Konstantin Biebl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Konstantin Biebl [bíbl] (26. února 1898 Slavětín – 12. listopadu 1951 Praha, sebevražda) byl český básník.

Obsah

1 Život
2 Dílo
3 Odkazy

[editovat] Život

Narodil se ve Slavětíně u Loun. Jeho otec byl lékařem. Studoval reálku v Lounech, nedokončil ji a odešel do Prahy. Biebl musel narukovat na frontu do první světové války. V lednu 1918 byl na balkánské frontě, raněn, zajat a odsouzen k trestu smrti, popravě unikl útěkem ze zajetí. Po roce 1918 studoval na lékařské fakultě, ale povolání lékaře nevykonával, věnoval se zcela básnické tvorbě. Po roce 1934 byl členem Skupiny surrealistů v ČSR. Jeho žena Marie Biebelová byla také básnířkou. Po 2.světové válce jej rozpory mezi svou básnickou vizí a skutečností i osobní problémy dohnaly k sebevraždě.^[1]

[editovat] Dílo

Počátky jeho tvorby se objevují v časopise lounských studentů – Cíl. Další tvorba pak odráží jeho zážitky z války, trpěl depresemi. Dále jeho tvorbu ovlivnilo přátelství s J. Wolkerem a cestování, které bylo Bieblovým koníčkem. Na jedné ze společných cest onemocní Biebl se svou přítelkyní tuberkulózou, na kterou jeho přítelkyně po návratu zemře. Její smrt jím velmi otřásla a později sepsal dílo Zloděj z Bagdádu, které ji věnoval. Ze začátku tvořil se svým strýcem Arnoštem Rážem.

Jeho tvorba je silně protiválečná (po válce byl vyloženě pacifistický a silně protiválečný pocit nejsilnější, časem se tento pocit zmírňoval). Dále se u něj objevují medicínská témata (báseň Pitevna), motivy války, úzkosti a strachu z budoucnosti. Jeho literární vývoj začal v proletářské poezii, kde byl ovlivněn Wolkerem, pak se přes surrealismus a poetismus dostal až k sociální poezii. Ve své době byl členem Devětsilu.

Písně souchotináře – první cyklus básní (1919), který byl publikován v časopisech.

Proletářská poezie:

Věrný hlas – o J. Wolkerovi, melancholické, citové.
Zlom
Zloděj z Bagdádu – tato sbírka se začíná klonit k poetismu

Poetismus:

Zlatými řetězy (1926), zde experimentoval s eufonickou stavbou verše. (básně Skála, Akord atd.)
S lodí, jež dováží čaj a kávu – tato kniha vznikla jako ohlas na cestu, kterou uskutečnil polovině 20. let, na Cejlon, Sumatru, Jávu, Indonésii a do Alžíru. Toto platí mimo první (vzpomínkové) části, kde vzpomíná na mládí a na otce. V této sbírce z roku 1927 uplatňuje svou společenskou kritičnost v kombinací s okouzlením exotikou.
Nový Ikaros (1929) – vícetematická sbírka. Používá zde ztvárnění asociativní metodou. Svůj život bere jako „pohled do tmy a prázdna“. Zobrazuje marnost, nicotu a „pád do věčnosti“. Tato sbírka je vrcholem jeho meziválečné tvorby. Znovu se zde objevují vzpomínky na jeho cestu dětství a mládí.
Modré stíny

Surrealismus:

Nebe, peklo, ráj
Zrcadlo noci – vydáno těsně před druhou světovou válkou 1939, reaguje na okupaci, spojení surrealismu s vnější situací.

Poválečné sbírky (během druhé světové války nevydával):

Bez obav – (1951) jeho poslední sbírka, obsahuje básně z let 1940–1950.
Cesta k lidem

Politická sbírka:

Bez obav

Próza: Jeho próza byla zcela pod vlivem poetismu a neměla velký význam.

Plancius – toto dílo je velmi protikolonialisticky zaměřeno, jedná se o cestopisnou prózu. Rozvíjí zde motiv (který můžeme považovat za základní), hledání slova děkuji v učebnici malajštiny.
Cesta na Jávu – vydáno posmrtně v r. 1958.

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc : ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Biebel Konstantin, s. 21.