Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Národopisná výstava českoslovanská v Praze roku 1895 měla za cíl předvést život českého a slovanského lidu. Konala se na stejném místě jako Jubilejní výstava 1891 – na výstavišti v Královské oboře. Předcházely jí tři léta přípravných prací v jednotlivých regionech, 170 krajinských výstav a početné národopisné slavnosti. Vybrané exponáty pak byly z regionů poslány do Prahy.
Obsah |
[editovat] Zahájení výstavy
Výstava byla zahájena 15. května 1895. V tento den se konala pouť věnovaná památce Jana Nepomuckého. Slavnost bylo započata svatováclavským chorálem a hrabě Vladimír Lažanský pronesl úvodní slovo. Ukončení výstavy se pak konalo 31. října 1895. Výstavu doprovodila řada akcí jako byl Plzeňský den, Dětský den, Slovenské dny a další. Vstupné do výstavy činilo 40 krejcarů na den pro jednu osobu, nedělní a sváteční bylo po 30 krejcarech, dětské (do 10 let) 20 krejcarů. Bylo možné koupit si předplatné na 10 dní za 3 zlatky. V mnoha expozicích se ještě vybíralo další zvláštní vstupné – výdaje pouze na vstupenky na osobu do všech expozic činily 2 zlatky. Výstava tedy nebyla levnou záležitostí. Hlavním důvodem, proč ji v prvním týdnu navštívilo „pouhých“ 60 tisíc návštěvníků, bylo však spíše deštivé počasí.
[editovat] Výstavní vesnice
Zpočátku se výstava kromě dokončených expozic a svátečních promenádních koncertů nenabízela žádný zvláštní program. I to však nebylo málo. Centrem zájmu návštěvníků se rychle stala výstavní dědina. Podle původní koncepce měla být představena kompletní obec včetně sociální struktury a zaměstnání, které se v sídle výrazně odráží. Nakonec však byly stavby zřízeny jako výběr stavebních typů několika charakteristických národopisných oblastí. Vzhledem k tomu, že jednotlivé stavby pocházely z různých podmínek, bylo těžké spojit je v jeden celek. Obtížné bylo i praktické provedení a v tomto směru docházelo ke značným disproporcím. Nejcennější byly stavby okopírované přímo z terénu, postavené místními řemeslníky. Minimální národopisnou hodnotu pak měly stavby volně inspirované lidovými vzory. Toto však nemělo na návštěvníky velký vliv a vesnice byla srdcem výstavy. O to smutnější byl konec vesnice. Její údržba byla nákladná a proto byla prodána. Z výstavy zůstala dochována stavební dokumentace a řada malých modelů.
[editovat] Výstava kroje
Výstava kroje se uskutečnila v Národopisném paláci a konečné slovo při její prezentaci měli regionální sběratelé, neboť vystavované kusy sesbírali pro Prahu právě oni. Vývojové hledisko oděvních součástek bylo potlačeno na minimum a převážně se prezentovaly jednotlivé, bohatě vyšívané kusy oblečení, spíše ženské než mužské. Přes veškerou snahu došlo v některých případech k nepřesnostem, a i do seriózních publikací se dostaly omyly. Musíme však brát v úvahu, že fundovaných zpracování bylo v té době zatím málo a zdaleka nepokrývalo celé území. Z hlediska krojů byly na dobré profesionální úrovní nainstalovány skupiny figurín. Patřila sem například svatba z jihočeských Blat, chodské přástky, plzeňské námluvy, manželé z Troubska, valašská izba.
[editovat] Krajinská oddělení
Vedle centrální expozice, tematicky rozčleněné, probíhaly souběžně jednotlivé regionální výstavky, které v některých případech kopírovaly to, co již bylo v hlavní expozici. Jejich náplň byla ponechána na vystavovatelích – výsledkem byla různá úroveň od originálních výstavek až po ty zcela se míjející s ideou Národopisné výstavy. K těm dobrým patřilo valašské oddělení i většina ostatních moravských expozic, Mladoboleslavsko, Hořicko, slánský pavilón a oddělní Dolního Rakouska.
[editovat] Výstavka zvykoslovná
Toto oddělení přestávalo jednu z nejnavštěvovanějších a nejpřitažlivějších expozic celé výstavy. Zvyky, které zde byly zastoupeny, můžeme rozdělit do devíti skupin:
- tzv. starodávné obyčeje – chození s Luckou, Mikulášem, Klibnou, Dorotkou, Řehořem, koledování, vynášení Smrti a přinášení Lít, pomlázka, hra na krále a královnu, honění krále, pálení čarodějnic atd.
- způsob oslavování svátků církevních a výročních
- zvyky při porodech, křtech, úvodech, biřmování, námluvách, svatbách, pohřbech atd.
- obyčeje při počátku polních i zahradních prací, přástkách, draní peří, domácích zábavách
- zvyky v dobytkářství, při prvních vyhánění na pastvu, prodávání a kupování dobytka a jeho léčení
- obyčeje při zakládání domů a stěhování, při pečení chleba, včelařství, rybářství
- léčení a ošetřování nemocných, léky, čarodějné prostředky
- zvyky právní – svatební smlouvy, zasazování mezníků, odznakové hole
- vztahy rodinné – poměr dětí k rodičům, vyměnkářství, vzájemné pozdravení se atd.
Aby byly zvyky a obyčeje prezentovány co nejnázorněji, byly vedle trojrozměrných předmětů, bohaté fotografické a kresebné dokumentace některé zpodobněny i skupinou miniaturních figurín. Mnoho pak bylo předvedeno formou prezentace na scénách výstavního amfiteátru nebo přímo v prostorách výstaviště.
[editovat] Odkazy
 |
Související články obsahuje Portál Praha |
[editovat] Související články
[editovat] Literatura
- KURZ, Vilém (ed.). Národopisná výstava českoslovanská v Praze roku 1895. Z říše vědy a práce, 1895, roč. 3, s. 1–3.
- PARGAČ, Jan, a kol. Mýtus českého národa aneb Národopisná výstava českoslovanská 1895. Praha : Litera Bohemica, 1996.
