Konstantin Biebl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Konstantin Biebl
Konstantin Biebl, asi 1928
Konstantin Biebl, asi 1928
Narození 26. únor 1898
Slavětín, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 12. listopadu 1951 (ve věku 53 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání básník
Literární hnutí

proletářská poezie
poetismus
surrealismus
Literární skupina

Devětsil
Významná díla

S lodí, jež dováží čaj a kávu

Nový Ikaros
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konstantin Biebl [bíbl] (26. února 1898 Slavětín[1]12. listopadu 1951 Praha) byl český básník.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Slavětíně u Loun. Jeho otec byl zubním lékařem. Středoškolská studia v Lounech, v Praze maturitu skládal jako voják Rakouské armády. Biebl musel narukovat na frontu do první světové války. V lednu 1918 byl na balkánské frontě raněn, zajat a odsouzen k trestu smrti, popravě unikl útěkem ze zajetí. Po roce 1918 studoval na lékařské fakultě, ale povolání lékaře nevykonával, věnoval se zcela básnické tvorbě. Přátelil se s Jiřím Wolkrem - byli na prázdninách v Jugoslávii 1922. V roce 1926 cestoval do exotických zemí - Jáva, Cejlon, Sumatra. Po roce 1934 byl členem Skupiny surrealistů v ČSR. Jeho žena Marie Bieblová byla také básnířkou. Po 2. světové válce jej rozpory mezi jeho básnickou vizí a skutečností i osobní problémy a nemoc pankreatitida dohnaly k sebevraždě skokem z okna.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska na domě Na Výtoni 7

Počátky jeho tvorby se objevují v časopise lounských studentů – Cíl. Další tvorba pak odráží jeho zážitky z války, trpěl depresemi. Dále jeho tvorbu ovlivnilo přátelství s J. Wolkerem a cestování, které bylo Bieblovým koníčkem. Na jedné ze společných cest onemocní Biebl se svou přítelkyní tuberkulózou, na kterou jeho přítelkyně po návratu zemře. Její smrt jím velmi otřásla a později sepsal dílo Zloděj z Bagdádu, které ji věnoval. Ze začátku tvořil se svým strýcem Arnoštem Rážem.

  • Cesta k lidem (1923) - napsal společně se svým strýcem Arnoštem Rážem - (Ráž - 15 básní, Biebl - 13 básní)

Jeho tvorba je silně protiválečná (po válce byl vyloženě pacifistický a silně protiválečný pocit nejsilnější, časem se tento pocit zmírňoval). Dále se u něj objevují medicínská témata (báseň Pitevna), motivy války, úzkosti a strachu z budoucnosti. Jeho literární vývoj začal v proletářské poezii, kde byl ovlivněn Wolkerem, pak se přes surrealismus a poetismus dostal až k sociální poezii. Ve své době byl členem Devětsilu.

  • Písně souchotináře – první cyklus básní (1919), který byl publikován v časopisech.

Proletářská poezie:

  • Věrný hlas – o J. Wolkerovi, melancholické, citové.
  • Zlom
  • Zloděj z Bagdádu – tato sbírka se začíná klonit k poetismu

Poetismus:

  • Zlatými řetězy (1926), zde experimentoval s eufonickou stavbou verše. (básně Skála, Akord atd.)
  • S lodí, jež dováží čaj a kávu – tato kniha vznikla jako ohlas na cestu, kterou uskutečnil polovině 20. let, na Cejlon, Sumatru, Jávu, Indonésii a do Alžíru. Toto platí mimo první (vzpomínkové) části, kde vzpomíná na mládí a na otce. V této sbírce z roku 1927 uplatňuje svou společenskou kritičnost v kombinací s okouzlením exotikou.
  • Nový Ikaros (1929) – vícetematická sbírka. Používá zde ztvárnění asociativní metodou. Svůj život bere jako „pohled do tmy a prázdna“. Zobrazuje marnost, nicotu a „pád do věčnosti“. Tato sbírka je vrcholem jeho meziválečné tvorby. Znovu se zde objevují vzpomínky na jeho cestu dětství a mládí.
  • Modré stíny

Surrealismus:

  • Nebe, peklo, ráj
  • Zrcadlo noci – vydáno těsně před druhou světovou válkou 1939, reaguje na okupaci, spojení surrealismu s vnější situací.

Poválečné sbírky (během druhé světové války nevydával):

  • Bez obav – (1951) jeho poslední sbírka, obsahuje básně z let 19401950.

Politická sbírka:

  • Bez obav

Próza: Jeho próza byla zcela pod vlivem poetismu a neměla velký význam.

  • Plancius – toto dílo je velmi protikolonialisticky zaměřeno, jedná se o cestopisnou prózu. Rozvíjí zde motiv (který můžeme považovat za základní), hledání slova děkuji v učebnici malajštiny.
  • Cesta na Jávu – vydáno posmrtně v r. 1958.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc : ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Biebel Konstantin, s. 21.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Čeští spisovatelé 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1985. S. 33–37.  
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha : Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0.  
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 52.  
  • PELC, Jaromír. Vůně, pohyb, barva doby. In: Konstantin Biebl, Modré stíny pod zlatými stromy (Československý spisovatel, 1988, 324 s.)
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 95–96.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi–Bog. Praha : Libri, 2006. 478–585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 486–487.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]