Vítězslav Veselý (chemik)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prof. Dr. Vítězslav Veselý, DrSc.
Narození29. prosince 1877
Molitorov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. června 1964 (ve věku 86 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníchemik a pedagog
OceněníŘád práce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vítězslav Veselý (29. prosince 1877, Molitorov[1] u Kouřimi – 7. června 1964, Brno) byl český chemik a vysokoškolský pedagog.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval reálné gymnázium v Praze, Vysokou školu polytechnickou v Curychu a Univerzitu v Ženevě,[2] stal se doktorem fyzikálních věd.

Střídal vysokoškolská působiště (Česká vysoká škola technická v Praze, po 1. světové válce na Vysoké škole technické v Brně) s praxí praktického technologa (sklárny Kavalier v Sázavě, svíčkárny a voskárny v Mladé Boleslavi, dva roky v čínských sklárnách Yao Hsu Glass Comp.).[3] Věnoval se organické chemii a technologii skla, tuků, dehtů a barviv.[3]

V Brně byl v roce 1921 jmenován řádným profesorem a v letech 1930 až 1931 byl rektorem Vysoké školy technické v Brně.[2] Ve 20. a 30. letech byl opakovaně děkanem oboru chemického inženýrství.[2] Jeho působení na vysokoškolské půdě přerušilo až uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939. Od ledna 1944 byl vězněm koncentračních táborů Terezín a Buchenwald.

Po válce byl v roce 1945 znovu krátce rektorem brněnské techniky. Přednášel zde až do roku 1950, kdy byla škola uzavřena, a poté na brněnské Vysoké škole stavitelství, a to i novou specializaci technologie plastických hmot.[4] Odbornou kariéru uzavřel jako technolog brněnského podniku Lachema.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Napsal řadu vědeckých prací, referátů a informačních článků v českých i zahraničních časopisech[4] a učebnic. V 50. letech sestavil a vydal s kolektivem autorů monografii Tuky a vosky.[3] O svém dvouletém působení v Číně napsal knihu O mé cestě do Číny.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V letech 1923 až 1938 působil jako stálý československý delegát v radě Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii.[4] Na konci 30. let 20. století byl jmenován mimořádným členem České akademie věd a umění II. třídy.[3] Byl vyznamenán Řádem práce (1957) a titulem akademik.[2]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Oženil se v červenci 1920 s Helenou Polákovou, měli spolu syna Karla a dceru Alenu (provdaná Štěpánková).[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Kouřim
  2. ↑ a b c d e Čoup. Vítězslav Veselý [online]. Encyklopedie dějin města Brna, 2012-12-24. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d Vítězslav Veselý [online]. Quido Magazín, [po 2002] [cit. 2013-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-02. 
  4. ↑ a b c MÁDLOVÁ, Vlasta. Vítězslav Veselý. Akademický bulletin [online]. 2002. Čís. 2. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Rektoři Vysokého učení technického v Brně
1899–1901 Karel Zahradník • 1901–1902 Václav Řehořovský • 1902–1903 Michal Ursíny • 1903–1904 Antonín Sucharda • 1904–1905 Josef Bertl • 1905–1906 Zdeněk Elger z Elgenfeldu • 1906–1907 František Hasa • 1907–1908 Leopold Grimm • 1908–1909 Josef Líčka • 1909–1910 Jan Zvoníček • 1910–1911 Vladimír Novák • 1911–1912 Karel Vandas • 1912–1913 Josef Sumec • 1913–1914 Antonín Smrček • 1914–1915 Adolf Štys • 1915–1917 Karel Hugo Kepka • 1917–1918 Vladimír List • 1918–1919 Karel Ryska • 1919–1920 Vincenc Hlavinka • 1920–1921 Jiří Baborovský • 1921–1922 Vladimír Novák • 1922–1923 Josef Zvoníček • 1923–1924 Jiří Baborovský • 1924–1925 Michal Ursíny • 1925–1926 Bohumil Vlček • 1926–1927 Jan Albert Novák • 1927–1928 Karel František Šimek • 1928–1929 Jan Caha • 1929–1930 František Píšek • 1930–1931 František Ducháček • 1931 Vítězslav Veselý • 1931–1932 Vladimír Fischer • 1932–1933 Josef Rieger • 1933–1935 Karel Čupr • 1935–1936 Rudolf Vondráček • 1936–1937 Ota Veletovský • 1937–1938 Václav Bubeník • 1938–1939 Otakar Kallauner • 1939–1940 Jaroslav Syřiště • 1940–1945 české vysoké školy uzavřeny • 1945 Vítězslav Veselý • 1945–1946 Jaroslav Syřiště • 1946–1947 Josef Kožoušek • 1947–1948 Václav Kubelka • 1948–1950 Jiří Kroha • 1950–1951 František Perna • 1951–1953 Vojtěch Mencl • 1953–1955 Josef Vaverka • 1955–1958 Vilibald Bezdíček • 1958–1968 Vladimír Meduna • 1968–1969 Vilibald Bezdíček • 1969–1970 Vladislav Osina • 1970–1976 Vladimír Meduna • 1976–1985 František Kouřil • 1985–1990 František Pail • 1990–1991 Arnošt Hönig • 1991–1994 Emanuel Ondráček • 1994–2000 Petr Vavřín • 2000–2006 Jan Vrbka • 2006–2014 Karel Rais • 2014–2022 Petr Štěpánek • od 2022 Ladislav Janíček
Vysoké učení technické v Brně
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vítězslav_Veselý_(chemik)&oldid=23839836“