Lodovico Sforza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lodovico/Ludovico Sforza
Milánský vévoda
367Ludovico Moro.jpg
Doba vlády 14941499, 1500
Úplné jméno Lodovico Maria Sforza
Tituly Barijský vévoda
Italský kondotiér
Narození 27. července 1452
Vigevano
Úmrtí 27. května 1508
Loches
Předchůdce Gian Galeazzo Sforza
Nástupce Ludvík XII. Francouzský
Manželky Beatrice d'Este
Potomci Herkules Maxmilián
František II. Maria
Rod Sforzové
Otec Francesco I. Sforza
Matka Blanka Marie Viscontiová

Lodovico/Ludovico il Moro z rodu Sforzů, česky: Ludvík Mouřenín, (27. července 1452 Vigevano27. května 1508 Loches) byl považován za nejbohatšího vládce, vyhlášeného dobyvatele, mecenáše umění a stavebníka. Zaměstnával na svém dvoře Leonarda da Vinciho[1]. Milánskému vévodství vládl od 1481 jako regent a v letech 14941500 jako právoplatný "zvolený" vévoda.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Narodil se z manželství milánského vévody Franceska I. (1401 - 1466) s Blankou Marií (1425 - 1468) z rodu Viscontiů jako nejstarší z osmi dětí. Měl dvě sestry: Ippolita (1446 - 1488) se provdala za pozdějšího neapolského krále Alfonse II. a Alžběta Marie (1456 - 1472) se stala ženou monferratského markraběte Viléma VIII.; a šest bratrů: milánského vévodu Galeazza (1444 - 1476), korsického a pavijského hraběte Filipa Mariu (1445 - 1492), barijského vévodu Sforzu Mariu (1449 - 1479), biskupa v Pavii a italského kardinála Ascania Mariu (1455 - 1505) a luganského vévodu Ottaviana Mariu (1458 - 1477).

Otec byl nemanželským synem hraběte z Contignoly, pána Beneventa a Manfredonie Muzia Giacoma Attendola zvaného Sforza (1369 - 1424) z jeho vztahu s Lucií Terzani da Marsciano. Poprvé se oženil v roce 1418 s montaltskou hraběnkou Polissenou Ruffo († 1420) a podruhé 25. října 1441 s o 24 let mladší Blankou Marií, nemanželskou dcerou milánského vévody Filipa Marii Viscontiho. Kromě výše zmíněných potomků z tohoto manželství měl i celou řadu dětí nemanželských.

Život[editovat | editovat zdroj]

Přestože byl Lodovico až čtvrtým synem svého otce a jeho šance na vévodský stolec byly minimální, nakonec na něj přesto usedl.

Po smrti staršího bratra, vévody Galeazza († 1476), převzal v roce 1481 vládu nad vévodstvím za jedenáctiletého synovce z rukou vdovy Bony. Uměnímilovný regent vystavoval své bohatství na odiv a zaměstnával přední umělce. Snažil se ale také zlepšit své postavení, k čemuž hodlal využít svou neteř Blanku, kterou provdal za císaře Maxmiliána I. Ten mu oplátkou za její věno přislíbil vévodský titul. Po smrti právoplatného vévody Giana se tedy na pět let stal milánským vévodou. V roce 1499 vtrhla francouzská armáda krále Ludvíka XII. do Milána a vytlačila Sforzu ze země. Následujícího roku byl Sforza v boji s Francouzi zajat a uvězněn. Zemřel ve Francii.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Čtyři svatí: svatý Jeroným, svatý Augustin, svatý Ambrož a zřejmě papež svatý Leo I.; u nohou Madony s dítětem pak klečí Ludvík s manželkou a syny Maxem a Františkem

Z manželství s ferrarskou princeznou Beatricí d'Este[2]:

Nelegitimní potomci[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.collegiummarianum.cz/cz/festival/fes_text_bianco.php?page=text_DamaHranostaj
  2. http://genealogy.euweb.cz/italy/sforza.html
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Sforza Maria
Znak z doby nástupu Barijský vévoda
14791499
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Herkules Maxmilián
Předchůdce:
Gian Galeazzo
Znak z doby nástupu Milánský vévoda
14941499
1500
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ludvík XII. Francouzský