Učení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: učení jakožto nauku nebo učení jakožto vysokou školu.

Učení je proces získávání a předávání zkušeností, návyků, dovedností, znalostí, hodnot a podobně. Učením se u lidí i u živočichů rozvíjejí a proměňují vrozené schopnosti a vzorce chování, takže může vzniknout i předávaná (tradovaná) kultura, odlišná v různých společnostech. Učení je tak na jedné straně součástí individuálního dospívání, výchovy a vzdělávání, na druhé straně reprodukce kultury. Učením se zabývá celá řada věd: etologie, psychologie, pedagogika, antropologie, filosofie a sociologie výchovy, neurovědy a další.

Třída v Bangalore (Indie)

Typy učení[editovat | editovat zdroj]

Učení jako činnost lze rozlišit na:

Samovolné učení (se) jako nabývání zkušeností se vyskytuje i u mnoha živočichů, u některých i učení jako předávání zvyklostí a zkušeností. Teprve v diferencovanějších a složitějších společnostech nestačí předávání v rodině a vzniká potřeba učitele. Už ve starověku vznikaly školy, ale teprve ve městech pozdního středověku vznikla potřeba, aby soustavným vzděláváním prošli pokud možno všichni. Povinné a soustavné školní vzdělávání zavedly absolutistické vlády v průběhu novověku.

Proces učení jako cílevědomého předávání neobyčejně usnadnil a urychlil šíření kulturních a společenských zkušeností včetně novinek. Jednotlivci šetří čas a energii, které by jinak musel vložit do vlastních pokusů, a šetří mu tak i množství nebezpečných omylů. Na druhé straně zajišťuje alespoň minimální shodu uvnitř společnosti (jazyk, pravidla chování, základní představy o sobě a o světě) a umožňuje tak komunikaci i spolupráci. Díky učení jako soustavnému předávání se velmi urychlil také kulturní a společenský vývoj moderních společností, včetně věd a technologií.[1]

Zvláštní významy[editovat | editovat zdroj]

Irácké děti se učí na počítačích OLPC
  • Celoživotní učení či vzdělávání vyjadřuje požadavek současných společností, aby se člověk dále učil i po ukončení formálního vzdělávání. Je vynuceno jednak rychlými změnami nejen ve vědách, ale i v celé společnosti, jednak potřebou flexibility - schopnosti zapracovat se i v jiných oblastech.
  • Praktické učení (angl. learning by doing) znamená získávání vlastních zkušeností v dané činnosti, obvykle pod vedením zkušeného člověka.
  • Učňovský poměr viz Učeň.
  • Samouk (autodidakt) je člověk, který nabyl pozoruhodné úrovně znalostí či dovedností, ačkoli neprošel formálním vzděláním v dané oblasti.
  • Učení nazpaměť (zpaměti) čili memorování znamená doslovné učení se textu tak, jako se například herec učí svoji roli. Memorování je nezbytnou součástí učení, ale i herec musí své roli také porozumět a sám ji na jevišti vytvořit.
  • Učenec je starší výraz pro vědce, který své vědění načerpal hlavně z knih.

Druhy učení[editovat | editovat zdroj]

V rámci učení bývá rozlišováno několik způsobů učení se.

  • habituace - navykání si na okolní jevy
  • podmiňování - nejjednodušší forma učení běžná u zvířat, dětí a v určité míře i u dospělých
  • pojmové učení- učení poznatkům - osvojování znalostí
  • senzomotorické učení (smyslově pohybové) - rozvíjí se senzomotorické schopnosti a procesy názorného poznávání (dítě se učí chodit, manipulovat s hračkami, apod.)
  • učení intelektových činností - rozvíjí se myšlenkové procesy, intelektové dovednosti a schopnosti k řešení složitých problémů
  • sociální učení - učení sociální komunikaci, interakci a percepci, osvojují se sociální dovednosti, formují motivy a charakter. Ve stručnosti lze definovat jako: "učení žít mezi lidmi"

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • M.-T. Auger - Ch. Boucharlat, Učitel a problémový žák: strategie pro řešení problémů s kázní a učením. Praha: Portál, 2005 - 121 s. ISBN 80-7178-907-0
  • E. V. Fernandes, Učení a jeho problémy: mozek, emoce, mysl a činnost. Litomyšl: HRG, [2004?] - 280 s. ISBN 80-239-2797-3
  • H. Kasíková, Kooperativní učení a vyučování. Praha: Karolinum, 2001 - 179 s. ISBN 80-246-0192-3978-80-246-0192-2
  • Ottův slovník naučný, heslo Učení. Sv. 26, str. 5
  • R. Palouš, Ars docendi. Praha: Karolinum, 2004 - 127 s. ISBN 80-246-0855-3
  • Richerson - Boyd, Not by genes alone. Chicago UP 2005

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Richerson - Boyd, Not by genes alone.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]