Kritické myšlení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Kritické myšlení, kritický postoj nebo také kritičnost (z řeckého krinein, rozlišovat, posuzovat) znamená schopnost nepodléhat prvnímu dojmu, obecnému mínění nebo naléhavosti nějakého sdělení, nepřebírat naivně tradované názory, nýbrž dokázat zaujmout odstup a vytvořit si vlastní názor na základě vědomostí a zkušeností jak vlastních, tak jiných důvěryhodných osob.

Tuto pro moderní dobu krajně významnou schopnost vyzdvihlo osvícenství, které Immanuel Kant charakterizoval požadavkem „Neboj se užívat vlastního rozumu“.[1] Po rozpadu tradičních společností a náboženských jistot mohla lidské společnosti ještě nějakou dobu vést tak zvaná „velká vyprávění“ či „metanarace“, například národního osvobození, sociální spravedlnosti nebo pokroku, která se však v průběhu 20. století zčásti naplnila a zčásti zdiskreditovala v ideologiích totalitních hnutí. Na současného člověka se tak klade nárok kriticky, to jest vlastním rozumem a na základě vlastních zkušeností, zkoumat možnosti, které před ním stojí. Ve společnosti hojnosti a téměř úplné svobody tisku potřebují tuto schopnost už větší děti, aby si z nabízených možností dokázaly vůbec vybrat. Rozmach internetu a snadná dostupnost informací schopnost kritického myšlení snižuje.[2]

Kritické myšlení je důležité, protože nám umožňuje analyzovat, vyhodnocovat, vysvětlovat a modelovat naše myšlení, čímž snižuje riziko přijímání, jednání nebo myšlení na základě víry.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pozámky[editovat | editovat zdroj]

  1. I. Kant, Co je osvícenství?
  2. A. Krejčí, Víra v internet a kritické myšlení, http://www.world-trend.cz/2013/07/vira-v-internet/

Související články[editovat | editovat zdroj]