Východní fronta (první světová válka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Východní fronta
Konflikt: První světová válka
Eastern Front (World War I).jpg
Trvání: 17. srpna 1914 – 3. března 1918
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Střední a východní Evropa
Casus belli:
Výsledek: Vítězství centrálních mocností do konce I. světové války
Změny území:
Strany
Německé císařství Německé císařství
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Osmanská říše Osmanská říše (191617)
Bulharsko Bulharsko (191617)
Ruské impérium Ruské impérium (191417)
Rusko Ruská republika (1917)
Romania Rumunsko (191618)

Flag of Russian SFSR (1918-1937).svg Ruská sovětská federativní socialistická republika
Velitelé
Německé císařství Paul von Hindenburg

Německé císařství Erich Ludendorff
Německé císařství Leopold Bavorský
Německé císařství Max Hoffmann
Německé císařství August von Mackensen
Rakousko-Uhersko Conrad von Hötzendorf
Rakousko-Uhersko Arthur Arz von Straußenburg
Bulharsko Nikola Žekov

Russian Empire Car Mikuláš II.

Ruské impérium Velkokníže Nikola
Ruské impérium Michail Alexejev
Ruské impérium Alexej Brusilov
Rusko Lavr Kornilov
Rusko Nikolaj Duchonin
Romania Constantin Prezan


Flag of Russian SFSR (1918-1937).svg Nikolaj Krylenko

Síla
Ztráty

Východní fronta byla fronta, která probíhala během první světové války ve východní a střední Evropě. Střetla se na ní vojska Německého císařství, Rakouska-Uherska, Osmanské říše a Bulharského carství proti vojskům Ruského impéria (později RSFSR) a Rumunského království. Geografickým protějškem Východní fronty byla Západní fronta.

Válka na Východní frontě probíhala především na historickém území Haliče (část dnešního Polska) a rovněž na území Bukoviny (dnes součást Rumunska a Ukrajiny). Ruská armáda na počátku války překvapivě poměrně rychle zmobilizovala. Podnikla útok na Východní Prusko. V srpnu 1914 však německá armáda Rusy porazila v bitvě u Tannenbergu, ležícím ve Východním Prusku (dnes vesnice Stebark na území Polska).

Na jižní části východní fronty došlo v srpnu 1914 k bitvě u Krašniku, kde byla ruská armáda poražena rakousko-uherskou armádou. Situace se obrátila v bitvě o Halič, ruská armáda postoupila do Karpat, na východní Slovensko a do Slezska, ohrožovala české země. Rusové v té době získali také značnou část Bukoviny, až k západnímu pohraničí v okolí obce Kirlibaba (Cârlibaba). Odtud byli od začátku roku 1915 postupně vytlačováni zpět na východ.[1]

Na severu východní fronty Rusové nicméně od listopadu 1914 úspěšně obléhali pevnost Przemyśl, kterou nakonec v březnu roku 1915 získali. Důležitým okamžikem ruského oslabení po celé délce východní fronty byla až porážka Rusů v bitvě u Gorlice v červnu roku 1915. Tehdy Rusové opustili i Przemyśl.[2]

V červnu 1916 zahájili Rusové podle očekávání ofenzívu, vedenou generálem Brusilovem (tzv. Brusilovova ofenzíva).[3] Díky této velice úspěšné ofenzívě Rusko dobylo Bukovinu a část Haliče.[4] O rok později na ni měla navázat Kerenského ofenzíva, která však byla odražena. Ruská armáda musela ustoupit, při čemž ztratila i velkou část území dobytého při Brusilovově ofenzívě roku 1916.

Boje na východní frontě ustaly až v roce 1917, z důvodu revolucí, které se začaly projevovat v Rusku; bolševická revoluce v čele s Leninem (komunismus, bolševici slibují ukončení války) a hnutí za abdikaci cara Mikuláše II. Dne 7. listopadu 1917 proběhla v Rusku Říjnová revoluce. 26. listopadu zahájili představitelé bolševiků jednání o míru.[5] Podmínky ústředních mocností však byly velmi tvrdé, a tak zprvu nebyla dohoda uzavřena. V únoru 1918 zahájily Centrální mocnosti nový všeobecný útok proti Rusku.[5] 3. března podepsalo Rusko Brestlitevský mír a přestalo válčit.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://pl.wikipedia.org/wiki/Bitwa_pod_Kirlibabą
  2. ČERNÝ, František. Moje záznamy ze světové války 1914–1918. Praha : NZB, 2014. 159 s. ISBN 978-80-904272-8-0. S. 43–56.  
  3. http://nakladatelstvi-nzb.abchistory.cz/_0010-frantisek-cerny--moje-zaznamy-ze-svetove-valky-1914-1918.htm
  4. ČERNÝ, František. Moje záznamy ze světové války 1914–1918. Praha : NZB, 2014. 159 s. ISBN 978-80-904272-8-0. S. 68–124.  
  5. a b PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha : Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 33-37.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, František. Moje záznamy ze světové války 1914–1918. Praha : NZB, 2014. 159 s. ISBN 978-80-904272-8-0. S. 147–153.  

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Eastern Front theatre of World War I ve Wikimedia Commons