Spojka (slovní druh)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Slovní druhy |
|---|
|
Spojka (lat. konjukce) je neohebný slovní druh, který spojuje větné členy nebo věty. Spojky vyjadřují mluvnický a významový poměr vět nebo členů. Rozlišují se spojky souřadicí a podřadicí.
[editovat] Spojka souřadicí (parataktické)
Spojka souřadicí spojuje dva větné členy nebo věty v souvětí v souřadném poměru. Příkladem souřadicích spojek v češtině jsou a, i nebo nebo.
- Spojky slučovací - a, i, ani, ani-ani, jak-tak, hned-hned, jednak-jednak, zčásti-zčásti
- Spojky odporovací - ale, avšak, však, leč, nýbrž, naopak, jenomže, jenže, sice-ale, jistě-ale
- Spojky stupňovací - i, ba, ba i, nadto, dokonce, nejen-ale i, nejen-nýbrž i
- Spojky vylučovací - nebo, anebo, buď-nebo
- Spojky vysvětlovací - totiž, vždyť
- Spojky příčinné - neboť
- Spojky důvodové, důsledkové - proto, a proto, tak, a tak, tudíž, tedy
[editovat] Spojka podřadicí (hypotaktické)
Spojky podřadicí připojují vedlejší věty v souvětí k větě hlavní v poměru podřadném. Spojky podřadicí: aby, jakmile, až, než, nežli, zatímco, když, kdyby, protože, poněvadž, jelikož, jestliže, -li, přestože, ačkoli, třebaže, i když, ač, že. Z podřadících spojek se ke spojování větných členů se užívají téměř výhradně spojky přípustkové: statečný, i když pošetilý plán.
