Inteligenční kvocient

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rozložení IQ v populaci

Inteligenční kvocient, zkráceně IQ, je standardizované skóre používané jako výstup standardizovaných inteligenčních (a jiných výkonových) psychologických testů k vyčíslení inteligence člověka v poměru k ostatní populaci (respektive k dané skupině). V dnešní době se nejčastěji používá deviační skóre s průměrem 100 a směrodatnou odchylkou 15.

Definice a význam[editovat | editovat zdroj]

Termín zavedl v roce 1912 německý psycholog William Stern, když vylepšil původní pojetí inteligence podle Alfreda Bineta a Théodora Simona, která pracovala pouze s mentálním věkem. Definoval míru inteligence jako poměr „mentálního věku“ a věku chronologického (skutečného):

IQ = 100 \cdot \frac{ment{\acute a}ln{\acute \imath}\,v{\check e}k}{chronologick{\acute y}\,v{\check e}k}

Pokud by tedy mělo desetileté dítě intelektuální schopnosti na úrovni dítěte třináctiletého, je jeho IQ rovno 130 (100·13/10). Při testování se používaly úlohy rozčleněné podle toho, jak staří jedinci je jsou v průměru schopni zvládnout. Mentální věk se pak určil podle nejnáročnějších úloh, které byl testovaný schopen adekvátně řešit. Tento vzorec však lze jen těžko používat pro dospělé, zejména proto, že biologický věk roste lineárně a mentální nikoliv. Staří lidé by tedy získávali velmi nízké hodnoty IQ, což může být zcela v rozporu s jejich schopnostmi.

Proto se v současnosti preferuje odvozený kvocient označovaný jako odchylkové neboli deviační IQ, u kterého se porovnává úroveň rozumových schopností jedince vzhledem k průměru populace v dané skupině. Nejčastěji je používána škála s průměrem v dané populační skupině 100 a směrodatnou odchylkou 15. Výpočet se proto řídí vzorcem:

IQ =  100 + 15 \frac{(x - \mu)}{\sigma}

kde x je hrubé skóre dosažené v testu (tedy součet všech správných položek), \mu je průměrný počet správných položek v dané populaci (členěné zpravidla podle pohlaví, věku, národnosti apod.) a \sigma je směrodatná odchylka hrubého skóre testu.

Protože inteligence má přibližně normální rozdělení, asi 70 % lidí má hodnotu IQ 85–115. IQ 115–130 má přibližně 13 % populace a nad 130 už jen necelé 2 % obyvatel Země. Podobné rozložení nalezneme i u nižších hodnot IQ (tedy 70-85 má asi 13 % populace a méně než 70 opět méně než 2 %) – tyto hodnoty jsou pouze orientační, ve skutečnosti se mírně liší. Skóre pod 70 body se nazývá mentální retardace, samotný inteligenční kvocient ovšem podle Mezinárodní klasifikace nemocí není jediným kritériem pro tuto diagnózu, důležité jsou i adaptační funkce, samostatnost a jiné.

Testování inteligence se používá zejména u dětí a studentů k predikci možných studijních problémů nebo naopak ke zjištění studijního potenciálu. Určitá hodnota IQ ovšem nemusí hrát v životě člověka podstatnou roli a nesvědčí o jeho charakteru. Ukazuje se také, že schopnost odolat pokušení je pro studijní výsledky lepší než IQ.[1]

Stupně mentální retardace[editovat | editovat zdroj]

Mentální retardace označuje výrazně sníženou inteligenci oproti průměru populace daného věku, která má většinou vliv na schopnost vést běžný život. Původní rozdělení mentální retardace v termínech debil (50-69), imbecil (IQ 35-49) a idiot (IQ pod 35) se dnes z důvodu velmi pejorativního významu nepoužívá.[2] Mentální retardace se proto rozlišuje na lehkou (IQ 50-69), střední (35-49), těžkou (IQ 20-34) a hlubokou (IQ pod 20), ale například nejnovější klasifikace Americké psychiatrické společnosti DSM-V používá označení „intelektuální neschopnost“ (intellectual disability). Zvláště u výrazných odchylek je však nemožné a pro pomoc konkrétní osobě neefektivní stanovovat přesnou hodnotu, a dnes se tak používá spíše klinický popis konkrétních potíží, které daný člověk má.

Flynnův efekt[editovat | editovat zdroj]

Průměrné hodnoty IQ ve společnosti neustále stoupají, přibližně o tři body za deset let. Tento fenomén se nazývá Flynnův efekt. Není dosud jasné, zda jeho příčiny leží ve skutečně se zvyšující inteligenci lidské společnosti (ať již díky lepšímu vzdělávání, nebo lepší výživě), či jinde. Další možné důvody tohoto navyšování jsou metodologické změny v testování IQ a větší obeznámenost lidí s druhem úkolů, jaké se vyskytují v IQ testech. Nicméně jiní badatelé, vycházející ze vztahu mezi inteligencí a reakční dobou, tvrdí, že inteligence dlouhodobě klesá.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.national-geographic.cz/detail/odolat-ci-neodolat-pokuseni-43018/ - Odolat, či neodolat pokušení?
  2. http://psychologie.cz/pruvodce-psychologickymi-urazkami/ - Průvodce psychologickými urážkami
  3. http://www.osel.cz/index.php?clanek=6920 - IQ Evropanům klesá. Dlouhodobě!

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]