Vojtěch Šafařík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Vojtěch Šafařík (26. říjen 1829 Novi Sad - 1902) byl český chemik a astronom, jednalo se o syna Pavla Josefa Šafaříka, podílel na zkoumání pravosti Rukopisů.

Studoval chemii v Praze, Berlíně a v Göttingenu, kde spolupracoval na přípravě diethylmagnesia, první organické sloučenině hořčíku.

V roce 1860 vydal první českou vysokoškolskou učebnici „Základové chemie čili lučby“ a podílel se na vytvoření českého chemického názvosloví. Poopravil tak do té doby používané názvosloví Jana Svatopluka Presla a Josefa Jungmanna.

Zavedl koncovky pojmenování oxidů podle valence příslušného prvku, které byly téměř po 50 letech v roce 1918 pozměněny do podoby, která se dosud používá (-ný, -natý, -itý, -ičitý, ičný (-ečný), -ový, -istý, -ičelý).

V roce 1869 se stal profesorem chemie na české polytechnice, po rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity se stal v roce 1882 prvním profesorem chemie její české části. Ke konci života se věnoval výhradně astronomii.

[editovat] Zdroje

• Chemické listy 73 (1979), číslo 12, str. 1254 - 1268