Vladimír Birgus
| Vladimír Birgus | |
| Narození | 5. května 1954 (59 let) Frýdek-Místek |
|---|---|
Prof. PhDr. Vladimír Birgus (* 5. května 1954 Frýdek-Místek) je současný český fotograf, historik fotografie a vysokoškolský profesor.
Obsah |
Život [editovat]
Dětství prožil v Příboře. Navštěvoval zde základní školu a od deseti let fotografický kroužek pod vedením Rudolfa Jarnoty.
Vystudoval obor literatura-divadlo-film na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (1978, doktorát 1980). Paralelně mimořádně studoval fotografii FAMU v Praze (1974–1978).
Od roku 1978 je asistentem na katedře fotografie na FAMU. Roku 1994 se stal docentem a od roku 1999 profesorem. V letech 1998–2002 vedl Kabinet dějin a teorie fotografie při katedře fotografie na FAMU a od roku 1990 je také vedoucím Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, ze kterého od roku 1990 systematicky buduje vysokou fotografickou školu.
Je členem Pražského domu fotografie (řadu let byl členem jeho správní rady, a byl přímo odpovědný za finanční hospodářství a koncepci výstav), Vědecké rady Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě a nákupní komise Muzea umění Olomouc. Bývá hlavním kurátorem výstav v Galerii Velryba v Praze, v Galerii Opera v Ostravě a v Kabinetu fotografie Domu umění v Opavě. Je redaktorem časopisu Imago za Českou republiku, vedoucím redaktorem Listů o fotografii a stálým spolupracovníkem Mladé fronty Dnes a časopisů Ateliér, Fotograf, Photonews, European Photography, Kwartalnik Fotografia, Portfolio Vogue (časopis)|aj.
Dílo [editovat]
Vladimír Birgus je profesor na ITF – Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Kromě toho je stále občasný fotograf. Své práce dosud představil na více než 50 autorských výstavách ve světě (např. Praha, Brno, Ostrava, Olomouc, Plzeň, Pardubice, Bratislava, Varšava, Poznaň, Vratislav, Krakov, Vilnius, Amsterdam, Salzburg, Berlín, Mnichov, Eisenach, Paříž, Tours, Moskva, Kyjev, Záhřeb, Novigrad). Jeho fotografie jsou součástí sbírek např. Uměleckoprůmyslového musea v Praze, Moravské galerie v Brně, Muzea umění Olomouc, Východočeské galerie v Pardubicích, Muzea Ludwig v Kolíně nad Rýnem, Evropského domu fotografie a Národní knihovny v Paříži, Muzea pro fotografické umění v Odense, Muzea moderního umění v San Francisku, Metropolitního muzea fotografie v Tokiu, Jokohamského muzea umění a dalších.
Charakter tvorby [editovat]
Práce Vladimíra Birguse z počátků jeho zájmu o fotografování se přikláněly k dobově aktuální aranžované fotografii. Od poloviny 70. let se však věnuje především dokumentární fotografii. Jako jeden z prvních u nás přešel od sociologických dokumentů s jasně čitelným obsahem k metaforicky a mnohem šířeji pojatým subjektivním fotografiím. V tehdejším Československu nenacházela na konci sedmdesátých let sociální fotografie velké společenské uplatnění. Jen ojediněle se objevovala na stránkách časopisů. Autorsky koncipované publikace nevycházely.
Od svých studií na FAMU až do současnosti (téměř třicet let) Vladimír Birgus rozvíjí soubor Cosi nevyslovitelného. Ten obsahuje snímky s obecnějšími tématy, u kterých není důležité, kde vznikly. Obvykle fotografuje v zahraničí, kde má čas, kterého se mu v Praze většinou nedostává. Lidi často zachycuje obrácené zády s pohledy upřenými do dáli. Cloní si oči, aby ještě lépe viděli. Zasaženi čímsi mimo obraz, sledují to námi neviditelné. Nekonvenčně komponovanou nearanžovanou momentní fotografií se Vladimír Birgus snaží o mnohovýznamovou výpověď s řadou vizuálních symbolů a metafor, ve které tematizuje lidský smutek, pocity vykořeněnosti, osamělost člověka uprostřed davu. Většinu fotografií tak můžeme vnímat jako pocity z velkých měst. Kontrast osoby a velkoměstské architektury. Pod zdánlivě jednoduchými a na první pohled snad i neatraktivními záběry se ukrývá mnoho vedlejších odkazů. Vše je možným nositelem sdělení. Fotografii neopatřuje obvyklým názvem, sloužícím jako nápověda pro diváka, ale jen datem a místem pořízení snímku.
Od počátku 80. let Vladimír Birgus fotografuje souběžně také na barevný inverzní film, od poloviny 90. let je v jeho snímcích barva zcela dominantní. Vladimír Birgus používá barvu jako výrazovou složku a snaží se o psychologické a emotivní působení barev. Takovýto snímek je pak stejně tak málo realistický jako fotografie černobílá, ale o to více vnitřně pravdivější.
Odkazy [editovat]
Související články [editovat]
Externí odkazy [editovat]
- Oficiální stránky Vladimíra Birguse
- Petr Vilgus: Číhám na ty správné chvíle. Rozhovor z roku 2004 na webu digiarena.cz
- Petr Vilgus, Petr Bubeníček: Exkluzivní rozhovor o výstavě století. Rozhovor z roku 2005 na webu digiarena.cz
- Vladimír Birgus v pořadu ČT Před půlnocí, 14. 10. 2010, možnost on-line přehrání
- Profil na webu ITF Opava
