Člověk moudrý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku člověk (rozcestník).
Další významy jsou uvedeny v článku Homo Sapiens (rozcestník).

Wikipedie:Jak číst taxobox Člověk moudrý

Základní anatomická poloha těla ženy a muže.
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída: čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída: savci (Mammalia)
Nadřád: placentálové (Placentalia)
Řád: primáti (Primates)
Podřád: vyšší primáti (Haplorrhini)
Infrařád: opice (Simiformes)
Oddělení: úzkonosí (Catarrhini)
Nadčeleď: hominoidi (Hominoidea)
Čeleď: hominidi (Hominidae)
Podčeleď: lidé (Homininae)
Rod: člověk (Homo)
Druh: člověk moudrý (H. sapiens)
Binomické jméno
Homo sapiens
Carl Linné, 1758
Poddruhy

Člověk moudrý (Homo sapiens sapiens), též člověk rozumný, běžně označován jako člověk (všichni lidé dohromady pak lidstvo), což je ale také označení celého rodu Homo, je jediným žijícím druhem rodu Homo. Je pro něj charakteristické vertikální držení těla, rozumová inteligence a schopnost mluvit. Člověk je rovněž bytost, která si uvědomuje sama sebe, subjekt socio-historické činnosti a kultury.

Charakteristickým rysem dnešního člověka je schopnost vyrábět komplexní nástroje a použít je k ovlivnění svého okolí (přestože také jiní živočichové, např. všichni žijící zástupci nadčeledi Hominoidea (orangutan, šimpanz, gorila), umějí použít jednoduché nástroje).

Evoluce[editovat | editovat zdroj]

Vývoj člověka (antropogeneze) je postupná evoluce rodu Homo. Během čtvrtohor do své poslední fáze dospěl vývojový proces, který začal u primitivních primátů v paleocénu a který skončil vznikem moderního člověka Homo sapiens – asi před 200 000 lety.

Vznik člověka moderního typu (Homo sapiens) ještě není zcela vyjasněn a o jeho průběhu existuje několik teorií.

Teorie[editovat | editovat zdroj]

Podle tzv. multiregionální teorie se Homo sapiens vyvinul několikrát nezávisle z lokálních populací Homo erectus. Zastánci této teorie jsou logicky toho názoru, že neandrtálci jsou poddruh moderního člověka (tedy Homo sapiens neanderthalensis). Později vzájemným křížením došlo k unifikaci jednotlivých populací. Druhá teorie (tzv. teorie jednoho místa vzniku) tvrdí, že všichni moderní lidé pocházejí z jediného evolučního centra v Africe, což by znamenalo, že si jsou jednotlivé světové populace lidstva daleko bližší.

Třetí skupina vědců se domnívá, že se Homo sapiens, který se šířil z Afriky, ještě křížil s Homo erectus.[1]

Genetická data[editovat | editovat zdroj]

Informace o původu člověka se získávají například porovnáváním mitochondriální DNA různých lidských populací. Tyto výzkumy naznačují spíše správnost teorie jednoho centra vzniku, i když o správnosti použité metody (tzv. molekulární hodiny) existují pochybnosti.[1]

Paleontologické nálezy[editovat | editovat zdroj]

Chlapec v předškolním věku
Tvář dospělé ženy (Edyta Herbuś ve věku 27 let)
Důchodce (přes 60 let)

Na základě nových objevů je možné, že první zástupci člověka rozumného vznikli již před asi 280 000 let, tedy o 80 tisíc let dříve, než se obecně předpokládalo[2]. Podle genetických studií může být moderní člověk i starší než 300 000 let.[3]

K nejstarším paleontologickým nálezům Homo sapiens nyní patří 190 000 let staré nálezy (Omo, Etiopie). Dalšími jsou pak 160 000 let staré (Jebel Irhoud, Maroko) a zhruba 100 000 let staré (Qafzeh a Skhul, Izrael; Klasies River Caves, Jižní Afrika). Poté následují nálezy až ze svrchního paleolitu.

Podle paleontologických nálezů se zdá, že lidé zcela moderního typu (zvaní také kromaňonci) přišli do Evropy asi před 45 000 lety. Zde postupně nahradili neandrtálce a došlo ke křížení obou populací. Přibližně 1–4 % genetické informace lidí nepocházejících ze subsaharské Afriky je neandrtálského původu.[4] Neandrtálci vyhynuli asi před 24 tisíci let. V Evropě se shodují nálezy s genetickými daty.[1]

Vývoj jedince[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku ontogeneze člověka.

V každé fázi ontogenetického vývoje můžeme pozorovat řadu změn.[5] Tyto změny jsou dvojího druhu: růstové a vývojové.[5] Oba procesy jsou primárně určeny dědičnými faktory, jejichž uplatnění však ovlivňují faktory prostředí.[5]

V období stáří život jedince přirozeně končí smrtí. S mrtvým tělem je lidmi podle všeobecného etického kodexu zacházeno s velkou úctou a je spáleno nebo pohřbeno do země, a to s obřadem či výjimečně bez obřadu. Pro určení příčiny úmrtí lze před pohřbem provést pitvu.

Názvy jedinců podle stupně vývinu, stáří, příbuzenství a společenského postavení pak také jsou:

  • Dítě (krajově též děcko) – označení obou pohlaví, zhruba do věku konce školního období (obecněji pak slovo vyjadřuje, že je jedinec potomkem své matky/otce)
  • Dívka (též děvče, hovorově pak holka) – označení samičího pohlaví v období nejčastěji od začátku školního období do konce dospívání, ale může být použito i pro ranější fáze (holčička, děvčátko)
    • Slečna – označení děvčete či mladé ženy, která není vdaná
  • Chlapec (též hoch, hovorově pak kluk) – označení samčího pohlaví v období nejčastěji od začátku školního období do konce dospívání, ale může být použito i pro ranější fáze (chlapeček)
  • Žena (lidově též ženská) – označení samičího pohlaví v období od začátku dospělosti do smrti
    • Matka (též máma) – označení samičího pohlaví, které vyjadřuje, že je žena rodičkou dítěte
    • Stařenka – označení samičího pohlaví v období od začátku stáří do smrti
    • Babička – označení samičího pohlaví, které vyjadřuje, že dítě ženy je matkou/otcem, obecněji též synonymum pro stařenku
    • Paní – všednější společenský titul ženy od dospělosti
    • Dáma (též madam) – urozenější společenský titul ženy od dospělosti
  • Muž (lidově též chlap) – označení samčího pohlaví v období od začátku dospělosti do smrti
    • Otec (též táta) – označení samčího pohlaví, které vyjadřuje, že je muž rodičem dítěte
    • Stařec – označení samčího pohlaví v období od začátku stáří do smrti
    • Dědeček – označení samčího pohlaví, které vyjadřuje, že dítě muže je matkou/otcem, obecněji též synonymum pro starce
    • Pan – společenský titul muže od dospělosti

Anatomie člověka[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku lidské tělo.

Člověk dokáže krátkodobě (v rekordních případech) vyvinout rychlost až 36 km/h.[6]

Člověk v náboženství[editovat | editovat zdroj]

Drtivá většina náboženských systémů (křesťanství, židovství, islám, hinduismus a mnohé další) připisují člověku nesmrtelnou duši. Ve většině teistických náboženství byl člověk stvořen Bohem či bohy. Podle židovského kalendáře, který Židé i některé křesťanské směry počítají od biblického stvoření světa, k tomuto stvoření došlo asi před 5 700 roky.

Psychologie[editovat | editovat zdroj]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

  • postupně vznikl rod pokrevně příbuzných
  • v jeskyních, chatách z kostí, paroží, větví
  • sběr, specializovaný lov velké zvěře
  • měl představy o „duši“ člověka ⇒ první pohřby (skrčená poloha, nástroje a zbraně mrtvého)
  • řeč, schopnost myšlení
  • lidská osobnost
  • rodina
  • společenské vztahy
  • práce
  • odpočinek

Nástroje[editovat | editovat zdroj]

Člověk je schopen dlouhodobého plánování činností, předávání znalostí. Díky tomu je schopen v průběhu generací průběžně vylepšovat nástroje. Mezi technologie, které člověk ovládl je:

Genom[editovat | editovat zdroj]

Karyotyp tělní buňky muže
Podrobnější informace naleznete v článku lidský genom.

Lidský genom je souhrn veškeré genetické informace zapsané v DNA uvnitř lidských buněk. Současný člověk je řazen mezi eukaryotické organizmy, a tak obsahuje DNA uvnitř buněčného jádra a dále ovšem i v mitochondriích (tzv. mitochondriální DNA). V jádře je však genetické informace nejvíce. V tělních buňkách se vyskytuje diploidní jaderný genom, což v praxi znamená, že každý gen je přítomen v buňce dvakrát (výjimkou jsou geny na pohlavních chromozomech u muže).

Lidská jaderná DNA, která se skládá v haploidním stavu z 3,2 miliardy párů bází (tedy 3,2 Gbp) a obsahuje 20–25 tisíc genů, což je mimochodem počet genů srovnatelný například s hlísticí Caenorhabditis elegans.[7][8] Některé prameny udávají pouhých 18 000 genů.[9] Jaderný genom je rozeset po 23 párech chromozomů, z toho jeden pár je představován pohlavními chromozomy X a Y. Samotné geny kódující bílkoviny však tvoří pouhých 1,5% genomu, zbytek představují buď geny kódující různé druhy RNA, nebo různé regulační sekvence, introny a tzv. junk DNA („odpadní“ DNA) bez známé funkce.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c CAMPBELL, Neil A.; REECE, Jane B.. Biologie. Praha : Computer press, 2006. S. 1332.  
  2. http://news.nationalgeographic.com/news/2008/12/081203-homo-sapien-missions.html
  3. Šok: Překvapivě starý lidský chromozom Y
  4. Geny dokazují, že neandrtálci byli předchůdci lidí, iHNed.cz, 7. května 2010
  5. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z Havelková Marie, Ontogeneze člověka, orientační pohled na předmět, formát .doc
  6. BRYL, Marek; MATYÁŠTÍK, Tomáš. Rychlost savců - Savci, internetová encyklopedie [online]. Univerzita Palackého, upol.cz. Dostupné online.  
  7. ROBERT C. KING; WILLIAM D. STANSFIELD; PAMELA K. MULLIGAN. A Dictionary of Genetics, Seventh Edition. [s.l.] : Oxford University Press, 2006.  
  8. http://www.wormbase.org/wiki/index.php/WS205
  9. Pie chart human genome; http://www.pantherdb.org/chart/summary/pantherChart.jsp?filterLevel=1&chartType=1&listType=1&type=1&species=human&filter=NP
  10. International Human Genome Sequencing Consortium. Initial sequencing and analysis of the human genome.. Nature. 2001, roč. 409, čís. 6822, s. 860–921. DOI:10.1038/35057062. PMID 11237011.   [1]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu