Josef Petřík (geodet)
| Josef Petřík | |
| Narození | 22. března 1866 Praha  Rakouské císařství |
|---|---|
| Úmrtí | 16. května 1944 (ve věku 78 let) Praha  Protektorát Čechy a Morava |
Prof. Ing. Josef Petřík Dr. techn. h.c. (22. březen 1866 Praha–16. květen 1944 tamtéž) byl český geodet a vysokoškolský pedagog, který se stal profesorem geodézie na Českém vysokém učení technickém v Praze. Pro akademický rok 1926-1927 byl zvolen rektorem ČVUT.
Obsah |
Život a dílo [editovat]
Absolvoval první českou reálku v Ječné ulici, kde maturoval v roce 1884. Poté studoval na stavebním odboru císařské a královské české vysoké školy technické v Praze. Studium zakončil druhou státní zkouškou v roce 1890. Absolvoval jednoroční vojenskou službu. V roce 1891-1892 se podílel na mapování města Písku pro účely katastru nemovitostí, které vedl František Novotný. Zde byla poprvé použita metoda polygonových pořadů pro číselné určení souřadnic podrobného bodového pole. V dalších letech spolupracoval s Ing. Novotným na polohopisném mapování měst Roudnice nad Labem, Kostelec nad Orlicí a Louny. Po složení autorizačních zkoušek v roce 1895 pracoval jako stavbyvedoucí horské silnice v Korutanech. Ve stejném roce postihlo město Lublaň zničující zemětřesení a Josef Petřík přešel na stavební úřad města, kde mimo jiné vybudoval novou trigonometrickou a polygonovou síť města.
Později pracoval na vodních stavbách u firmy Vojtěcha Lanny a u firmy Vering-Hamburg. Od roku 1899 byl zaměstnancem Kanceláře pro kanalizování řek Vltavy a Labe. Zpracoval mapové podklady pro projekt kanálu Vltava - Dunaj v úseku České Budějovice - Velenice a pro projekty zdymadel na Vltavě v úseku Roudnice nad Labem - Mělník.
Pedagogická činnost [editovat]
V akademickém roce 1900-1901 byl povolán na Císařskou a královskou českou vysokou školu technickou v Praze, aby suploval přednášky z geodézie a nauky o katastru za profesora Josefa Líčka, který odešel na českou techniku v Brně. V roce 1904 habilitoval prací Užití methody nejmenších čtverců při výpočtu nivellací. V roce 1905 byl jmenován mimořádným a v roce 1910 řádným profesorem nižší geodézie a nauky o katastru. Byl též pověřen vedením Ústavu praktické geometrie.
Zasloužil se o rozvoj studia geodézie a jeho jednotlivých oborů. V roce 1906 zřídil samostatný předmět pro pozemkové úpravy. V roce 1911 pak osamostatnil i nauku o zastavovacích plánech, což vedlo ke vzniku samostatného předmětu stavební geodézie. Podílel se na tvorbě českého geodetického názvosloví. Přispěl i k rozšíření studia geodézie ze čtyř na šest semestrů v roce 1927. Celkem sedmkrát byl zvolen děkanem a pro akademický rok 1926-1927 rektorem ČVUT. Na odpočinek odešel v září 1936.
Mezi jeho žáky a nástupce patřil Pavel Potužák.[1]
Spolková činnost [editovat]
- v letech 1912-1933 byl předsedou Spolku českých zeměměřičů,
- v roce 1930 byl zvolen místopředsedou Mezinárodní federace zeměměřičů (La fédération internationale des géomètres - FIG),
- ve stejném roce byl zakládajícím členem a prvním předsedou Společnosti pro fotogrammetrii (dnes Společnosti pro fotogrammetrii a dálkový průzkum), [2]
- v letech 1931-1934 byl předsedou Národního komitétu geodetického a geofyzikálního
Ocenění díla [editovat]
- 1927 Řád akademických palem
- 1935 čestný titul doktora technických věd (Dr.h.c.) Českého vysokého učení technického v Praze [3]
- 1936 Rytíř řádu Čestné legie.
Spisy [editovat]
- Užití methody nejmenších čtverců při výpočtu nivellací, Praha : nákladem Spolku posluchačů inženýrství, 1902
- Základy geodesie nižší, Praha : Vydává R. Hambalík, 1903 - přednášky, pozdější vydání: 1914, 1921
- Předpisy měřičské, Praha : Spolek posluchačů inženýrství na čes. vys. škole techn., 1906, 1912
- Scelování pozemků, Praha : vlastní náklad, 1915
- dále byl autorem přednášek o geodetických výpočtech, pozemkovém katastru apod.
Publikoval například v časopisech Zeměměřický věstník a Technický obzor. V Technickém obzoru působil v letech 1904-1907 jako technický redaktor a v letech 1907-1913 jako redaktor odborný. Byl rovněž přispěvatelem do prestižního francouzského časopisu Journal des Geométres - Experts.
Jeho koníčkem byly dějiny geodézie, o kterých publikoval asi 50 článků a statí.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ Jeřábek, Ondřej, Ing, CSc., katedra mapování a kartografie, FSv ČVUT v Praze: Vývoj samostatného zeměměřického studia na ČVUT v Praze, In: Geodetický a kartografický obzor, 130, ročník 28/70, číslo 5/1982 [online]. gama.fsv.cvut.cz, [cit. 2012-01-28]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Historie společnosti na stránkách Společnosti pro fotogrammetrii a dálkový průzkum
- ↑ Významné osobnosti, jímž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze
Literatura [editovat]
- HÁNEK, Pavel. Dějiny zeměměřictví [online]. Praha: stavební fakulta ČVUT, 2011-01-24, [cit. 2011-03-06]. Kapitola Ke 140. výročí narození rektora Josefa Petříka. Dostupné online.
- POTUŽÁK, Pavel; PUDR, Jaroslav. Organizátor a budovatel novodobého československého zeměměřičství. Acta polytechnica. , roč. 4, s. 137-152.
- Prof. Ing. Dr. techn.h.c. Josef Petřík sedmdesátníkem. Technický obzor. 1936, s. 191-192.
- Šedesátiny prof. Petříka. Zeměměřičský věstník. 1926, roč. 14, čís. 3, s. 33-34.
Externí odkazy [editovat]
- Josef Petřík na stránkách oboru geodézie a kartografie na ČVUT
- Josef Petřík na stránkách ČVUT
| rektor ČVUT | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Rudolf Kříženecký |
1925–1926 Josef Petřík (geodet) |
Nástupce: Josef Hanuš |
