Emanuel Swedenborg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Emanuel Swedenborg

Emanuel Swedenborg (29. ledna 1688 Stockholm - 29. března 1772 Londýn) byl švédský vědec, vynálezce, teolog a mystik, autor mnoha latinských spisů. Z jeho učení vzešla Církev Nového Jeruzaléma, jejíž členové jsou známi jako swedenborgiáni.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Swedenborg pocházel ze zámožné těžařské rodiny, jeho otec Jesper Swedberg byl luteránský biskup a profesor teologie, ovlivněný pietismem a mystikou. Emanuel vystudoval teologii v Uppsale a roku 1710 se vydal na velkou cestu po Evropě, jež skončila čtyřletým pobytem v Londýně. V roce 1716 se stal asesorem Královské horní rady, se svým švagrem, chemikem E. Berzeliem vydával v latině časopis "Severský vynálezce" (Daedalus hyperborealis) a vyznamenal se řadou vynálezů, mimo jiné návrhem ponorky a létacího stroje.[1] Za jeho rozmanité spisy o metalurgii, matematice, pohybu planet, o mincích a o přílivu a odlivu ho královna roku 1719 povýšila do šlechtického stavu s přídomkem Swedenborg. V následujících letech procestoval německé, rakouské i české doly, roku 1734 vydal třídílné Opera philosophica et mineralogica (Práce filozofické a mineralogické) a po dalších cestách po Německu, Francii, Itálii a Anglii roku 1745 rovněž třísvazkové Regnum animale (Říše zvířat). Následovaly dva svazky „O úctě a lásce k Bohu“, kde svůj systém přírodní filosofie rozšířil i na člověka.

Emanuel Swedenborg

Roku 1747 se vzdal svého úřadu, žil z královské penze a věnoval se výhradně náboženské spekulaci, protože byl přesvědčen o mimořádném poslání založit novou církev, která by se vyhnula omylům těch předchozích. Odvolával se přitom jak na biblickou knihu Zjevení Janova, tak i na svá vlastní zjevení a vnuknutí. Jeho knihy zaujaly Immanuela Kanta natolik, že proti Swedenborgovi napsal spis „Sny duchařovy“ (1766) a o jeho Nebeských tajemstvích řekl, že jsou to čtyři svazky plné nesmyslů.

Vidění[editovat | editovat zdroj]

Swedenborg na sebe upozornil, když jedné soboty koncem září 1759 kolem šesté hodiny večerní z Göteborgu popisoval, jak v asi 400 km vzdáleném Stockholmu vypukl požár. Jmenoval i ulici, v níž požár začal, později popisoval, jak požár postupuje. Asi o dvě hodiny později (kolem osmé hodiny) oznámil, že požár je již uhašen. Listy, které posel, který byl ze Stockholmu během požáru vyslaný a který do Göteborgu dorazil až dva dny nato (v pondělí večer), přivezl, přesně potvrdily pravdivost Swedenborgových vizí.[2] Při jedné z cest do Londýna onemocněl a na jaře 1772 ve věku 83 let zemřel.

Jeho Nová církev, která především odmítala nauku o třech božských osobách a Boží trojici chápala jako trojí aspekt jediného Boha Ježíše Krista, se pomalu šířila v Německu a v Polsku, ale pak hlavně v Anglii a v Severní Americe (swedenborgiáni). Učila náboženské toleranci, ale odmítala jak kalvínskou nauku o předurčení, tak Lutherovo učení o ospravedlnění z pouhé víry. Naopak kladla velký důraz na praktickou zbožnost, na komunikaci s anděly a duchy (tj. lidmi bez těla) a na pomoc potřebným.

Vliv[editovat | editovat zdroj]

Swedenborgovy myšlenky a díla ovlivnily Goetha, Williama Blakea, Balzaca, Baudelaira, Thomase Carlyle, Dostojevského, H. Heina, Schellinga, Schopenhauera, Strindberga, Williama Jamese a mnoho dalších významných myslitelů 20. století, například Carla Gustava Junga nebo Jorge Luis Borgese. Hlásil se k němu i Arnold Schönberg a Anton Webern.

Na Swedenborgovo náboženské učení navázali zejména mormoni, dále unitáři a teosofové, zejména Annie Besant.

Naopak parodickou kritiku jeho teosofie podal jeho současník Immanuel Kant ve svém spisy Sny duchovidcovy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.swedenborg.ca/who-was-swedenborg/index.htm
  2. Vladimír Vondráček, František Holub. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava : Kolumbus 1993. S. 250-252. (vysvětlení tohoto úkazu kniha nenabízí)

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Emanuel Swedenborg na anglické Wikipedii a Emanuel Swedenborg na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • E. Swedenborg, Manželská láska: Její rozkoše moudrosti a také smilná láska a její radosti nepříčetnosti. - Ostrava: Lenka Máchová, 2001 - 165 s. ISBN 80-238-7219-2
  • E. Swedenborg, Nebeské město. Praha: Onyx, 2003 - 94 s. ISBN 80-86788-01-6

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu