Leonardo da Vinci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Leonardo da Vinci
Autoportrét (asi 1510-1515)
Autoportrét (asi 1510-1515)
Narození 15. dubna 1452
Anchiano u Vinci
Úmrtí 2. května 1519
Le Clos Lucé u Amboise
Občanství Republika Florencie
Povolání vědec, malíř, inženýr, astronom, filosof, anatom, matematik, sochař, Renesanční člověk, architekt, stavební inženýr a diplomat
Zaměstnavatel Lodovico Sforza
Podpis
 - podpis
Citát
Velká láska se rodí jen z velkého poznání toho, co milujeme. Co neznáme, můžeme milovat jen chudě
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leonardo di ser Piero da Vinci (toskánsky Lionardo) (15. dubna 1452 Anchiano u Vinci2. května 1519 Le Clos Lucé u Amboise) byl všestranná renesanční osobnost. Byl významný malíř, sochař, architekt, přírodovědec, hudebník, spisovatel, vynálezce a konstruktér. Zajímavostí je, že psal levou rukou zrcadlově obráceně zprava doleva, což bylo v jeho době neobvyklé.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl nemanželským synem notáře Piera a venkovanky Cathariny. Narodil se ve 22.30 a byl pokřtěn za přítomnosti deseti kmotrů.[1] Matka se o rok později provdala za muže jménem Accattabrigo, otec o čtyři měsíce dříve uzavřel sňatek s dcerou florentského notáře. Otec Leonarda uznal za vlastního a zajistil mu všeobecné vzdělání. O jeho dětství se nedochovaly žádné zápisy, a tak se o jeho mladických letech můžeme pouze dohadovat. O mladém Leonardovi se ví jen tolik, že byl příjemného vzhledu a tak silný, že mohl ohýbat železné pruty.

Leonardo byl nadaný v mnoha různých oborech, počínaje malířstvím přes sochařství, stavitelství, hraní na loutnu a v neposlední řadě výborný vynálezce. Jako vědec předznamenal činnost G. Galilea, F. Bacona, (1561 - 1626), I. Newtona (1643 – 1727) a dalších. Měl správnou představu o pohybu planet, o gravitaci, vlnění, hoření, koloběhu krve atd. Jako vynálezce předvídal nebo navrhl princip bagrů, odstředivky, dmychadla, zemních vrtáků, kolesové lodi, letadla, padáku, potápěčského úboru, rýhované hlavně, šlapacího soustruhu, tiskařského lisu, závitníku a závitnice, tkacího stroje a mnoho dalších strojů. Nakreslil spousty různých skic, plánů či vynálezů, která se realizovala až v 19. nebo 20. století. Leonardo da Vinci po sobě zanechal mnoho nedokončených maleb i vynálezů a něco se i za staletí ztratilo, výzkum Leonardových deníků není dodnes ukončen. Zachovalo se 3500 svazků technických náčrtků a 48 až dosud nalezených svazků rukopisů a poznámek většinou šifrovaných.

Dalším pravděpodobným příběhem z dětství je příhoda s kusem hrubého prkna, které dal jakýsi kupec Leonardovu otci, aby na něj vymaloval třeba srdce. Leonardo však tuto trivialitu odmítl a údajně ho vyšperkoval dokonalými zobrazeními mytických oblud, jichž se všichni báli. Ser Piero pak s velkým výtěžkem prodal tuto malbu židovi a původnímu kupci dal pouťovou kresbu srdce, čehož si ten chudák ani nevšiml[zdroj?].

  • 14571466 – Chodil ve Vinci do školy.
  • 1466 – Přestěhoval se s otcem do Florencie.

Florentské období[editovat | editovat zdroj]

Mona Lisa, 1503 - 1506, Louvre, Paříž
Madonna del garofano, particolare, ca 1478, Monaco di Baviera, Alte Pinakothek v Mnichově

Ve věku 15 let nastoupil do učení v renomované dílně Andrea del Verrochio společně s Botticellim, Peruginem a Lorenzem di Credi ve Florencii, kde namaloval anděla na obraze "Křest Krista". Při malbě použil jinou techniku malování, než jaká byla do té doby běžná, která umožňovala jasnější a výraznější barvy, a tak Leonardův anděl na celé kresbě vynikl a stal se dominantní postavou na plátně. Když k tomu připočteme jemnou techniku da Vinciho rukou tak výsledek byl natolik kolosální, že i sám velký Verrochio uznal, že ho jeho učedník s náskokem předstihl a údajně se rozhodl, že sám již nikdy malovat nebude. V Leonardovi vrcholí výtvarná renesance výrazným a výmluvným gestem, šerosvitem s jemnými přechody světelných efektů, vytvářející prostor, který již napovídá malířskou problematiku baroka. Jeho nejznámější obrazy jsou: Mona Lisa (Gioconda), Poslední večeře, Madona ve skalách a další. U něj získal technickou dovednost, naučil se funkčnímu, přesnému a objektivnímu zobrazování předmětů.

  • Kolem r. 1472 Leonardo maluje tvář anděla a krajinu v pozadí Verrocchiova obrazu Křest Kristův. V té době bylo zvykem, že mistr namaloval pouze základní rozvržení obrazu a hlavní postavy, zbytek pak malovali žáci. Verrocchio byl dokonalostí Leonardovy malby tak unešen, že u dalších obrazů sám pouze navrhoval rozvržení, zbytek práce zůstal na žácích a všechny tváře maloval Leonardo.
  • Roku 1472 byl podle písemných záznamů přijat do cechu malířského San Luca.
  • 14721476 pracoval jako tovaryš ve Verrocchiově dílně.
  • 1473 – Výkres krajiny je první podepsanou a datovanou Leonardovou prací.
  • Před 1476 – Samostatně maluje obrazy Zvěstování (nyní ve Florencii), Madona s karafiátem, portrét Ginevry Benci aj.
  • 1476 – Leonardo byl obviněn z nedovolených (homosexuálních) styků a vyslýchán. Skupina přátel, mezi nimiž byl Leonardo, měla obcovat s mladým prostitutem. Tento čin byl protizákonný a byl trestán i smrtí. Mezi obžalovanými byl (naštěstí) i syn jistého vlivného florentského občana, proces byl tedy zastaven a aktéři vyvázli jen se symbolickým tělesným trestem. Tato zkušenost vedla k tomu, že Leonardo přestal být důvěřivý a uzavřel se do sebe (a proto jeho vynálezy nedošly většího uplatnění).
  • Kolem 1478 – Maloval druhé Zvěstování (dnes v Paříži) a začal další obrazy Madon (snad Madona Benois aj.)
  • 1478 – Leonardo dostal zakázku na obraz pro kapli sv. Bernarda, ale nesplnil ji. Do téhož roku patří spiknutí Pazziů proti Medicejským, války proti Florencii. Leonardo se zabýval vojenským inženýrstvím.
  • 14781518 – Zpracovával Codex Atlanticus.
  • 1479 – Leonardo nakreslil oběšeného Bernarda Bandiniho Baroncelliho, vraha Giuliana de Medici.
  • 1481 – Leonardo podepsal smlouvu na obraz Klanění králů, rozpracoval jej, ale nedokončil. Též začal obraz sv. Jeronýma na poušti.

Milánské období[editovat | editovat zdroj]

V roce 1482 odešel na pozvání vévody Lodovica Sforzy z Florencie do Milána. V těchto letech kolem sebe shromažďuje skupinku následovníků, z nichž někteří mu zůstávají věrni až do konce života. Ve Florencii nikdy takový obdiv nenalezl, neb jeho osobitý styl byl pro tu dobu příliš novátorský a nepokrokový skepticismus Florenťanů mu tak nikdy nemohl poskytnout uznání, kterého by zasluhoval.

Jeho styl byl rovnovážným pojetím mezi silnými poetickými city a vůlí umělce, naplněný jedinečným mysticismem gest. Leonardo odmítá geometrickou formu perspektivy. Aby vytvořil hluboký pohled do krajiny v obraze, využívá volně kompozice bohatých vztahů všeho živého na plátně. Ve svých obrazech vyjadřuje vnitřní dynamiku postav v esovitém tvaru těla, který se tak stává jedním ze základních modelů pro klasické figury šestnáctého století. Leonardo tak vytváří ojedinělý jazyk génia své doby.

Kolem roku 1483 Leonardo začíná svoje studium aerodynamiky a fyziky, anatomie, meteorologie, astronomie a kosmografie. Zajímá se o Pythagorovu matematiku, již si brzy osvojuje a činí ji základem vlastních bádání. Poznatky získané prostřednictvím vědeckého zkoumání byly využity k dramatickému efektu celé kompozice. Umění a věda se tak pro Leonarda stávají nerozlučné hodnoty.

Roku 1487 se zúčastnil architektonické soutěže na model kupole nad křížením milánského Dómu. Všechny podané návrhy byly však příliš nové a smělé, a tak byl Dóm dokončen podle plánů, které byly více v gotickém duchu.

V roce 1495 započal práci na Poslední večeři. Užil nové techniky s temperou a olejem. Tato volba se však ukázala jako nešťastná, neboť dílo brzy zchátralo. Již v půli šestnáctého století bylo popsáno jako úplně zničené, a tak Poslední večeře byla podrobena mnoha pokusům o opravu. Leonardova kompozice obrazu vyzařuje tajemné, téměř esoterické rozměry, divák je pozván do světa citu a nekonečné dynamiky světla. Volba barev se stává prostředkem k popsání atmosféry, jemná kombinace světla a stínu vytváří novou formu a podporuje představivost diváka. Postavy na plátně jsou zobrazeny typicky renesančním stylem a ve svých kombinacích s pozadím získávají na konečném dojmu monumentality a rovnováhy.

V roce 1499 byli ale Sforzové z Milána vypuzeni a Leonardo se vrátil zpět do Florencie.

Období cestovatelské[editovat | editovat zdroj]

V letech 15001507 pobýval ve Florencii. Z jara roku 1500 se Leonardo opět usídlil ve Florencii. Pobýval u matematika Pacioliho, pro jehož dílo o božské proporci a architektuře údajně měl ilustrovat. V nemocnici Panny Marie konal svá anatomická studia; zabýval se otázkou regulace řeky Arna ve spojitosti s vysoušením močálů. K otázce Sforzova pomníku se mohl vrátit až v roce 1503, kdy mu bylo uloženo vysokou radou města Florencie, aby v novém sále vládní budovy vymaloval obraz Bitva u Anghiari. V letech 15031506 maloval obraz Mona Lisa, patrně jeden z nejslavnějších obrazů světového malířství.

V letech 15061513 působil opět v Miláně, 15131514 v Římě, kde žil v paláci Guiliana de‘ Medici (mladšího bratra tehdejšího papeže Lva X.) a jako jeho chráněnec dostával pravidelný plat, což bylo pro Leonarda, který se do té doby i přes svůj věhlas často potýkal s bídou, velmi vítaná změna. Řím byl tehdy jednou velkou bottegou a konkurence zde byla obrovská. Od roku 1516 až do své smrti žil ve Francii na pozvání krále Františka I.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho dílo je obrovské a ovlivnilo umění i vědu na celém světě. A to i přesto, že značná část jeho výtvarných děl i vědeckých pojednání byla zničena. Výzkum jeho deníků stále probíhá.

Poslední večeře


Výtvarná díla[editovat | editovat zdroj]

La Belle Ferronière (Portrét dámy)
Proporce lidské postavy (Vitruvius)

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Není známo žádné Leonardovo zachovalé architektonické dílo. Ve svých zápisnících nám zanechal mnoho plánů na nejrůznější budovy, ale pravděpodobně žádný z nich nerealizoval.

Jak již bylo řečeno výše, zúčastnil se roku 1487 neúspěšně soutěže na model kupole nad křížením milánského dómu. Ze zlomku početných analytických náčrtků se však dá tušit, že se Leonardo zaníceně zabýval teoretickým bádáním, jehož výsledkem měl být architektonický ideál.

Sochy a plastiky[editovat | editovat zdroj]

Model jezdeckého pomníku Francesca Sforzy – samotný pomník, resp. jeho monumentální hliněný předobraz v nadživotní velikosti byl ještě před odlitím do bronzu zničen francouzskými vojáky při okupaci Milána.

Kodexy[editovat | editovat zdroj]

Leonardo se během svého života pokusil sepsat několik knih o různých oblastech svého poznání. Jeho poznámky jsou však značně neucelené a roztříštěné. Literární odkaz Leonardův obnášející asi 7000 stránek byl později sebrán a dnes jej pod kodifikovanými názvy lze najít ve význačných galeriích či různých evropských knihovnách ale i u soukromých sběratelů (např. Bill Gates). Víme, že Leonardo připravoval veledílo o anatomii, malířství, přírodě, světlu a stínu. Bohužel však žádný z jeho poznámkových cyklů nedospěl k ucelenější a publikovatelné formě. Kdesi se Leonardo zmínil, že napsal 120 resp. 114 knih. Míněny jsou patrně poznámkové bloky, které psal florentským nářečím tedy jazykem obecným (volgare).

  • O letu ptáků
  • O pohybu a měření vody
  • O malířství
  • O perspektivě a proporcích
Rukopisy Leonarda a jejich současné uložení[2]
Kodex Atlanticus Biblioteca Ambrosiana, Milán
Kodex Trivulziano Biblioteca Ambrosiana, Milán
Kodex o letu ptáků Biblioteca Reale, Turín
Ms. A Institut de France, Paříž
Ms. B Institut de France, Paříž
Ms. C, D, E, F, G, H1, H2, H3, I1, I2, K1, K2, K3, L, M Institut de France, Paříž
Anatomický kodex The Royal Collection, Windsor Castle
Kodex Arundel British Museum, Londýn
Kodex Foster I, II, III Victoria and Albert Museum, Londýn
Madrid Ms. I, II Biblioteca Nacional, Madrid
Kodex Leicester Bill Gates, Seattle

Anatomické studie[editovat | editovat zdroj]

Značnou část svého života věnoval Leonardo studiu anatomie. Nezůstalo jen u lidské anatomie, v jeho náčrtcích můžeme nalézt i koně a jiná zvířata. Plánoval ostatně jako u většiny svých poznámek vydání souborného spisu. Leonardo získával vědomosti o stavbě lidského těla z četných pitev, které prováděl. Byl ovšem udán svými odpůrci, a tak byl jeho výzkum zakázán papežem Lvem X. Přesto svým studiem výrazně ovlivnil tehdejší anatomické a fyziologické názory.[zdroj?]

Knihovna[editovat | editovat zdroj]

Leonardovy rukopisy a kresby jsou od poloviny května 2007 zpřístupněny zdarma na digitálním archivu E-Leo[3], který založila Knihovna Leonarda da Vinciho ve Vinci financovaný společně Leonardovou knihovnou a Evropskou unií. Samotná knihovna založená v roce 1928 uchovává část jeho impozantního díla resp. mnoho tisíc svazků leonardovských monografií. Projekt E-Leo má adresu www.leonardodigitale.com.

Leonardovy vynálezy[editovat | editovat zdroj]

Leonardovy vynálezy lze rozdělit do čtyř základních skupin:

  • létací stroje
  • pracovní nástroje
  • válečné stroje
  • s vodou související vybavení

Létací stroje[editovat | editovat zdroj]

Leonardo, fascinovaný fenoménem létání, vytvořil podrobné studie letu ptáků a plány na sestrojení několika létajících strojů, včetně helikoptéry poháněné čtyřmi lidmi (která by patrně nefungovala, neboť by začala celá rotovat) a lehkého rogala. V jeho poznámkách se též vyskytuje náčrt létacího stroje, na kterém stojí za povšimnutí precizně propracování koncového kormidla. 3. ledna 1496 neúspěšně vyzkoušel létací stroj, který sám sestrojil. Krom konstrukcí napodobujících křídla ptáků vytvořil též jednu podle netopýřích křídel. Ve svých poznámkách se též zabýval myšlenkou padáku, který však rozpracoval jen teoreticky. Jako pohon pro svoje létací stroje častokrát využíval lidskou sílu (např. pedály jako na kole), i když si uvědomoval, že to může fungovat jen teoreticky.

Vynalezl anemometr na zjišťování rychlosti větru, anemoskop na zjišťování směru foukání větru, a inklinometr na kontrolu vodorovné pozice při letu.

Bojové stroje[editovat | editovat zdroj]

Jeho deníky obsahují též několik vynálezů vojenského charakteru, jako např. kulomety, obrněný tank s lidským či koňským pohonem či klastrovou bombu, a to přesto, že pokládal války za nejhorší lidskou činnost. Zkonstruoval i ekvivalent bojového děla, které mělo možnost nastavení úhlu a výšky, bylo pohyblivé a využitelné v boji. Oprášil středověké náčrty a vylepšil beranidlo, které se dalo používat přímo na hradby měst.

Tank[editovat | editovat zdroj]

Leonardem navržený tank vypadal jako obrovská kovová kobliha na kolech. Měl se řítit řadami nepřátel a rozrážet je, a zároveň krýt vlastní vojáky, ženoucí se za ním. A aby nepřítel věděl, a aby zaznamenal tuto hrůzu, měli střelci nahoře v kuželovité věži při postupu vpřed pálit ze střílen. Tank, chráněný kovovými pláty, mělo pohánět osm mužů, kteří by vměstnáni uvnitř točili klikou, jejíž pohyb by se přenášel na kola. V jednu chvíli Leonardo dokonce přemýšlel o tom, že by místo mužů nasadil do tanku koně, kteří by prostě jen cválali a jeli do bitvy. Nakonec tento nápad Leonardo zavrhl. Trvalo více než čtyři století, než lidé postavili tanky podobného typu. První tanky vyrazily do akce roku 1916 při bitvě na řece Somme během první světové války a postupovaly úplně stejně, jak to kdysi navrhl Leonardo - postupovaly po bitevním poli, ničily vše co jim stálo v cestě, a za nimi klusali vojáci, kterým sloužily tanky jako ochrana před nepřátelskou palbou.

Jiné vynálezy[editovat | editovat zdroj]

Další vynálezy zahrnují ponorku, zařízení s ozubenými kolečky, které může být považováno za první mechanickou kalkulačku, a auto poháněné pružinovým mechanizmem. V čase svého pobytu ve Vatikánu naplánoval průmyslové využití sluneční energie pomocí parabolických zrcadel na ohřívání vody. Mimo těchto vynálezů vynalezl skafandr, ve svých studiích jej do detailů rozpracoval, i když v té době pozůstával jen ze zvonu na hlavu a plovacích ploutví. Až později domyslel kožený oděv určený na pobyt pod vodou. Také zkonstruoval vrtačku, která pozůstávala z hlavice, kolečkového mechanizmu a kliky, pomocí které se otáčela. K jedním z nejfuturističtějších vynálezů jeho doby patří bicykl. Zatímco v roce 1817 se začíná konstruovat první jízdní kolo (převody a řetězy byly dodány až v roce 1900) a celý proces výroby pomocí techniků, továren a podnikatelů trvá přes 80 let, Leonardo ho před čtyřmi sty lety dosáhl jediným skokem.[4]

Žáci[editovat | editovat zdroj]

Leonardovým žákem byl velice zkušený a znalý Giovanni Antonio Boltraffio. Ten v roce 1500 namaloval pro kostel Milosrdenství u Bologne olejomalbu Madona s dítětem, sv. Jana Křtitelem, malého sv. Šebestiánem. Boltraffio jej signoval svým jménem s poznámkou, že je Leonardovým žákem. Udělal i jiné práce ve svém rodném Miláně a jinde.

Dalším žákem byl Marco Uggioni, který namaloval v kostele Santa Maria della Pace Smrt Panny Marie a Svatbu v Káni Galilejské.

Dalším Leonardovým žákem byl jeho adoptivní syn Salai, který neměl žádné výrazné výtvarné vlohy. Proto se spekuluje, že ho Leonardo přijal pouze pro jeho pěkný vzhled. Salai Leonarda mnohokrát okradl, ale jeho mistr byl k němu vždy velmi shovívavý.

Leonardo v umění[editovat | editovat zdroj]

Film a divadlo[editovat | editovat zdroj]

  • La Vita di Leonardo Da Vinci, 1971, italsko-španělský životopisný seriál, který získal 2 zlaté glóby (IMDB)
  • V první sérii seriálu Star Trek v epizodě Requiem for Methuselah je jméno Leonardo da Vinci zmíněné jako jeden z mnoha aliasů „Flinta“, nesmrtelného člověka narozeného v roce 3834 před Kr.
  • Leonardo, ninja želva – zfilmovaná komiksová postava, jež je pojmenovaná podle Leonarda
  • Film Ever After z roku 1998 v hlavních rolích Drew Barrymore a Patrick Godfrey jako Leonardo da Vinci
  • Film Hudson Hawk – hlavní role Bruce Willis a Danny Aiello se točí okolo Leonardových vynálezů
  • Šifra mistra Leonarda — zfilmovaná stejnojmenná kniha od Dana Browna
  • V divadelní hře Petra Barnse Leonardo's Last Supper (Leonardova poslední večeře) se autor soustředí na Leonardovo „zmrtvýchvstání“ v márnici po tom, co byl prohlášený za mrtvého
  • Animovaná postava Léonard z kresleného filmu Dargaud od Liegeoisa a De Groota.
  • Film Bathory představuje nevinnou Čachtickou paní, odehrává se přibližně v době Leonardova života, ve filmu jsou v praxi používány "Leonardovy vynálezy".
  • Animovaném seriálu Futurama je Leonardo návštěvník z cizí planety, protože na té své je nejhloupější a vyrobí stroj zkázy, který se nakonec porouchá.
  • Seriál Da Vinci's demons (2013)- seriál zabývající-se Leonardovými vynálezy a děním ve Florencii za jeho života

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dan Brown, Šifra mistra Leonarda
  • Leo Perutz, Leonardův Jidáš
  • Povídka Theodora Mathiesona Leonardo Da Vinci: Detective (doslova „Leonardo Da Vinci: Detektiv“) jej zobrazuje, jak řeší vraždu během svého pobytu ve Francii
  • V románu Pasquale's Angel Paul McAuley vytvořil alternativní svět ve Florencii, zobrazující Leonarda jako „Velkého konstruktéra“
  • Román Katedrála vzpomínek od Jacka Danna je fikcí o „ztracených letech“ v živote Leonarda
  • Postava Terryho Pratchetta Leonard of Quirm je parodií na Leonarda.
  • Alex Parsonsová, Leonardo da Vinci - Tajný deník Luigiho Caneloniho, jeho učně
  • Javier Sierra - Tajemství poslední večeře
  • Dmitrij Sergejevič Merežkovskij - Leonardo da Vinci
  • Christopher Grey - Leonardův stín (život sluhy Giacoma v Leonardových službách)

Výtvarné umění[editovat | editovat zdroj]

Detail of Aténské školy od Raffaella, 1509, Platón (vlevo), Aristoteles (vpravo)
  • Rafael: Aténská škola – postava Platóna je pravděpodobně inspirována Leonardovou podobou.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NICHOLL, Charles. Leonardo da Vinci, vzlety mysli. Praha : BBart, 2004. ISBN 80-7341-955-6. S. 36.  
  2. Leták k výstavě The Mind of Leonardo(The Universal Genius at Work) Tokyo National Museum, duben - červen 2007
  3. Kresby a písemnosti Leonarda da Vinci v digitálním archivu
  4. PICKNETT, Lynn; PRINCE, Clive. Turínské plátno. Praha 4 : Pavel Dobrovský - BETA, 2007. 230 s. ISBN 978-80-7306-314-6. Kapitola 5, s. 103. (čeština) 

Monografie[editovat | editovat zdroj]

  • JÍLEK, František. Muž z Vinci. Praha : Paseka, 2003. 437 s., [16] s. barev. fot. příl. ISBN 80-7185-531-6.
  • Encyklopedie světového malířství – Autorský kolektiv pod vedením PhDr. Sáva Šabouk DrSc.; nakl. Academia ČSAV 1975.
  • MATTHEW, Landrus. Leonardo da Vinci – tajemný, mystický, geniální. [s.l.] : Computer Press, 2006. 70 s. ISBN 80-251-0958-5.
  • PEČÍRKA, Jaromír. Leonardo da Vinci, Odeon, Praha 1975.
  • CAPRA, Fritjof. Věda mistra Leonarda, Academia, Praha 2009. 354 s. ISBN 978-80-200-1714-7

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]