1892 • Kristian Petrlík 1892–1893 • Antonín Vávra 1893–1894 • Antonín Bělohoubek 1894–1895 • Karel Vosyka 1895–1896 • František Müller 1896–1897 • Albert Vojtěch Velflík 1897–1898 • Alfred Slavík 1898–1899 • Albert Vojtěch Velflík 1899–1900 • Jan Vladimír Hráský 1900–1901 • Gabriel Blažek 1901–1902 • Jan Koula 1902–1903 • Alfred Slavík 1903–1904 • Kristian Petrlík 1904–1905 • Josef Šolín 1905–1906 • Albert Vojtěch Velflík 1906–1907 • František Novotný 1907–1908 • Josef Bertl 1908–1909 • Bedřich Procházka 1909–1910 • František Hasa 1910–1911 • Julius Stoklasa 1911–1912 • Karel Novák 1912–1913 • Theodor Kašpárek 1913–1914 • Antonín Klír 1914–1915 • Josef Jedlička 1915–1916 • Karel Špaček 1916–1917 • Václav Felix 1917–1918 • Alois Velich 1918–1919 • František Wald 1919–1920 • Jan Kolář 1920–1921 • Emil Votoček 1921–1922 • Jan Zvoníček 1922–1923 • Zdeněk Bažant 1923–1924 Vladislav Brdlík 1924–1925 • Rudolf Kříženecký 1925–1926 • Josef Petřík 1926–1927 • Josef Hanuš 1927–1928 • Emil Navrátil 1928–1928 • František Klokner 1928–1929 • Josef Pazourek 1929–1930 • Viktor Felber 1930–1931 • Josef Anderle 1931–1932 • Rudolf Kukač 1932–1933 • Jaroslav Milbauer 1933–1934 • Břetislav Tolman 1934–1935 • Jindřich Svoboda 1935–1936 • Jaroslav Hýbl 1936–1937 • Gustav Švamberg 1937–1938 • Vojtěch Kaisler 1938–1939 • Antonín Engel 1939–1940 • české vysoké školy uzavřeny 1940–1945 • Antonín Engel 1945–1945 • František Kadeřávek 1945–1945 • Zdeněk Bažant 1945–1946 • Otakar Quadrat 1946–1947 • Josef Ryšavý 1947–1948 • Jan Košťál 1948–1949 • Oldřich Starý 1949–1950 • Vilibald Bezdíček 1950–1952 • Josef Trnka 1952–1955 • Theodor Ježdík 1955–1960 • František Brabec 1960–1962 • Josef Kožoušek 1962–1968 • Bohumil Kvasil 1968–1979 • Jiří Klíma 1979–1990 • Stanislav Hanzl 1990–1996 • Antonín Pokorný (pověřený) 1996–1997 • Petr Zuna 1997–2000 • Jiří Witzany 2000–2006 • Václav Havlíček 2006–2014 • Petr Konvalinka 2014–2018 • Vojtěch Petráček 2018–
České vysoké učení technické v Praze
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Petr_Zuna&oldid=23719242“