Karel Hugo Hilar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Karel Hugo Hilar (5. listopad 1885, Sudoměřice u Bechyně – 6. březen 1935, Praha), vlastním jménem Karel Bakule, byl divadelní režisér, básník, kritik, prozaik a dramatik.

Obsah 1 Život 2 Z díla 2.1 Z režií 2.2 Teatrologické prace 3 Podklady 4 Externí odkazy

[editovat] Život

Karel Hugo Hilar zdědil talent asi po otci Františkovi, který byl literárně činný, např. - O umění žít, Apoštol nové lásky, Rozmary erotismu). Mladý Karel již ve třinácti letech napsal první drama, psal básně, povídky, romány (Rozváté sny, Její bůh, Odložené masky, Adamův sen ) i literární kritiky.Překládal francouzskou dekadentní poezii. Po gymnáziu (1904) vystudoval Filozofickou fakultu UK a během studií vedl se svými přáteli Jarmilem Krecarem a Arthurem Breiski Moderní bibliotéku, kterou do roku 1914 vydával František Adámek. V roce 1913 nastoupil jako lektor a tajemník Městského divadla na Vinohradech, kde se stal brzy (1914) šéfem činohry. Od ledna 1921 byl šéfem činohry Národního divadla, kde pracoval s mladými lidmi a angažoval na jeho „prkna“ pozdější velikány – Z. Štěpánka, L. Peška, H. Haase, Fr. Smolíka. Herečka Zdeňka Baldová byla jeho manželkou.

V letech 1920 až 1935 s Otakarem Ostrčilem (skladatel a dirigent) tvořil dvojici, která určovala uměleckou úroveň Národního divadla. Hilar uplatňoval moderní pojetí divadla a vyžadoval střídmější a civilnější herecký projev. U kritiky se však příliš nesetkával s pochopením a vedl spory i s hercem Václavem Vydrou.

Neúnavnost a píle, s níž se věnoval literatuře a režii, jej vyčerpávala a tak v pouhých 39 letech byl po záchvatu mrtvice na delší čas vyřazen. Po návratu do ND pracoval ještě usilovněji, ale v necelých padesáti letech druhému záchvatu podlehl. Tisk napsal, že „padl ve službách Národního divadla“. K. H. Hilarovi, který byl mimořádným přínosem české kultuře, odhalili roku 1936 v rodné obci na domě čp.62 pamětní desku.

[editovat] Z díla

[editovat] Z režií

• Arnošt Dvořák: Husité
• (Christopher Marlowe: Edvard II., 1922
• William Shakespeare: Romeo a Julie, 1924
• William Shakespeare: Hamlet, 1926
• Sofoklés: Král Oidipus, 1932
• Eugene O'Neill: Smutek sluší Elektře, 1934

[editovat] Teatrologické prace

• Divadelní promenády, 1914
• Boje proti včerejšku, 1925
• Pražská dramaturgie, 1930

[editovat] Podklady

• Encyklopedie Diderot
• Zpravodajský týdeník Palcát-16.2.2005/ R.Kukačka: „2x Sudoměřice“

[editovat] Externí odkazy

• K. H. Hilar v archivu ND