Hildegarda z Bingenu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svatá Hildegarda z Bingenu, O.S.B.
Svatá Hildegarda z Bingenu
Narození 1098 Bermersheim
Úmrtí 17. září 1179 klášter Rupertsberg
Svátek 17. září
Blahořečena Uznání kultu : 26. srpna 1326
Svatořečena Ekvivalentní svatořečení 10. května 2012, Benedikt XVI.
Úřady abatyše
Uctívána církvemi Římskokatolická církev
Atributy kniha,model kostela,psací náčiní
Patronkou přírodovědců, filologů a esperantistů

Svatá Hildegarda z Bingenu (německy Hildegard von Bingen, 16. září 109817. září 1179) byla německá křesťanská mystička, přírodovědkyně, lékařka, hudební skladatelka a spisovatelka, členka benediktinskeho řádu a zakladatelka kláštera na Rupertsbergu u Bingenu. S jejím dílem jsou spojené počátky svébytného proudu německé středověké mystiky, tzv. Frauenmystik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Hildegarda pocházela z urozené rodiny z Bermersheimu u Alzey (v blízkosti německé Mohuče v Porýní-Falcu) nebo také z Niederhosenbachu (o místo narození se vedou spory). Od dětských let údajně mívala božská vidění. V osmi letech ji rodiče dali do péče kláštera Sv. Disiboda u Bingenu, kde se také ve svých 38 letech stala abatyší. Úřad převzala po smrti Jutty ze Sponheimu, která Hildegardu podporovala a nabádala, aby se svých vidění nebála. Ta v té době ještě nabyla na intenzitě a Hildegarda o nich začala psát.

Hildegarda během života založila dva nové kláštery. Se svým kázáním procestovala mnoho míst v Německu i jinde v Evropě. Zemřela v požehnaném věku 81 let v Rupertsbergu.

V katolické církvi je považovaná za svatou, koncem 16. století byla zapsaná do oficiálního seznamu svatých. Dne 10. května 2012 Svatý otec Benedikt XVI. rozšířil liturgický kult úcty na všeobecnou církev ekvivalentní kanonizací. V neděli 7. října 2012, v den zahájení 13. všeobecného zasedání biskupského synodu na téma "Nová evangelizace pro předávání křesťanské víry", prohlásil Benedikt XVI. Hildegardu z Bingen společně se svatým Janem z Ávily za učitele všeobecné církve[1] .

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V knize Scivias (Poznej cesty, „Cestyvěz“) najdeme 26 vidění, která se nesou v duchu nábožensko-intelektuálních rozprav, proroctví či dokonce kosmologických úvah. Věnovala se také ženskému principu a jeho odrazům v církevním učení. Jejích spisů si všimli církevní hodnostáři a prohlašovali její vize za skutečné, přestože vůči církvi byla spíše kritická a požadovala její reformu.[zdroj?] Psala také encyklopedická díla a vědecká pojednání; vyvinula speciální jazyk (lingua ignota) pro popis vědeckých termínů.[zdroj?] Je autorkou básní a textů zpívaných ženskými hlasy jako gregoriánský chorál. Ty jsou shrnuty v díle Symphonia armoniae celestium revelationum (Symfonie harmonie nebeských zjevení). 77 básní tvoří ucelený liturgický cyklus pro specifické církevní svátky.

Dále napsala dvě knihy, zabývající se medicínou - konkrétně léčivy: Liber simplicis medicine a Liber composite medicine.

Hildegardin osobitý styl zacházení s latinou vycházel spíše z mluvené latiny[2] a byl proto předmětem kritiky ze strany učenců, která vedla k podceňování celého Hildegardina díla.

Stránka z díla Liber Divinorum Operum

Vizionářská díla[editovat | editovat zdroj]

  • Scivias - nejznámější dílo: 30 vidění ve třech částech (po 6, 7 a 13).
  • De operatione Dei
  • Liber Vitae Meritorum neboli Liber divinorum operum

Další spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Ordo virtutum – zřejmě nejstarší známá středověká moralita[3]
  • Liber simplicis medicinae později zvaný Physica - encyklopedie léčivých bylin
  • Causae et curae - encyklopedie znalostí z medicíny
  • Symphonia armoniae celestium revelationum - liturgický cyklus básní pro gregoriálnský chorál

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Avvenire 8.10.2012
  2. E: Stehlíková: A co když je to divadlo? Praha, 1998, str. 42
  3. P. Dronke: Poetic Individuality. In: Annuale Medievale, 13, 1972, str. 45-69

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.  
  • Beuysová, B., Neboť jsem nemocná láskou, Život Hildegardy z Bingenu, Prostor, Praha 2005
  • Český slovník bohovědný, V. Kotrba, Praha 1916 -1930?
  • Dlouhá, B., Sv. Hildegarda z Bingen, Vítězové (Krystal), Olomouc 1934
  • Hildegarda, sv., Cestyvěz: Vidění a zjevení svaté Hildegardy, přel. J. Deml, 1911
  • Jones, K., Velké ženy duchovní tradice I., Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002
  • Letz, J., Mystičky západu, Vydavateĺstvo Michala Vaška, Prešov 2002
  • Listy sv. Hildegardy z Bingen, přel. B. Konařík, Krystal, Olomouc 1948
  • Moudrost Hildegardy z Bingenu, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1998
  • PERNOUDOVÁ, Regine. Žena v době katedrál. Praha : Vyšehrad, 2002. 255 s. ISBN 80-7021-544-5.  
  • Revue pro teologii a duchovní život Salve, č. 3/1998, Hradec Králové 1998
  • Schäfer, Th., Vize, Život, dílo a hudba Hildegardy von Bingen, Pragma, Praha 2003
  • Strehlow, W., Svízelná cesta k lásce, Z myšlenek sv.Hildegardy, Volvox Globator, Praha 1998
  • Sudbrack, J., Mystika, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1995

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu