Ladislav Klíma

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ladislav Klíma
Ladislav Klíma
Ladislav Klíma
Narození 22. srpna 1878
Domažlice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 19. dubna 1928 (ve věku 49 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtí tuberkulóza
Povolání spisovatel, básník, autor a filosof
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladislav Klíma (22. srpna 1878, Domažlice[1]19. dubna 1928, Praha) byl český prozaik, dramatik a básník, ale především filosof.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Domažlicích v rodině vyučeného mlynáře, který se však místo tohoto povolání živil jako úředník v advokátní kanceláři. Klíma, od mládí zaujatý filosofií, chodil až do roku 1895 na místní gymnázium, ale v lednu toho roku byl vyloučen za hanlivý výrok o habsburské monarchii. („Ferdinand, panovník cizí, národu českému odlehlý, studený, zůstane u Čecha vlastence vždy nenáviděným, již proto, že prvním členem nynější panující dynastie na trůně českém.”) Přestoupil tedy na gymnázium do chorvatského Záhřebu, ale ani to nedokončil a roku 1904 odjel do Prahy, kde se usadil, vedl samotářský život a začal přispívat do časopisů, např. v letech 1919–21 do Tribuny a v roce 1925 do Práva lidu. Kritizoval pozitivismus a pohrdal univerzitním akademismem. Protože neměl občanské povolání, žil jednak z dědictví po příbuzných, jednak z drobných příspěvků od přátel, mezi něž patřil i básník Otokar Březina.

Klímova filosofie[editovat | editovat zdroj]

Jeho filosofie se zakládala na solipsismu a egodeismu (existuji jen já - snící Bůh) společně s voluntarismem (základem bytí je vůle) a ludibrionismem (se vším si hrát, všemu se smát). Ze světových filosofů byl ovlivněn zejména Georgem Berkeleym (subjektivní idealismus), Arthurem Schopenhauerem (pesimismus) a Friedrichem Nietzschem. Od promýšlení jejich myšlenek dospěl až k přesvědčení o absolutní bezcennosti logiky, což znamenalo absolutní primát osvobozeného subjektu, jenž se tak stává svrchovaným - všemohoucím božstvem. Toto božstvo není určováno žádnou pravdou, ale naopak samo určuje, co je a co není pravda. Tímto božským subjektem se pak cítil být sám Klíma. Myslet Boha a být Bohem, to je nejvlastnější centrum Klímovy filosofie. Stav, kdy se vciťuje do pozice Boha pojmenovává egodeismus nebo deoesence (tj. bohobytnosti). Svět pak vypadá jako nevinná hříčka jeho absolutní vůle, odtud pramení tzv. ludibrionismus, neb je známo, že si hraje (ludit) i Boží Moudrost na zemském okrsku (srov. v Bibli: Přísloví 8,31).[2] Někdy si Klíma dokazoval toto své Božství tím, že se uváděl do extatických stavů, v nichž prožíval pocit božské suverenity, jak píše Josef Zumr.[3]

Klíma psal filosofické stati i beletrii; ta však zůstala až do jeho smrti ve formě rukopisů, které autor vesměs ani nezamýšlel nikdy publikovat - dokonce tvrdil, že jejich částmi průběžně zatápěl v kamnech apod. Pozůstalost zdědila jeho družka Kamila Lososová, která se (podle názoru zejména Eriky Abrams velmi neobratně) pokusila uspořádat a alespoň částečně dopsat prozaické práce, dochované vesměs jen v torzech.

Kromě edic nakladatele Pohořelého z letech 1939-1948 a nedostupných bibliofilií tiskaře Picky se o Klímu nikdo systematicky nezajímal. Renesanci zájmu čtenářů bylo dovoleno vzbudit až Zumrovu výboru Vteřiny věčnosti (1967). Dalších dvacet let se pak objevovala četná samizdatová a polosamizdatová vydání, vycházející hlavně z původní produkce Davida Součka, který pozůstalost po Lososové koupil a postupně v samizdatových strojopisech editoval. Z těchto samizdatů textově vycházela i raně popřevratová vydání Pražské imaginace a Lege artis. Důstojných sebraných spisů v kritickém vydání se Klíma dočkal až koncem 90. let v nakladatelství Torst přepečlivou redakcí francouzské bohemistky Eriky Abrams (zatím vyšly v průběhu deseti let tři svazky z plánovaných šesti).

Protože ve svém díle často používal hororové prvky zombií, strašidel a přízraků, je řada jeho knih řazena do literatury science fiction[4].

Klíma byl opravdu nekonvenční postavou, a to nejen svými názory, ale i způsobem života. Podle svých slov jednou snědl zakousnutou myš, kterou sebral kočce. Chronický alkoholismus, se kterým poslední roky života bojoval (nakonec úspěšně), silný nikotinismus a především dlouhá léta hladu a živoření na okraji společnosti se podepsaly na vzniku tuberkulózy, na niž v padesáti letech zemřel. Pohřben byl v Praze na Malvazinkách.

Interpretace Klímy[editovat | editovat zdroj]

Interpretovat jeho životní postoje je velmi obtížné. Klíma se jeví jakoby rozdvojen. Jedni ho kritizovali, že jeho filosofie je blasfemická a amorální (V.K. Škrach), Otokar Březina v něm viděl silného myslitele a beletristu. F.X. Šalda ho považoval za filosofa básníka a nejvolnější filosofickou osobnost, již jsme dosud měli. Josef Zumr to sumarizoval výrokem, že Klíma je variantou extrémního subjektivisty. Vrcholem jeho hodnocení je vyjádření prof. Zdeňka Neubaera, který napsal:

Ladislav Klíma je jedním z největších zjevů dějin myšlení, že jeho dílo je velkou filozofií v nejsilnějším, nejvzácnějším slova smyslu, splňující nejvyšší nároky na podstatné a pravdivé myšlení. Neváhám Klímu označit za apoštola - svědka a hlasatele - vzkříšeného Boha z vlastních sil.
— Zdeněk Neubauer, Slavnost-hra-subjektivita (In:Studie 92/1984, s. 147
Rozhodnout se z fleku, jestli je Klíma filozof, nebo básník, je těžký. Nebo není? Klíma se vejde do obou "oborů". Klíma dokáže uhranout i nasrat.
— Vratislav Brabenec[5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Nejznámější díla[editovat | editovat zdroj]

  • Svět jako vědomí a nic, 1904 – filosofické dílo; existence světa je podle autora závislá na individuálním lidském Já, svět je to, co z něho Já chce mít
  • Utrpení knížete Sternenhocha, 1928 – expresionistický román (někdy označovaný jako romaneto): příběh třiatřicetiletého německého šlechtice a jeho podstatně mladší ženy Helgy, kterou obdivuje i nenávidí zároveň a neobvyklost jejich vztahu podtrhuje groteskní nadsázka; v popisu života těchto dvou se autor nevyhýbá obscénnosti hraničící až s perverzitou; Helga svého muže všemožně ponižuje a dopouští se i zločinu, že zabije jejich dítě; psychicky týraný kníže ji nechává zemřít hladem a pronásledován výčitkami sám umírá. Románem se volně inspiroval režisér Jan Němec ve svém filmu V žáru královské lásky z roku 1990.
  • Slavná Nemesis a jiné příběhy, 1932 – delší novela a různá torza prezentovaná jako povídky, vyšlo posmrtně, v roce 1979 zhudebněno skupinou Plastic People of the Universe. Některé z povídek jsou řazeny do žánru sci-fi[4].
  • Velký roman, 1996
  • Bílá svině, kontroverzní dílo zpochybňující základy křesťanství

Dramata[editovat | editovat zdroj]

Základní bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Svět jako vědomí a nic, Praha 1904; 1990; 1991 - filosofický spis
  • Traktáty a diktáty, 1922; Olomouc 1995 - filosofický spis
  • Vteřina a věčnost, Praha 1927 - filosofický spis
  • (s Arnoštem Dvořákem): Matěj Poctivý, Praha 1922 - divadelní hra

Posmrtná vydání (většinou torza, často upravená Kamilou Lososovou):

  • Soud Boží, Praha 1928
  • Utrpení knížete Sternenhocha, Praha 1928; 1990; 1999; Brno 1990
  • Slavná Nemesis, Praha 1932, 1998, 2002 - soubor povídek
  • Arkanum, 1934
  • Vlastní životopis filosofa Ladislava Klímy, Praha 1938; Polička 1992
  • Edgar a Eura, Praha 1938; Polička 1992
  • Filosofické listy Ladislava Klímy (1916–19), Praha 1939
  • Duchovní přátelství, Praha 1940
  • List o illusionismu a Ivanu Karamazovu, Praha 1940
  • Juvenilie, Praha 1941
  • Boj o Vše, Praha 1942; Olomouc 1996
  • Záznamy extatikovy, Praha 1943; Brno 1991
  • Čtyři listy filosofa Ladislava Klímy, 1948
  • Mezi skutečností a snem, Praha 1953; Bratislava 1991, řazeno mezi sci-fi, horor
  • Vteřiny věčnosti, Praha 1967; 1989; 1990
  • Cholupický den, Praha 1978
  • Trvání po smrti, Praha 1983
  • Viktorie, Praha 1986
  • Jsem absolutní vůle, Praha 1987
  • Dios, Praha 1990
  • Husité a jiné prózy, Praha 1990
  • Sus triumfans, Praha 1991
  • Victoria aeterna, Praha 1991
  • Lidská tragikomedie, Praha 1991; 1992; 2003
  • Velký román I-III, Praha 1992
  • Selen a jiné fragmenty z pozůstalosti, Praha 1992
  • Měj odvahu k sobě, Praha 1993
  • Český román, Praha 1993
  • O Solovjevově etice, Praha 1993
  • (s Franzem Böhlerem): Putování slepého hada za pravdou, první kapitola, Praha (1948); 1982;
  • (s Franzem Böhlerem): Putování slepého hada za pravdou, kompletní torzo, Praha 2003
  • Sebrané spisy IV. - Velký roman, kritické vydání kompletního torza románu, Praha 1996
  • Sebrané spisy I. - Mea, veškeré dochované deníky, Praha 2005
  • Sebrané spisy II. - Hominibus, veškerá dochovaná korespondence, Praha 2006

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Skalický, Karel: Ladislav Klíma: Filozofie jako domýšlení nedomyslitelného, s. 322, in:Máš před sebou všechny mé cesty. Sborník k 60. narozeninám Tomáše Halíka, nakladatelství Lidové noviny, Praha 2008.
  3. Srov. Slovník českých filozofů. MU, Brno 1998, s. 267.
  4. a b ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha : R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Klíma, Ladislav, s. 117.  
  5. BRABENEC, Vratislav: Předmluva k CD The Plastic People of the Universe Obešel já polí pět. Guerilla Records, Praha 2009.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]