Proletářská poezie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Proletářská poezie je český literární směr 20. let 20. století. Inspirací byla marxistická filozofie a sen o revoluční přeměně světa. Základy položil roku 1922 Jiří Wolker ve své stati Proletářská umění. Zobrazuje především dělnickou třídu, její útlak a vykořisťování. Typickými znaky je nenávist k válce, touha po spravedlivém světě. Proletářská poezie se chce stát kolektivní záležitostí, má rétorické rysy, je určena k recitaci a má agitační cíl. Proletářskou poezii ovlivnil ruský básník Vladimír Majakovskij svou agitační poezií. V této době mnoho mladých básníků sympatizuje s levicí (KSČ). Program proletářské literatury u nás se formoval v časopise Kmen, Červen, Var (redigování S. K. Neumanem). V duchu proletářské poezie vzniká první avantgardní skupina Devětsil (U. S. Devětsil). Období proletářské poezie končí smrtí jejího hlavního představitele Jiřího Wolkera. Přesto najdeme proletářská díla i u Seiferta a Biebla.

Program[editovat | editovat zdroj]

  • kolektivnost – jedinec nic neznamená, v centru zájmu je kolektiv dělníků
  • revolučnost – revoluce vyřeší vše
  • optimismus – optimistický pohled do budoucnosti
  • tendenčnost – přiklání se k něčemu, autor není nestranný, ale obhajuje myšlenky revoluce
  • realismus – pravdivé zobrazení skutečnosti

Představitelé[editovat | editovat zdroj]