Polyhistor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Polyhistor je klasické označení pro člověka s širokým množstvím znalostí či dovedností ve více oborech lidské činnosti. Jedná se zpravidla o všestranného či mnohostranného učence, charakteristického všestranností svých zájmů a nezřídka také jedinečnou genialitou.[1] Označení 'polyhistor' pro významné učence se hojně zavádělo především ve snaze ocenit některé zvláště nadané renesanční osobnosti.

Původ názvu[editovat | editovat zdroj]

Označení je odvozeno ze jména významného římského učence řeckého původu Lucia Cornelia Alexandera Polyhistora, známějšího jako Alexander Polyhistor, který žil v prvním století před naším letopočtem v Římě, kam byl zavlečen z rodného Milétu v době Sullovy diktatury. V římském prostředí se však záhy zúročily jeho rozsáhlé znalosti. Během svého života napsal 42 spisů, z nichž se ve většině případů dochovala jen torza. Podle všech dostupných popisů[2] měl Alexander Polyhistor eidetickou paměť, a aniž by s sebou nosil jakékoliv zápisky, dokázal si s obdivuhodnou podrobností vybavit obsáhlé informace, především z oblasti historie a kartografie. Právě to snad mělo za následek, že si jej Marcus Licinius Crassus vybral za svého průvodce při tažení proti Parthům po roce 55 př.n.l.. Není zcela prokázáno, že by právě Alexander Polyhistor byl tvůrcem některých ohňových zbraní, které byly použity v boji proti parthským opevněním.[3]

Pozdější označení[editovat | editovat zdroj]

Dílo a odkaz Alexandra Polyhistora rehabilitovala a znovuobjevila až evropská renesance. Od časů renesance se stalo zvykem označovat jako polyhistora významného učence, který se stal uznávanou kapacitou v mnoha oborech vědy a lidské činnosti. Jedním z prvních takto označených lidí byl bezpochyby Leonardo da Vinci. S postupnou specializací ve vědě a technice se však tito mnohoučenci z oblasti vědy postupně vytráceli. V současné době je díky velkému pokroku v humanitních i exaktních vědách nad síly lidských rozumových možností sledovat plný a nezkreslený vývoj v mnoha různých oborech lidské činnosti.

Skepse a podezřívavost vůči polyhistorům[editovat | editovat zdroj]

Kromě obdivu někteří polyhistoři v minulosti vyvolávali i podezřívavou skepsi až nepřátelskost - např. Hérakleitos prohlásil Pýthagoru pro jeho nároky na všeobecné vědění za šarlatána a Roger Bacon i někteří další středověcí učenci byli podezříváni, že jim napomáhá ďábel.[4]

Slavní polyhistoři[editovat | editovat zdroj]

Za polyhistory byli v minulosti označováni mimo jiné i následující učenci a vědci:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Příruční slovník jazyk českého, Praha 1941, díl IV, část I., s.653
  2. Diogenes Laertius, Životy, názory a výroky proslulých filosofů, Pelhřimov 1995
  3. James Riddick Partington, A History of Greek Fire and Gunpowder, The Johns Hopkins University Press 1999, s. 41 an. ISBN 0-8018-5954-9.
  4. BURKE, Peter. Společnost a vědění. II, Od Encyklopedie k Wikipedii [online]. Praha: Karolinum. Kapitola Cena za pokrok, s. 199. ISBN 978-80-246-2046-6.  
  5. http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2012040011 Jan Marek Marků, nebo též Ioannes Marcus Marci, byl jedním z posledních českých polyhistorů.