Roman Jakobson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Roman Jakobson

Roman Osipovič Jakobson, rusky Роман Осипович Якобсон (23. října 1896 Moskva, Rusko18. července 1982 Boston, USA), byl ruský lingvista, představitel strukturalismu a jeden z nejvýraznějších představitelů lingvistiky 20. století vůbec. Před 2. světovou válkou žil v Československu a podílel se na založení Pražského lingvistického kroužku. Po 2. světové válce přednášel ve Spojených státech amerických.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v zámožné rodině a už v dětství objevil kouzlo jazyků. Jako student patřil k avantgardě a inspiroval se dílem švýcarského lingvisty Ferdinanda de Saussure, jednoho z otců strukturalismu. V protikladu k tehdy vládnoucí mladogramatické škole, která se věnovala historickému vývoji jazyka (diachronní perspektivě), zdůrazňoval Saussure sdělovací funkci jazyka a studium vzájemných vztahů mezi prvky jazyka, tedy synchronní perspektivu.

Roku 1920 se přestěhoval do Prahy jako člen sovětské diplomatické delegace, brzy však toto místo opustil a věnoval se akademické dráze. Jeho studie o českém verši udělaly velký dojem na české lingvisty, zejména Viléma Mathesia, René Wellka a Jana Mukařovského, kteří spolu s Jakobsonem a Trubeckým roku 1926 založili Pražský lingvistický kroužek. Od roku 1933 byl profesorem univerzity v Brně. Jakobson se věnoval fonologii, kde vypracoval teorii příznakovosti a teorii verše, a české kultuře vůbec. Na začátku války se přes Německo, Dánsko a Norsko dramaticky dostal do Švédska a nakonec do New Yorku, kde spolu s Claude Lévi-Straussem a J. Maritainem zakládal svobodnou francouzskou univerzitu při New School for Social Research.

Spřátelil se zde s americkými lingvisty a antropology, jako byl Franz Boas nebo Benjamin Lee Whorf, a významně ovlivnil zejména Lévi-Strausse. Od roku 1943 byl profesorem na Columbia University, od roku 1949 na Harvardově univerzitě a později přednášel lingvistiku také na sousedním Massachusettském technologickém institutu (MIT). V 60. letech se více zabýval strukturální poetikou, sémiotikou a obecnou lingvistikou, mimo jiné otázkami komunikace, dětské řeči a poruch řeči. Roku 1967 byl emeritován a přednášel jako host na mnoha různých univerzitách po celém světě.

Teorie komunikace[editovat | editovat zdroj]

Schéma komunikace podle Jakobsona

V často citovaném textu Lingvistika a poetika, který se zabývá poetikou coby integrální součástí lingvistiky, rozlišil Jakobson (v návaznosti na K. Bühlera) šest složek komunikace, které jsou přítomny v každém jazykovém projevu:[1]

  1. kontext (díky němuž můžeme něco sdělovat)
  2. vlastní sdělení (text)
  3. mluvčí
  4. adresát
  5. kanál
  6. kód

Na každou z těchto složek je navázána jedna z jazykových funkcí: referenční (kontext), poetická (sdělení), expresivní (mluvčí), konativní (adresát), fatická (komunikační kanál) a metalingvistická (kód). V textech různého druhu nicméně některé funkce převládají, například v poezii je to vlastní sdělení, v odborném jazyce kontext.

Vliv a význam[editovat | editovat zdroj]

Za svého pobytu v Praze i později se intenzivně zabýval hlavně starší českou literaturou a spřátelil se s řadou lidí. I později psal doslovy ke knihám Milady Součkové nebo Jana Patočky, jemuž věnoval i vřelý nekrolog.

Jeho dílo je dodnes živé v poetice i v obecné lingvistice a významně ovlivnilo například psychoanalýzu Jacques Lacana a filosofii Giorgio Agambena.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Roman Jakobson na anglické Wikipedii a Roman Ossipowitsch Jakobson na německé Wikipedii.

  1. R. JAKOBSON: "Lingvistika a poetika". In: Poetická funkce. Jinočany 1995, str. 74–105.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.  
  • R. Jakobson, Cyrilometodějské studie. Praha 1996
  • R. Jakobson, Dialogy. Praha: Český spisovatel 1993
  • R. Jakobson, Formalistická škola a dnešní literární věda ruská. Praha: Academia 2005
  • R. Jakobson, Lingvistická poetika (výber z diela). Bratislava: Tatran 1991
  • R. Jakobson, Poetická funkce. Jinočany: H+H 1995