Člen (mluvnice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Člen se používá některých jazycích k označení podstatného jména. Členy jsou v jazycích většinou prostředkem k vyjádření jeho určitosti, případně neurčitosti (tj. zda je míněn jeden konkrétní objekt nebo objekty tohoto druhu obecně). Namísto členů, resp. současně s nimi, se určitost v různých jazycích vyjadřuje i jinými způsoby a někdy závisí zcela na kontextu. Člen je obvykle považován za zvláštní slovní druh, etymologicky jeho tvary většinou souvisí s tvary ukazovacích zájmen (například francouzské le pochází z latinského ukazovacího zájmena ille). V některých jazycích člen není samostatným slovem, ale je připojován k podstatnému jménu jako prefix (hebrejština) nebo sufix (rumunština, bulharština).

Druhy členů[editovat | editovat zdroj]

V jazycích jsou rozlišovány členy:

  • určitý – např. anglický the, německý der, die, das, francouzský le, la, les; používá se tehdy, kdy se mluví o konkrétním objektu, specifickém členu nějaké skupiny (český ekvivalent by mohl být ten, ta, to);
  • neurčitý – obvykle se používá jen v jednotném čísle, např. anglický a, an, německý ein, eine, francouzský un, une, des; používá se tehdy, kdy se odkazuje k libovolnému členu nějaké skupiny, český ekvivalent by mohl být nějaký, jeden;
  • dělivý – pro označení látkových jmen (u substancí, které nelze počítat, ale lze je rozdělit, např. voda), např. francouzský du, de la.

Uvedené druhy členů se nemusejí vyskytovat v jednotlivých jazycích současně. Pokud však jazyk využívá k vyjádření určitosti člen, vyskytuje se v něm vždy člen určitý (např. bulharština má pouze člen určitý). Člen dělivý je charakteristický pro románské jazyky, ve kterých se vyskytují i členy určitý a neurčitý – tyto dva členy mají i všechny germánské jazyky.

Příklady použití:

This is the house I'd lived in before I won one hundred million dollars. – To je (ten) dům, ve kterém jsem bydlel před tím, než jsem vyhrál sto milionů dolarů.
I closed a pig and a dog in a pigsty. When I came back in the evening, I found out that the dog had eaten up the pig. – Zavřel jsem do (jednoho) chlívku (jedno) prase a (jednoho) psa. Když jsem se ten večer vrátil, zjistil jsem, že ten pes to prase sežral.
Voulez-vous du café? – Dáte si kávu?

Postavení členů[editovat | editovat zdroj]

Členy často stojí před podstatným jménem (příp. před rozvíjejícím přívlastkem), např. angl. the young boy (ten mladý chlapec).

V bulharštině, makedonštině, rumunštině či severogermánských jazycích existuje určitý člen postpozitivní, který se připojuje jako koncovka ke jménu, např. švéd. pojken[1], bulh. момчето[2](ten chlapec).

Člen v evropských jazycích[3][editovat | editovat zdroj]

Člen v evropských jazycích:
žlutá – jazyky bez členu
oranžová – jazyky se členem určitým
červená – jazyky s postpozitivním určitým členem

Geograficky lze zhruba rozdělit Evropu na západní a východní část podle toho, zda se v dané lokalitě hovoří jazyky, v nichž se používá člen. Západní oblast zahrnuje germánské a románské jazyky, albánštinu a řečtinu, v nichž se člen používá. Naopak slovanské (s výjimkou bulharštiny a makedonštiny) a uralské (s výjimkou maďarštiny) jazyky na východě Evropy člen nepoužívají.

Postpozitivní určitý člen se vyskytuje ve dvou oblastech: jednak v severogermánských jazycích ve Skandinávii (dánština, norština, švédština, islandština a faerština) a jednak na Balkáně (albánština, bulharština, makedonština, rumunština). V případě uvedených balkánských jazyků se jedná o výrazný společný rys, který charakterizuje tzv. balkánský jazykový svaz, ačkoliv se jedná o jazyky blízké pouze geograficky, nikoliv však geneticky – uvedené jazyky náleží do 3 různých jazykových skupin. Postpozitivní člen má též izolovaná baskičtina v západní Evropě.

Baltské jazyky členy nemají, ale k vyjádření určitosti využívají determinativní tvary adjektiv.

Čeština[editovat | editovat zdroj]

V češtině se člen za samostatný slovní druh nepovažuje. Podstatná jména lze ve větě identifikovat podle jejich morfologických vlastností (většina flektivních jazyků rovněž nemá člen). V hovorovém stylu se často využívají zájmena nějaký a ten (případně číslovka jeden) ve stejné funkci jako člen neurčitý resp. určitý v jiných jazycích. Nicméně toto použití není závazné, závisí na volbě mluvčího. Tyto prostředky se využívají zejména pro zdůraznění.

Někteří autoři se domnívají, že rozšířené užívání zájmena ten (všimněte si podobnosti s německým členem den) ve funkci blízké určitému členu může být dáno silným vlivem němčiny.[4]

Němčina[editovat | editovat zdroj]

V němčině má určitý a neurčitý člen nejen determinační (určující) funkci, ale je zároveň nedílnou součástí skloňování podstatných jmen, která sama o sobě přijímají jen minimum pádových koncovek. Použití členu podstatně ovlivňuje i skloňování přídavných jmen.

Příklady:

im (= in dem) Schrank (dativ) = ve skříni
in den Schrank (akuzativ) = do skříně

Francouzština[editovat | editovat zdroj]

Francouzština má členy určité a neurčité nejen pro jednotné číslo, ale i pro číslo množné, přesněji rod množný.

Člen určitý je

  • le pro číslo jednotné, rodu mužského, příklad: le chien = ten pes,
  • la pro číslo jednotné, rodu ženského, příklad: la télé - ta televize,
  • les pro rod množný (francouzština nemá rod střední), příklad: les arbres = ty stromy.

Člen neurčitý je

  • un pro rod mužský v jednotném čísle, příklad: un stylo - nějaké pero,
  • une pro rod ženský v jednotném čísle, příklad: une girafe = nějaká žirafa,
  • des pro rod množný, příklad: des crayons = nějaké tužky.

Angličtina[editovat | editovat zdroj]

Anglické členy shodné pro všechny tři rody - které se gramaticky v angličtině projevují jen v zájmenech - jsou:

  • určitý the pro jednotné i množné číslo,
  • neurčitý a (před samohláskou an) pro jednotné číslo. Množné číslo stojí bez členu.

Španělština[editovat | editovat zdroj]

Ve španělštině má každý rod a číslo svůj určitý i neurčitý člen.

Členy neurčité:

  • un - rod mužský, číslo jednotné (un amigo = kamarád)
  • una - rod ženský, číslo jednotné (una amiga = kamarádka)
  • unos - rod mužský, číslo množné (unos amigos = kamarádi)
  • unas - rod ženský, číslo množné (unas amigas = kamarádky)

Členy určité:

  • el - rod mužský, číslo jednotné (el padre = otec)
  • la - rod ženský, číslo jednotné (la comida = jídlo)
  • los - rod mužský, číslo množné (los padres = rodiče)
  • las - rod ženský, číslo množné (las comidas = jídla)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Mencák F., Frydrich M. Švédština pro samouky, SPN, Praha, 1991, ISBN 80-04-24005-4.
  2. Kufnerová Z., Panev P. Bulharština pro samouky, SPN, Praha, 1987.
  3. Viereck W., Viereck K., Ramisch H. Encyklopedický atlas anglického jazyka. Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2004, s 87. ISBN 80-7106-569-2.
  4. Hajičová E., Panevová J. in Karlík P., Nekula M., Pleskalová J. (ed.). Encyklopedický slovník češtiny. Nakl. Lidové noviny, Praha 2002, s 68. ISBN 80-7106-484-X.