Slovní druh
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 |
Tento článek nepokrývá téma dostatečně z celosvětového hlediska. Pokuste se, prosíme, článek vylepšit a doplnit nebo k možnému zdokonalení přispět v diskusi. |
| Slovní druhy |
|---|
|
Lingvistika dělí slova do slovních druhů. Ve vymezení jednotlivých slovních druhů hrají úlohu různé faktory: jakým způsobem se slovo zapojuje do věty, jaké tvary tvoří a jaké mluvnické kategorie u něj lze vysledovat atd.
Obsah |
[editovat] Typy slovních druhů
Pro potřeby lingvistické analýzy se používají různé způsoby dělení slov na slovní druhy.[1]
- tradiční slovní druhy; v češtině se jich tradičně rozlišuje deset (předtím bez částic devět). Zařazení slova k příslušnému slovnímu druhu je určováno morfologickými, syntaktickými a sémantickými charakteristikami m-lematu
- syntaktické slovní druhy je pouze pomocný pojem, který postihuje funkci slova ve větě. Rozlišují se
- syntaktická substantiva (rozvíjejí sloveso a zpravidla disponují morfologickými kategoriemi rodu, čísla a pádu; zpravidla slova s větněčlenskou platností podmětu nebo předmětu, ale i slova s funkcí doplňku nebo jmenné části přísudku, pokud nejsou v morfologických kategoriích závislá na jiném substantivu, a slova ve funkci neshodného přívlastku)
- syntaktická adjektiva (rozvíjejí substantivum a v morfologických kategoriích rodu, čísla a pádu se shodují s řídícím substantivem, zpravidla jako shodný přívlastek; dále slova ve jmenné části přísudku nebo v pozici doplňku, pokud se jejich morfologické kategorie (rod, číslo, pád) shodují s jiným substantivem v klauzi)
- syntaktická adverbia (slova s funkcí přísudku klauze řídící nebo závislé)
- syntaktická slovesa (vyjadřují událost)
- sémantické slovní druhy jsou čtyři kategorie uzlů komplexního typu podle tektogramatické roviny (na základě t-lematu a funktoru):
- sémantická substantiva (vyjadřují substanci)
- sémantická adjektiva (vyjadřují vlastnost)
- sémantická adverbia (vyjadřují okolnost)
- sémantická slovesa (vyjadřují událost)
U autosémantických slovních druhů se sémantický slovní druh shoduje s tradičním slovním druhem. K rozdílům zařazení dochází v těchto případech:
- posesivní adjektivum patří mezi sémantická substantiva
- deadjektivní adverbium patří mezi sémantická adjektiva
- adverbium s číselným významem patří tektogramaticky mezi adjektivní číslovky základní
Zájmena a číslovky podle syntaktické funkce patří mezi sémantická substantiva nebo sémantická adjektiva.
Částice a citoslovce se zpravidla řadí mezi atomické uzly a k sémantickým slovním druhům se nepřiřazují, podobně jako uzly souřadicích spojek, které jsou považovány za samostatný typ jednoduchých uzlů. Předložky a podřadicí spojky se tektogramaticky vůbec nepovažují za uzly.
[editovat] Tradiční slovní druhy v češtině
V češtině rozlišujeme následujících 10 slovních druhů:
- podstatná jména (substantiva)
- přídavná jména (adjektiva)
- zájmena (pronomina)
- číslovky (numeralia)
- slovesa (verba)
- příslovce (adverbia)
- předložky (prepozice)
- spojky (konjunkce)
- částice (partikule)
- citoslovce (interjekce)
Slova prvních pěti druhů jsou většinou ohebná. To znamená, že je lze skloňovat nebo časovat, a to buď podle vzorů, nebo jako nepravidelná. Některá slova těchto slovních druhů (například šapitó, pyré, čtyřikrát) jsou však nesklonná. Slova zbývajících pěti druhů jsou většinou neohebná. Výjimku tvoří stupňování některých příslovcí a osobní tvary spojek abych, abys, aby, abychom...
Ta slova prvních čtyř slovních druhů, která vykazují gramatické kategorie pádu, čísla a jmenného rodu, a sousloví vzniklá jejich rozvinutím se souhrnně nazývají jména. Z číslovek jsou jmény jen některé. Jména a jmenná sousloví se rozdělují na obecná jména (apelativa) a vlastní jména (propria).
[editovat] Reference
- ↑ Kapitola 4. Komplexní uzly a gramatémy 4.2 Sémantické slovní druhy, Anotace na tektogramatické rovině Pražského závislostního korpusu – Anotátorská příručka, Marie Mikulová a kol.
