Metanarace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Metanarace (z řeckého meta, nad- a latinského narratio, vyprávění), česky také velké vyprávění, znamená celkový, všezahrnující příběh, který vysvětluje a zároveň legitimuje podobu i složky určité kultury. Pojem metanarace, který je klíčovým pojmem postmoderny, zavedl francouzský filosof Jean-François Lyotard.

Podle Lyotarda každá kultura potřebuje své složky a rysy vyložit a obhájit tím, že je zařadí do svého „velkovyprávění“, jež jim dává smysl a jež všichni její účastníci znají a uznávají. Tak jsou podle Lyotarda např. metanarací křesťanství dějiny spásy a všechny křesťanské pojmy, instituce, obřady atd. se zdůvodňují a dostávají smysl tím, že se uvedou do nějakého vztahu k tomuto příběhu. Metanarací marxismu je podle něho třídní boj, takže marxistické pojmy, instituce a pod. dostávají smysl i oprávnění tím, že se ukáže jejich vztah k třídnímu boji.

Metanarace je tedy všeobecně sdílené vyprávění o minulém, jež dává smysl i oprávnění současnému, přítomnému. Lyotard kritizoval právě tuto legitimující, zdůvodňující funkci metanarace, jež má podle něho sklon k totalitě. Byl také přesvědčen, že právě postmoderní kritika a dekonstrukce znamená konec všech metanarací, jež ztrácejí svoji schopnost dávat smysl. Je ovšem otázka, zda se kultury mohou vyjadřovat a identifikovat nějak jinak než symbolickým vyprávěním. Jiný francouzský filosof, Paul Ricoeur se naopak domnívá, že mají-li se lidé se svojí kulturou identifikovat, potřebují k tomu právě vyprávění, které jim umožní vztah i k jejich společné historii. Pro české národní obrození byly takovým vyprávěním nejprve Rukopisy, později třeba Jiráskovy Staré pověsti. Dalo by se říci, že pro řadu současných věd je takovým vyprávěním evoluce.

Domněnka o totalizující funkci velkých vyprávění je možná založena na dvojím významu slova: metanarace sice „totalizuje“ sebepochopení dané kultury, pomáhá vytvářet z jejích složek souvislý celek, to však má s totalitarismem moderních států jen velmi málo společného.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • J.-F. Lyotard, O postmodernismu: postmoderno vysvětlované dětem. Postmoderní situace. Praha 1993