Emanuel Swedenborg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Emanuel Swedenborg
Emanuel Swedenborg
Emanuel Swedenborg
Narození 29. ledna 1688
Stockholm
Úmrtí 29. března 1772 (ve věku 84 let)
Londýn
Příčina úmrtí cévní mozková příhoda
Alma mater Uppsalská univerzita
Povolání vědec, filosof a teolog
Rodiče Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq748553
Příbuzní sestra Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq18347113
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel Swedenborg (29. ledna 1688 Stockholm - 29. března 1772 Londýn) byl švédský vědec, vynálezce, teolog a mystik, autor mnoha latinských spisů. Z jeho učení vzešla Církev Nového Jeruzaléma, jejíž členové jsou známi jako swedenborgiáni.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Swedenborg pocházel ze zámožné těžařské rodiny, jeho otec Jesper Swedberg byl luteránský biskup a profesor teologie, ovlivněný pietismem a mystikou. Emanuel vystudoval teologii v Uppsale a roku 1710 se vydal na velkou cestu po Evropě, jež skončila čtyřletým pobytem v Londýně. V roce 1716 se stal asesorem Královské horní rady, se svým švagrem, chemikem E. Berzeliem vydával v latině časopis "Severský vynálezce" (Daedalus hyperborealis) a vyznamenal se řadou vynálezů, mimo jiné návrhem ponorky a létacího stroje.[1] Za jeho rozmanité spisy o metalurgii, matematice, pohybu planet, o mincích a o přílivu a odlivu ho královna roku 1719 povýšila do šlechtického stavu s přídomkem Swedenborg. V následujících letech procestoval německé, rakouské i české doly, roku 1734 vydal třídílné Opera philosophica et mineralogica (Práce filozofické a mineralogické) a po dalších cestách po Německu, Francii, Itálii a Anglii roku 1745 rovněž třísvazkové Regnum animale (Říše zvířat). Následovaly dva svazky „O úctě a lásce k Bohu“, kde svůj systém přírodní filosofie rozšířil i na člověka.

Emanuel Swedenborg

Roku 1747 se vzdal svého úřadu, žil z královské penze a věnoval se výhradně náboženské spekulaci, protože byl přesvědčen o mimořádném poslání založit novou církev, která by se vyhnula omylům těch předchozích. Odvolával se přitom jak na biblickou knihu Zjevení Janova, tak i na svá vlastní zjevení a vnuknutí. Jeho knihy zaujaly Immanuela Kanta natolik, že proti Swedenborgovi napsal spis „Sny duchařovy“ (1766) a o jeho Nebeských tajemstvích řekl, že jsou to čtyři svazky plné nesmyslů.

Vidění[editovat | editovat zdroj]

Swedenborg na sebe upozornil, když jedné soboty koncem září 1759 kolem šesté hodiny večerní z Göteborgu popisoval, jak v asi 400 km vzdáleném Stockholmu vypukl požár. Jmenoval i ulici, v níž požár začal, později popisoval, jak požár postupuje. Asi o dvě hodiny později (kolem osmé hodiny) oznámil, že požár je již uhašen. Listy, které posel, který byl ze Stockholmu během požáru vyslaný a který do Göteborgu dorazil až dva dny nato (v pondělí večer), přivezl, přesně potvrdily pravdivost Swedenborgových vizí.[2] Při jedné z cest do Londýna onemocněl a na jaře 1772 ve věku 83 let zemřel.

Jeho Nová církev, která především odmítala nauku o třech božských osobách a Boží trojici chápala jako trojí aspekt jediného Boha Ježíše Krista, se pomalu šířila v Německu a v Polsku, ale pak hlavně v Anglii a v Severní Americe (swedenborgiáni). Učila náboženské toleranci, ale odmítala jak kalvínskou nauku o předurčení, tak Lutherovo učení o ospravedlnění z pouhé víry. Naopak kladla velký důraz na praktickou zbožnost, na komunikaci s anděly a duchy (tj. lidmi bez těla) a na pomoc potřebným.

Vliv[editovat | editovat zdroj]

Swedenborgovy myšlenky a díla ovlivnily Goetha, Williama Blakea, Balzaca, Baudelaira, Thomase Carlyle, Dostojevského, H. Heina, Schellinga, Schopenhauera, Strindberga, Williama Jamese a mnoho dalších významných myslitelů 20. století, například Carla Gustava Junga nebo Jorge Luis Borgese. Hlásil se k němu i Arnold Schönberg a Anton Webern.

Na Swedenborgovo náboženské učení navázali zejména mormoni, dále unitáři a teosofové, zejména Annie Besant.

Naopak parodickou kritiku jeho teosofie podal jeho současník Immanuel Kant ve svém spisy Sny duchovidcovy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.swedenborg.ca/who-was-swedenborg/index.htm
  2. Vladimír Vondráček, František Holub. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava : Kolumbus 1993. S. 250-252. (vysvětlení tohoto úkazu kniha nenabízí)

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Emanuel Swedenborg na anglické Wikipedii a Emanuel Swedenborg na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • E. Swedenborg, Manželská láska: Její rozkoše moudrosti a také smilná láska a její radosti nepříčetnosti. - Ostrava: Lenka Máchová, 2001 - 165 s. ISBN 80-238-7219-2
  • E. Swedenborg, Nebeské město. Praha: Onyx, 2003 - 94 s. ISBN 80-86788-01-6

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]