Inteligenční kvocient
Tento článek není dostatečně ozdrojován a může obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámeni, pomozte prosím vylepšit tento článek doplněním věrohodných zdrojů, které dokládají uvedená tvrzení.
Inteligenční kvocient, zkráceně IQ, je veličina používaná jako výstup standardizovaných IQ testů k popisu inteligence člověka v poměru k ostatní populaci.
Obsah |
[editovat] Definice a význam
Základní definici IQ popsal v roce 1912 německý psycholog William Stern, když vylepšil původní pojetí inteligence podle Alfreda Bineta a Théodora Simona, která pracovala pouze s mentálním věkem. Definoval míru inteligence jako poměr „mentálního věku“ a věku chronologického (skutečného):
Tedy pokud by mělo desetileté dítě intelektuální schopnosti na úrovni třináctiletého, je jeho IQ rovno 130 (100·13/10). Při testování se používaly úlohy rozčleněné podle toho, jak staří jedinci je jsou v průměru schopni zvládnout. Mentální věk se pak určil podle nejnáročnějších úloh, které byl testovaný schopen adekvátně řešit. Tento vzorec však lze jen těžko používat pro dospělé, zejména proto, že biologický věk roste lineárně a mentální nikoliv. Staří lidé by tedy získávali velmi nízké hodnoty IQ, což může být zcela v rozporu s jejich schopnostmi.
Proto se v současnosti preferuje odvozený kvocient označovaný jako odchylkové neboli deviační IQ, u kterého se porovnává úroveň rozumových schopností jedince vzhledem k průměru populace. Nejčastěji je používána škála s průměrem v dané populaci 100 a směrodatnou odchylkou 15. Protože inteligence má v lidské populaci normální rozložení, asi 70 % lidí má hodnotu IQ 85–115. IQ 115–130 má přibližně 13 % populace a nad 130 už jen něco přes 2 % obyvatel Země. Podobné rozložení nalezneme i u nižších hodnot IQ (tedy 70-85 má asi 13 % populace a méně než 70 opět lehce přes 2 %). Skóre pod 70 body se nazývá mentální retardace. Určitá hodnota IQ ovšem nemusí hrát v životě člověka podstatnou roli a nesvědčí o jeho charakteru.
Testování IQ se používá zejména u dětí a studentů k predikci možných studijních problémů nebo naopak ke zjištění oblasti, v níž testovaný vyniká.
[editovat] Stupně mentální retardace
Mentální retardace označuje výrazně sníženou inteligenci oproti průměru populace daného věku, která má většinou vliv na schopnost vést běžný život. Původní rozdělení mentální retardace v termínech idiot, imbecil a debil se dnes z důvodu velmi pejorativního významu nepoužívá. Mentální retardace se proto rozlišuje na lehkou (IQ 50-69), střední (35-49), těžkou (IQ 20-34) a hlubokou (IQ pod 20). Zvláště u výrazných odchylek je však nemožné a pro pomoc konkrétní osobě neefektivní stanovovat přesnou hodnotu, a dnes se tak používá spíše klinický popis konkrétních potíží, které daný člověk má.
[editovat] Flynnův efekt
Průměrné hodnoty IQ ve společnosti neustále stoupají, přibližně o tři body za deset let. Tento fenomén se nazývá Flynnův efekt. Není dosud jasné, zda jeho příčiny leží ve skutečně se zvyšující inteligenci lidské společnosti (ať již díky lepšímu vzdělávání nebo výživě) či jinde. Další možné důvody tohoto navyšování jsou metodologické změny v testování IQ a větší obeznámenost lidí s druhem úkolů, jaké se vyskytují v IQ testech.
