Přechylování

Přechylování neboli moce (z lat., [móce]) je tvorba slov v ženském rodě s významy odpovídajícími významům již existujících slov v rodě mužském. Do této definice spadá i odvozování ženských, popřípadě i v některých jazycích i dívčích podob příjmení z příjmení mužských. Rodový protiklad lze vyjádřit i zcela odlišnými slovy (bratr – sestra), jako přechylování se ale obvykle označuje jen tvoření slov pomocí přípon, které se pak označují jako přechylovací. Přechylování není ve většině případů ničím kontroverzní, problémy způsobují jen některé případy. Přechylování je běžné v mnoha jazycích, například slovanských nebo baltských, ale třeba i němčině (Fahrer, řidič – Fahrerin, řidička) nebo finštině (tanssija, tanečník – tanssijatar, tanečnice).

Méně často je možné se setkat s přechylováním v opačném směru, ze ženského rodu do mužského (vdova – vdovec, sojka – soják, veverka - veverčák).

Výjimečně vznik přechýleného slova předchází v čase vzniku svého nepřechýleného vzoru. Například přechýlené slovo prostitutka se užívalo dříve než nepřechýlené slovo prostitut.

Přechylování obecných jmen v češtině

Důvodem pro přechylování v češtině je obvyklá nemožnost skloňovat jména mužského rodu v rodě ženském.

V češtině se přechyluje dvěma způsoby. Buď přímým převedením slova z mužského rodu do ženského (blondýn – blondýna, vrátný – vrátná, nebo pomocí některé z přechylovacích přípon.

Přechylovací přípony se obvykle připojují přímo ke kmeni slova mužského rodu (řidič – řidička). Někdy dochází k hláskovým změnám v kmeni (druh – družka), případně se kmen i zkrátí (samec – samice).

České přechylovací přípony

• -ka a od ní odvozené -nka -enka, -ička, -ovka a -ezka: prodavačka, Ruska,
• -ice a odvozené -nice a -ovice: bojovnice, čarodějnice,
• -yně a odvozené -kyně a -ovkyně: trhovkyně, otrokyně, Řekyně
• -ová: švagrová, mistrová
• -na a odvozené -evna, -ovna, -ena a -ezna: královna, princezna,
• -anda (v nespisovné mluvě): vojanda, Pražanda,
• zvláštní koncovka je u dvojice daněk - danělka.

Přechylování příjmení v češtině

V češtině se kromě obecných jmen přechylují i příjmení, neboť česká ženská příjmení jsou z historických a jazykových důvodů odvozena od mužských. V češtině nelze snadno skloňovat mužská příjmení podle ženských vzorů a použití vzorů mužských není možné. Obvykle se přechylují i příjmení cizí, protože potřeba je skloňovat je aktuální i u nich. Bez přechylování by se jazyk nevyhnul nepřirozeným větám jako Williams porazila Schneider, ve které nelze rozeznat podmět od předmětu. V češtině je také samozřejmé, že se ze jména dá okamžitě rozpoznat pohlaví jeho nositele, což bez přechylování nelze zajistit.

Nejběžnějším způsobem přechylování je přidání koncovky -ová k mužskému příjmení buď přímo (Novák – Nováková), nebo se změnou kmene (Čeněk – Čeňková), nebo po odstranění koncovky mužského jména (Svoboda – Svobodová). Běžný je také přímý převod jmen mezi rody (Zelený – Zelená). Jen několik příjmení je díky stejnému tvaru v obou rodech stejných jak pro ženy, tak pro muže (Janů – Janů).

Přechyluje se i v případě, že mužské jméno bylo původně slovo ženského rodu, například (Vrána – Vránová).

Přechylování příjmení není v běžné komunikaci povinné ze zákona ani jiným právním předpisem. V Česku řeší tvorbu příjmení žen zapsaných v českých matrikách zákon 301/2000 Sb. o matrikách, jménu a příjmení v §69. Podle něj se příjmení žen tvoří v souladu s pravidly české mluvnice. Zákon ale vyjmenovává případy, kdy lze do matriky zapsat nepřechýlenou podobu příjmení. Příkladem Češky, která na základě tohoto zákona používá nepřechýlené příjmení manžela Američana, je Kateřina Emmons, za svobodna Kůrková. Její volba je v českých médiích široce respektována, ačkoli jinak se cizí ženská příjmení běžně přechylují. Ve slovenských médiích tato volba již tak respektována není, přičemž se slovenština vypořádává s přechylováním ženských jmen podobně.

Výjimkou je několik málo žen, jejichž příjmení nepřechylujeme. Jde zpravidla o velmi známé osobnosti, u nichž je nepřechýlená podoba součástí úzu: Marilyn Monroe, Gina Lollobrigida. Většinou nepřechylujeme ani orientální jména, která by byla v přechýlené podobě obtížně vyslovitelná (Lucy Liu). V některých případech se nepřechylují ani jména ze slovanských jazyků, která jsou už přechýlená (Anna Karenina), či jména, chápaná jako obchodní značky.

Slovní humor v českém přechylování

České přechylování také někdy umožňuje i specifický slovní humor a slovní hříčky, kdy je možné spojovat podobná slova, významově spolu ovšem obvykle nijak nesouvisející, která ovšem působí dojmem přechýleného slova - příklad: krab-krabice nebo had-hadice apod.

Přechylování příjmení v dalších jazycích

Litevština

V litevštině se přechylují příjmení různě pro vdané ženy a svobodné dívky. Mužská příjmení končívají na -as, -is, -ius, nebo -us. Dívčí koncovky jsou -aitė, -ytė, -iūtė a -utė. Koncovka pro vdané ženy je -ienė.

Lotyština

Lotyština používá pro ženy důsledně příjmení v přechýleném tvaru, i u cizinek. Navíc cizí vlastní jména (nejen osobní) přepisuje foneticky, a to i jména z jazyků, které se zapisují latinkou. V některých případech se přesto muž i žena jmenují stejně, ne však proto, že by nedošlo k přechýlení, nýbrž proto, že mužský a ženský gramatický tvar je stejný. Jde především o příjmení u mužů zakončená na -a nebo -e.

Lužická srbština

V dolnolužické srbštině se přechylují příjmení různě pro vdané a neprovdané ženy. Jména vdaných žen mají nejčastěji příponu -owa, (Nowak – Nowakowa), tedy podobnou jako v češtině. Setkáváme se také s ženskými příjmeními s příponou -ka, která se v češtině nepovažují za spisovná. Jsou tvořena převážně od mužských příjmení cizího původu (Budarka, Urbanka). Dolnolužická srbština má ještě příponu -ina/-yna, (Markula- Markulina, Nowka – Nowcyna), kterou čeština nezná.

Přechýlené příjmení neprovdaných žen se u mužských příjmení končících na souhlásku nebo na -o tvoří příponou -ojc/-jejc (Nowak – Nowakojc, Wuglaŕ – Wuglarjejc). Od mužských příjmení končících na -a se tvoří přechýlené tvary příponou -ic/-yc (Markula- Markulic, Nowka – Nowcyc). Obdobu těchto tvarů najdeme v českých nářečích (např. Mařka Novákojc nebo Mařka Novákovic).

Také v hornolužické srbštině se přechylují příjmení různě pro vdané a neprovdané ženy. Pro příponu -owa zde platí, že se používá u mužských příjmení končících na souhlásku (Rawp - Rawpowa). Mužská příjmení končící na -a, -o, -ski, -cki se přechylují příponami -ina/-yna, (Andricki - Andryccyna). Oslovení s příponou -ka (Urbanka) se považují za nespisovná.

Přechýlené příjmení neprovdaných žen se u mužských příjmení končících na souhlásku a na -ka, -ca tvoří příponou -ec (Kral – Kralec, Čornak – Čornakec). Od mužských příjmení končících na -a nebo -o se tvoří přechýlené tvary příponou -ic. (Róla – Rólic, Nedo - Nedźic).

Ženská příjmení typu Nowakowa,se doporučuje v českém textu skloňovat jako podobná česká. Příjmení typu Budarka, Nowcyna se doporučuje skloňovat podle vzoru žena. Přechýlená příjmení neprovdaných žen (Jordanojc, Nowcyc) se doporučuje neskloňovat, jak tomu je i v českých nářečích (Viděl jsem Mařku Novákojc), nebo u českých příjmení typu Janů, Martinů. Nedoporučuje se příjmení neprovdaných žen mechanicky přechylovat a skloňovat, (Kubašec – Kubašecová - Kubašecové), tvořily by se tak tvary, které se v lužické srbštině nevyskytují.

Polština

Pravidla přechylování

V polštině se příjmení provdaných a neprovdaných žen přechylují různě. V současné době se přechylování platné pro svobodné ženy (dcery) opouští a navíc provdané ženy často používají nepřechýlených příjmení, případně ke svému původnímu příjmení připojují nepřechýlené příjmení muže.

Od mužských příjmení zakončených na -ski a -cki se tvoří přechýlená příjmení zakončením -a: (Bujnicki - Bujnicka, Ciszewski - Ciszewska). Končí-li příjmení na souhlásku, používá se k přechýlení přípona -owa: (Kupisz - Kupiszowa, Michalak - Michalakowa). Podobně se přechylují podstatná jména mužského rodu, chceme-li vytvořit označení ženy řemeslníka nebo úředníka: (kowal-owa - žena kováře, kovářka). Příjmení děvčat se přechyluje příponou -ówna: (Pawlak - Pawlakówna, Kupisz - Kupiszówna).

Končí-li mužské příjmení na samohlásku -a, potom se přechyluje pomocí přípony -ina: (Zaręba - Zarębina, Kulesza - Kuleszina). Tato příjmení se často nepřechylují (Bożena Ladra, Magdalena Krupa). Dívčí příjmení se tvoří příponou -anka, -ianka: (Zaręba - Zarębianka, Kulesza - Kuleszanka); stejně se tvoří dívčí příjmení od mužských příjmení končících na souhlásku -b: (Gołąb - Gołębianka)

Mužská příjmení, která jsou přídavnými jmény (Czarny, Farny), se přechylují jako přídavná jména (Czarna, Farna).

V polských nářečích se podobně jako v obecné češtině používá přechylovací přípona -ka: (Pawlak - Pawlaczka, Kupisz - Kupiszka obdobně česky Kubeš - Kubeška)

Skloňování

Přechýlená příjmení se skloňují jako podstatná jména ženského rodu, tvrdého nebo měkkého vzoru ( tj. kobieta a babcia).

Nepřechýlená příjmení se neskloňují. (Rozmawiałem z panią Beatą Tyszkiewicz - Hovořil jsem s paní Beatou Tyszkiewiczovou). V polštině se často setkáme s ženskými příjmeními složenými ze dvou příjmení, z nichž alespoň jedno je nepřechýlené (Janina Pawluk-Nowakowa, Mirosława Nowak-Dziemianowicz). Při skloňování těchto složených příjmení zůstávají nepřechýlená příjmení nesklonná. (z Janiną Pawluk-Nowakową, z panią Mirosławą Nowak-Dziemianowicz)

(Protože se v polštině také některá podstatná jména mužského rodu označující zaměstnání, (profesor, doktor), nepřechylují, bude např. novinový titulek "Rozhovor s profesorkou Nowak-Dziemianowiczovou" správně polsky "Wywiad z panią profesor Nowak-Dziemianowicz")

Související články

• Deflektivizace