Spojka (slovní druh)

Slovní druhy
podstatné jméno přídavné jméno zájmeno číslovka sloveso příslovce předložka spojka částice citoslovce jméno obecné jméno vlastní jméno

Tento článek nepokrývá téma dostatečně z celosvětového hlediska.

Pokuste se, prosíme, článek vylepšit a doplnit nebo k možnému zdokonalení přispět v diskusi.

Spojka (lat. konjunkce) je neohebný slovní druh, který spojuje větné členy nebo věty. Spojky vyjadřují mluvnický a významový poměr vět nebo členů. Rozlišují se spojky souřadicí a podřadicí.

Spojka souřadicí (parataktická)

Spojka souřadicí spojuje dva větné členy nebo věty v souvětí v souřadném poměru. Příkladem souřadicích spojek v češtině jsou a, i, či, nebo nebo.

• Spojky slučovací – a, i, ani, přímo, nadto, ani-ani, jak-tak, hned-hned, jednak-jednak, zčásti-zčásti, dílem-dílem
• Spojky odporovací – ale, avšak, však, leč, nýbrž, naopak, jenomže, jenže, sice-ale, jistě-ale
• Spojky stupňovací – i, ba, ba i, ba ani, nadto, dokonce, nejen-ale i, nejen-nýbrž i
• Spojky vylučovací – nebo, anebo, buď-nebo
• Spojky vysvětlovací – totiž, vždyť
• Spojka příčinná – neboť
• Spojky důsledkové – proto, a proto, a tak, tudíž, a tudíž, tedy, a tedy

Spojky slučovací, odporovací, stupňovací, příčinné a důsledkové jsou někdy označovány jako poměry.

Spojka podřadicí (hypotaktická)

Spojky podřadicí připojují vedlejší věty v souvětí k větě hlavní v poměru podřadném. Spojky podřadicí: aby, jakmile, až, než, nežli, zatímco, když, kdyby, pokud, protože, poněvadž, jelikož, jestliže, -li, přestože, ačkoli, třebaže, i když, ač, že. Z podřadících spojek se ke spojování větných členů užívají téměř výhradně spojky přípustkové: statečný, i když pošetilý plán.

Související články

• Větný člen
• Seznam latinských gramatických pojmů