Inteligence

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o schopnosti. O společenské třídě pojednává článek Inteligence (třída).
Představa lidského vnímání Roberta Fludda z roku 1619.

Inteligence (z lat. inter-legere, rozlišovat, poznávat, chápat) je rozumová schopnost řešit nově vzniklé nebo obtížné situace, učit se ze zkušeností či se přizpůsobit novým okolnostem. Je podmíněna schopností správného určení podstatných souvislostí a vztahů, pomocí nichž řešíme nové problémy a orientujeme se v nastalých situacích. Je z části geneticky podmíněná, ale můžeme ji rozvíjet získáváním zkušeností a procvičováním modelových situací. Experimentálně bylo prokázáno, že lidé s nižší inteligencí přeceňují své schopnosti, naoak lidé s vyšší inteligencí mají tendenci své schopnosti podceňovat.[1][zdroj?]

Rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Psychologické teorie se v pojetí inteligence značně liší a to od chápání inteligence jako komplexní schopnosti až k hodnocení inteligence jako souboru dílčích složek. K prvnímu pojetí se kloní např. Charles Spearman, podle kterého obecná rozumová schopnost (g faktor) se na úspěšnosti v jednotlivých úkolech spolupodílí s jednotlivými specifickými schopnostmi (s faktory).

Naopak toho, že inteligenci nemůžeme komplexně hodnotit na základě testu, který obsahuje třeba jen posloupnosti nebo paměťové úlohy, si poprvé všimli manželé Thurtstonovi, kteří vyčlenili sedm na sobě víceméně nezávislých faktorů (dimenzí inteligence), z nichž každý odpovídal schopnosti řešit úlohy určitého typu:

  • Číselný (numerický) faktor
  • Slovní fluence (plynulost)
  • Verbální (slovní) myšlení – porozumění slovním sdělením
  • Schopnost usuzovat a zvládat zvažováním problémové situace
  • Paměť – nejen schopnost vštípit si a vybavit si údaje, ale také doba, po jakou si je jsme schopni udržet
  • Vnímání prostorových vztahů
  • Vjemová pohotovost–postřehnout a rozlišovat podněty.[2]

Raymond Cattell se pokusil rozdělit inteligenci na vrozenou - fluidní, kterou lze testovat hlavně neverbálními úlohami, a socio-kulturně ovlivněnou - krystalickou. Později však bylo výzkumy prokázáno, že i fluidní inteligence se rozvíjí v kulturním kontextu (např. u dětí ze znevýhodněných minorit nedosahujících potřebné úrovně kognitivního vývoje). Úroveň fluidní inteligence ve stáří klesá.

Blokové schema inteligentního systému[3]

Zcela odlišný pohled na inteligenci mají jiné obory než psychologie. Například kognitivní vědy či informatika definují inteligentní systém obecně, bez nutného vztahu k živým organismům. Podle nich musí inteligentní systém být schopný reagovat na měnící se podmínky prostředí, tj.:

  • zajistit si vlastní schopnost přežití,
  • zajistit si vlastní schopnost reprodukce
  • být cílově orientovaný a mít schopnost dosažení tohoto cíle
  • být schopný učit se

Měření inteligence[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích IQ test a Inteligenční kvocient.
Ukázka z IQ testu

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jako první se inteligenci pokusil měřit francouzský psycholog A. Binet [Biné], který byl požádán o vyčlenění méně schopných dětí, které by ve třídě zdržovaly a samotné trpěly neúměrnými nároky.[zdroj?] Po sedmi letech v roce 1905 spatřil světlo světa první inteligenční test.[zdroj?]

Obrovské uplatnění pak testy inteligence zaznamenaly v průběhu první světové války, kdy je USA používaly pro nalezení dostatečného množství vojáků schopných urychleně absolvovat velitelský výcvik.[zdroj?]

Velmi to napomohlo k bádání v oblasti zahrnující postupy ověřování inteligence, například pro různé věkové kategorie, různé skupiny populace a podobně.[zdroj?]

Vyčíslení[editovat | editovat zdroj]

Způsob vyčíslení[editovat | editovat zdroj]

Za hodnoty inteligenčního kvocientu, jak je známe dnes, i za inteligenční kvocient jako takový vděčíme německému psychologu Sternovi [štern], který pro jeho výpočet roku 1912 určil vzorec:

 IQ= \frac{Mentalni(Vek)}{Chronologicky(Vek)} * 100 [zdroj?]
  • Úlohy jsou v testu rozčleněny do obtížností podle toho, jak staří jedinci jsou v průměru schopni je zvládnout. Mentální věk vyjadřuje, jak náročné úlohy byl testovaný schopen adekvátně řešit.
  • Chronologický věk vyjadřuje pak skutečný věk testovaného jedince.

Pokud by tedy desetileté dítě vyřešilo nanejvýš úlohy, které dokáže vyřešit i většina desetiletých, pak je poměr věků roven 1 a po vynásobení 100 zjistíme, že jeho IQ je rovno 100. Kdyby desetileté dítě zvládalo úlohy, které odpovídají mentálnímu věku dětí mezi 12 a 13 rokem, pak jeho IQ bude mít hodnotu 125.[zdroj?]

Později bylo průměrné IQ stanoveno na hodnotu 100. Po matematické stránce byla provedena normalizace rozložení N (100,15).[zdroj?]

Sternův výpočet však nelze používat u dospělých, protože ačkoliv chronologický věk roste lineárně s časem, mentální věk nikoliv, a do hry vstupují další faktory, např. životní zkušenost. V současnosti se preferuje odvozený kvocient označovaný jako deviační nebo odchylkové IQ. Úroveň rozumových schopností jedince se posuzuje vzhledem k průměrnému IQ v populaci. Asi 68% populace má hodnotu IQ mezi 85-115 (tj. průměr +/- směrodatná odchylka). Vysoce nadprůměrné IQ (vyšší než 120) má naopak jen 2,5% populace, totéž platí i u podprůměrného IQ nižšího než 80.

V současnosti (2011) se při testování inteligence používají různé metody. Vedle Ravenových progresivních matic, které „měří“ zejména analytickou složku inteligence, jsou to zejména Wechslerovy testy inteligence (nyní hlavně WISC-III, WAISR nebo stále používaný PDW), Stanford-Binet Intelligence Scale (v současnosti Stanford-Binet 5) nebo v Česku příliš nerozšířené Schwartzovy barevné čtverce. Tyto testy vykazují výrazně vyšší validitu nežli testy volně dostupné na internetu - ty jsou často neprofesionální a neposkytují interpretovatelné výsledky.

Tabulka IQ hodnot[editovat | editovat zdroj]

Hodn. IQ Popis a předpokládané schopnosti jedince % lidí
nad 140 Inteligence géniů. Absolutní předpoklady pro tvůrčí činnost, určuje ostatním směr poznání. 0,2 %
do 140 Výjimečná superiorní inteligence. Mimořádné předpoklady pro tvůrčí činnost, vynikající manažeři nebo odborníci. 2,8 %
do 130 Vysoce nadprůměrná inteligence. Mohou snadno vystudovat vysokou školu, dosáhnout vynikajících výsledků v tvůrčí a manažerské činnosti. 6%
do 120 Nadprůměrná inteligence. Vystuduje vysokou školu, při vysoké pracovitosti může získat mimořádné pracovní místo. 12%
do 110 Vysoce průměrná inteligence. Vysokou školu vystuduje jen s potížemi. Důsledností a pracovitostí může získat společenské zařazení předchozí kategorie. 25%
do 100 Průměrná inteligence. Dokáže složit maturitní zkoušku, v práci se uplatní ve středním postavení. 25%
do 90 Slabě podprůměrná inteligence. Dokáže absolvovat základní školu a dobře se uplatnit v manuálních profesích. 10%
do 80 Nižší stupeň mentální retardace. S problémy zvládne základní školu, úspěšný v zvláštní škole. 10%
do 70 Lehká mentální retardace. Je-li dobře veden, zvládne zvláštní školu. 6,8 %
do 50 Střední mentální retardace. Nevzdělavatelný, ale osvojí si sebeobslužné návyky. 2%
do 20 Těžká mentální retardace. Nevzdělavatelný a nevychovatelný. 0,2 %

Využití inteligence[editovat | editovat zdroj]

Na to, jak jedinec s jakoukoliv výškou IQ dovede své schopnosti využívat, (jak se učí, reaguje, …) mají velký vliv mimoschopnostní faktory, které tvoří nechuť, motivace, zájmy, kladný či záporný postoj k náplni učiva. Jedinec s nadprůměrným IQ může mít v práci či škole horší výsledky, protože není nic, pro co by se snažil plně využít svých schopností. Respektive neví, proč nebo jak je plně využít. Roli v možnosti využití inteligence hraje i příležitost.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.national-geographic.cz/detail/proc-si-hloupi-lide-mysli-ze-jsou-nejchytrejsi-vlastni-neobjektivita-je-potvrzena-vedci-39473/
  2. http://www.tipyainspirace.cz/mysl/item/820-inteligence-iii.html
  3. P. Beneš: Informace o informaci. BEN - technická literatura, Praha 2010, ISBN 978-80-7300-263-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]