Antonín Bělohoubek

Antonín Bělohoubek
Narození	28. duben 1845 Jeřice  Rakouské císařství
Úmrtí	25. prosince 1910 (ve věku 65 let) Praha  Rakousko-Uhersko

Příbuzenstvo

bratr	August Bělohoubek
tchán	Karel Balling (chemik)

Prof. Antonín Bělohoubek Dr. h. c. (28. duben 1845, Jeřice – 25. prosinec 1910, Praha) byl český chemik. Věnoval se především kvasné chemii.

Život

Narodil se v rodině správce knížecího velkostatku v Hořicích. Měl mladšího bratra Augusta (1847-1908), který se později rovněž stal chemikem. V roce 1849 se rodina přestěhovala do Nové Paky, kde otec dostal úřednické místo berního. Oba bratři záhy osiřeli a přestěhovali se do Prahy. Přes těžkou hmotnou situaci Antonín vystudoval německou reálku a od roku 1861 studoval na německé polytechnice, kde byl žákem (a později rovněž zetěm) Karla Ballinga. V roce 1868 se stal asistentem profesora Wilhelma Gintla. Ve stejném roce se habilitoval jako soukromý docent pivovarnictví. V roce 1880 byl jmenován mimořádným a v roce 1888 řádným profesorem chemie na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. Dále přednášel zemědělskou chemii a technickou mikroskopii. Po roztržce se studenty odešel a přijal místo přednosty chemického oddělení na Patentním úřadu ve Vídni. V roce 1906 odešel do penze a vrátil do Prahy, kde v roce 1910 zemřel. Krátce před smrtí mu byl udělen čestný doktorát pražské techniky.

Dílo

Spolky a instituce

Byl zakladatelem nebo spoluzakladatelem těchto spolků a institucí:

• 1872 Česká společnost chemická
• 1875 Sladovnická škola v Praze
• 1878 Lihovarnická škola v Praze
• 1880 Výzkumný ústav pro průmysl lihovarnický
• 1887 Výzkumný ústav pro průmysl pivovarnický

Bělohoubek a Spor o Rukopisy

V roce 1885 byl Bělohoubek pověřen spolu s Vojtěchem Šafaříkem podrobným chemickým a mikroskopickým průzkumem Rukopisu královédvorského a zelenohorského. Oba vědci stanovili sérii pěti testů, kterými zkoušeli zkoumané rukopisy, původní rukopisy ze 14. století a podobné materiály z let 1780-1820. Testy probíhaly nezávisle v letech 1886-1887 a bylo zjištěno, že převážná většina reakcí zkoumaných rukopisů odpovídá reakcím skutečných středověkých materiálů. Bělohoubkův závěr zní: "Rukopis Kralodvorský se chová po stránce mikroskopické a mikrochemické v podstatě tak, jako nepochybně starobylé rukopisy z věku, do něhož se klade." V jedné iniciále byla ale nalezena berlínská modř, která je známá až od 18. století. Tato skutečnost se pak stala jedním z hlavních argumentů odpůrců pravosti RKZ.

Spisy

Publikoval řadu knih a odborných článků, ve kterých se věnuje především otázkám pivovarnictví. Je rovněž autorem životopisných studií:

• František Chodounský : náčrtek životopisný, Praha : A. Bělohoubek, 1884
• Život a působení Františka Ondřeje Poupěte, Praha : A. Bělohoubek : V komisí knikupectví Fr. Řivnáče, 1878
• M. Louis Pasteur : jeho život a působení, Praha : A. Bělohoubek, 1897

Odkazy

Literatura

• HŘEBÍČEK, Robert Jan. Bělohoubek a Rukopisy. Pod Zvičinou, 1996, roč. XIV, čís. 4, s. 13-15. Dostupné online.  
• heslo Antonín Bělohoubek. In Josef Tomeš a kolektiv. Český biografický slovník XX. století. Praha : Litomyšl : Paseka : P. Meissner, 1999. Svazek I, s. 73.

Související články

• Spor o rukopisy

Externí odkazy

Antonín Bělohoubek se pustil v řadě svých spisů do rozborů pivovarnictví z mnoha různých hledisek. Celek těchto spisů tvoří ucelený interdisciplinární soubor, který je zároveň přehledem vědomostí, jež měla poslední třetina 19. století o tomto potravinářském oboru.

• Několik slov o stavbě a zařizování pivovarův, 1875
• Einige Worte über den Bau und die Einrichtung von Brauereien, 1875
• O vrchním kvašení mladinek pivních, 1877
• O stanovení hodnoty ječmene, 1880
• Ueber die Obergährung von Bierwürzen, 1881
• O vlivu droždí v jakosť piva a o významu čistých kvasnic pro pivovary českomoravské, 1885
• Příspěvek k otázce o degeneraci ječmene, 1885
• O chmeli Staro-Ouholickém. O prodejném kieseritu a jeho užívání, 1891

Odkazované knihy byly digitalizovány v rámci služby eBooks on Demand v Národní technické knihovně v Praze.

rektor ČVUT
Předchůdce: Antonín Vávra (rektor)	1894-1895 Antonín Bělohoubek	Nástupce: Karel Vosyka