Archimédés

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Archimédés ze Syrakus (řecky: Ἀρχιμήδης)
Archimédés na obraze od italského malíře Domenica Fettiho
Archimédés na obraze od italského malíře Domenica Fettiho
Narození 287 př. n. l.
Syrakusy, Sicílie (Velké Řecko)
Úmrtí 212 př. n. l.
Syrakusy, Sicílie
Příčina úmrtí Zabit při obraně Syrakus
Národnost řecká
Obor Matematika, fyzika (zvláště mechanika)
Známý díky Archimédovu zákonu a dalším pracím v hydrostatice, principu páky, šnekovému čerpadlu atd.

Archimédés ze Syrakus, řecky Αρχιμήδης, latinsky Archimedes, (287 př. n. l.?[pozn. 1][1]212 př. n. l. Syrakusy), byl řecký matematik, fyzik, filozof, vynálezce a astronom. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších vědců klasického starověku, za největšího matematika své epochy a jednoho z největších matematiků vůbec.[2] Použil vykrývací metodu k výpočtu plochy segmentu paraboly (využil součtu nekonečné geometrické řady pravidelných ploch, kterými segment vyplnil), a předjal tak myšlenky integrálního počtu.[3] Zabýval se metodou výpočtu délky kružnice a na svou dobu přesně odhadl číslo .[4] Také definice spirály nesoucí jeho jméno a vzorce pro výpočet objemů těles byly na tehdejší dobu převratné.

Na poli fyziky patří mezi jeho nejslavnější objevy ve statice (mechanická rovnováha, vysvětlení principu páky) a hydrostatice (Archimédův zákon). Navrhl a sestrojil mnoho vynálezů, sloužících pro potřeby jeho rodného města Syrakus, včetně šnekového čerpadla, kterým byla vybavena největší loď starověku Syrakúsia.

Některé legendární obranné stroje, které Archimédés vynalezl, byly v moderní době zrekonstruovány a ukázalo se, že mohly být funkční. Zrcadla, kterými měl podle legend zapalovat římské lodě, mezi ně ale nejspíše nepatří; pravděpodobnější teorie, kterou podporoval i Leonardo da Vinci a Galén, je, že Archimédés použil k zapálení lodí parní kanón.[5]

Archimédés byl zabit během druhé punské války římským vojskem pod vedením Marca Claudia Marcella při obraně svého rodného města. O jeho smrti se nám dochovala legenda, podle které odmítl po dobytí Syrakus následovat římského vojáka dříve, než dořeší matematický problém. To vojáka rozzuřilo a Archiméda zabil. Římský řečník Cicero o tři století poté údajně nalezl a popsal Archimédův hrob.[6]

Život[editovat | editovat zdroj]

Bronzová socha Archiméda od Gerharda Thiema (1972)

Archimédés se narodil roku 287 př. n. l. v sicilském přístavním městě Syrakusy. Datum jeho narození je založeno na byzantském letopisci Janu Tzetzovi, podle něhož Archimédés žil 75 let.[7] Archimédovým otcem byl údajně astronom jménem Feidias (Phedia).[8][pozn. 2] Plútarchos ve svých Životopisech slavných Řeků a Římanů tvrdí, že Archimédés byl příbuzný syrakuského krále Hieróna II. Nedochovaný Archimédův životopis (Αρχιμήδης βίος, Život Archimédův) byl sepsán jeho přítelem Herakleidem. Z této biografie cituje Eutokiovo Měření kruhu, avšak žádné další podrobnosti se o Archimédově životopisu ani o životopisci nedochovaly.[10] V mládí Archimédés studoval v alexandrijském músaionu, kde poznal Eukleida, Eratosthena z Kyrény[11] či Konóna ze Samu.[12] Ačkoliv Archimédés po studiích odešel zpět do Syrakus, není vyloučeno, že se do Alexandrie někdy vrátil.[11]

Edouard Vimont (1846–1930) Archimédova smrt

V rodném městě působil Archimédés jako stavitel válečných strojů ve službách krále Hieróna. Nezajímal se však o praktické využití svých strojů ani o válku, jeho zájmem bylo technické řešení.[13] Když Syrakusy během druhé punské války oblehli Římané, jeho válečné stroje, které naháněly Římanům hrůzu,[14][15] se účastnily obrany města.[16] Marcus Claudius Marcellus nakonec město dobyl po dvouletém obléhání, a poté byl Archimédés Římany zabit. Plútarchos nabízí dvě podání: podle jednoho římský legionář poručil Archimédovi jít s ním za generálem Marcellem, ale Archimédés odmítl jít dříve, než vyřeší svůj matematický problém. To vojáka rozzuřilo a Archiméda svým mečem probodl. Druhá Plútarchem nabízená možnost říká, že voják k Archimédovi přistoupil s úmyslem ho zabít, ale ten ho žádal, aby ještě počkal, než vyřeší svou matematickou úlohu. Voják ale neposlechl a zabil ho.[17] Podle Valeria Maxima Archimédés vojáka požádal: „Žádám tě, neruš mi mé kruhy,“ (Latinsky: Noli turbare circulos meos někdy také Noli tangere circulos meos)[18] voják ale Archiméda probodl, aniž by věděl, o koho se jedná.[19] Dalším možnou verzí je, že se Archimédés chtěl vzdát a odejít k Marcellovi, ale vojáci ho zabili, když si mysleli, že ve svých zavazadlech má cennosti.[20] Marcellus byl zprávou o Archimédově smrti rozezlen,[20] považoval ho za cenného a předem nařídil, aby se mu neubližovalo.[21]

Podle Cassia Diona, citovaného Janem Tzetzem, byl Archimédés Marcellem pohřben v rodinné hrobce a pohřbu se účastnili významní Syrakusané a Římané.[22] Římský řečník Cicero popisuje Archimédův pomník jako sloup, na jehož vrcholu je zobrazen válec s vepsanou koulí;[23] podle Plútarcha si to sám Archimédés přál mít na náhrobku.[24][25] Když v roce 75 př. n. l. sloužil Cicero jako kvestor na Sicílii, ze zvědavosti začal pátrat po Archimédově hrobce, kterou po několika pokusech objevil poblíž Agrigentské brány v Syrakusách zanedbanou a zarostlou křovím.[26] Cicero nechal hrobku a její okolí vyčistit a zrestaurovat. Ciceronův popis hledání hrobky i hrobky samotné je nejstarší její popis a také jediný, jehož autor ji viděl na vlastní oči.[27]

O obléhání Syrakus Římany a smrti Archiméda se zmiňuje 70 let po Archimédově smrti Polybios, z něhož čerpali Plútarchos a Livius. Prvním antickým autorem popisujícím Archimédovu smrt je Cicero,[28] mezi dalšími pak jsou např. Vitruvius a Valerius Maximus, z východořímských pak Jan Tzetzes či Jan Zoranas.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Archimédés uskutečnil mnoho objevů v matematice a fyzice. Zatímco jeho ryze teoretické objevy byly známy jen úzkému kruhu odborníků, všeobecnou pozornost budil svými užitečnými technickými vynálezy. Archimédovi se připisuje kolem 40 vynálezů.[29] Je po něm např. nazýván kladkostroj nebo vodní šnekové čerpadlo – uvádí se však, že znalost těchto mechanismů spíše obnovil.[3] Proslul i svou konstrukcí planetária.[29] Jeho objevy přežily až dodnes, i když řada jeho knih se během času ztratila. Archimédés zřejmě mnoho neexperimentoval, spíše se oddával myšlení.[30]

Fyzika[editovat | editovat zdroj]

Archimédés zkoumal zákonitosti mechanické rovnováhy, a položil tak základy statiky pevných těles. Pod Eukleidovým vlivem se snažil o její axiomatizaci.[3] Definoval řadu důležitých pojmů, jako těžiště nebo statický moment. Zabýval se principy činnosti jednoduchých strojů – páky, kladky, nakloněné roviny, klínu a ozubeného kola a objevil a formuloval zákonitosti jejich rovnováhy.[29][31]

Hydrostatika[editovat | editovat zdroj]

Archimédés je považován i za zakladatele hydrostatiky. Zkoumal zákonitosti plování a hydrostatického vztlaku. Uvědomoval si nestlačitelnost vody a dokázal ji pravděpodobně využít pro zjišťování objemu nepravidelných těles. Pochopil význam pojmu hustota, přesně jej formuloval a pravděpodobně nalezl metodu jejího měření dvojím vážením. Formuloval Archimédův zákon. Ve svém díle O plovoucích tělesech též zkoumal stabilitu plování. Zejména se věnoval stabilitě plování ponořeného paraboloidu, který považoval za idealizaci lodního trupu.

Archimédés běhal zcela nahý syrakuskými ulicemi a volal „Heuréká!“

Jeho objevy týkající se hustoty a vztlaku jsou tradovány i v anekdotické historce o zlaté koruně syrakuského krále.

Archimédés možná použil princip vztlaku k ověření pravosti koruny

Podle Vitruvia si nechal král Hierón II. zhotovit novou zlatou korunu ve tvaru vavřínového věnce a požádal Archiméda, aby zjistil, je-li vyrobena z ryzího zlata, a zda do ní nepoctivý zlatník nepřidal méně ušlechtilé kovy.[32] Archimédés musel vyřešit problém bez poškození koruny, takže ji nemohl přetavit do pravidelného geometrického tvaru, u kterého by mohl spočítat objem, z hmotnosti pak určit i jeho hustotu a porovnat s hustotou zlata. Řešení ho prý napadlo při koupeli, když si všiml, že hladina stoupla, když se ponořil do vody. Uvědomil si, že může využít nestlačitelnost vody, a ponoří-li korunu do nádoby naplněné vodou až po okraj, bude objem přeteklé vody rovný objemu koruny.Podle legendy vyskočil z koupele, zcela nahý probíhal syrakuskými ulicemi a volal „Heuréka“ (řecky: „εὕρηκα!“, což znamená „Nalezl jsem!“). Poté zjistil, že koruna byla vyrobena převážně ze zlata, ale bylo v ní přidáno i stříbro.[33]

Příběh o zlaté koruně se nenachází v žádném z dochovaných Archimédových děl. Navíc proveditelnost popsané metody bývá zpochybňována, vzhledem k extrémní přesnosti, se kterou by musel být změřen objem přeteklé vody.[33] Spekuluje se, že Archimédés mohl namísto toho použít jiné řešení, založené na Archimédově zákonu. Podle něj je těleso ponořené do kapaliny nadlehčováno silou rovnou tíze kapaliny tělesem vytlačené. Mohl tedy např. na vzduchu vyvážit na pákových vahách korunu ryzím zlatem a ponořit korunu i zlaté závaží do vody (viz obrázek vpravo). Kdyby koruna měla menší hustotu, měla by větší objem a byla více nadlehčována. Taková metoda by přitom byla dostatečně citlivá.[33] Již Galileo Galilei považoval za pravděpodobnější, že právě tuto metodu Archimédés použil, neboť kromě její velké přesnosti je navíc založena na zákoně objeveném a popsaném Archimédem.[33]

Zapalování lodí na dálku[editovat | editovat zdroj]

Ve 2. století syrský spisovatel Lúkianos napsal, že při obléhání Syrakus (asi 214–212 př. n. l.) Archimédés zapaloval nepřátelské lodě na dálku.[34] Z pozdější doby se dochovalo Anthémiovo tvrzení, že k tomu použil zrcadel.

Archimédés mohl použít k zapalování nepřátelských lodí zrcadla

O funkčnosti této zbraně se diskutovalo již v dobách renesance. Matematik René Descartes tehdy označil tvrzení za lživé. Moderní vědci zrekonstruovali pokus pouze za pomoci prostředků, které Archimédés mohl mít k dispozici[35] a došli k názoru, že využití principu odrazu slunečních paprsků zrcadly a jejich zaměření do jediného bodu na lodi mohlo za určitých podmínek způsobit vzplanutí lodi.[36]

Praktickou zkoušku provedl roku 1973 řecký vědec Ioannis Sakkas. Pokus uskutečnil u námořní základy Skaramagas poblíž Athén. Použil 70 měděných zrcadel o rozměrech 1,5 × 1 metru. Zaměřil je na model římské válečné lodi z překližky ve vzdálenosti 50 metrů. Poté, co byla všechna zrcadla přesně zaměřena, začala loď hořet během několika sekund.[36] Další praktickou zkoušku uspořádala v roce 2005 skupinka studentů z MIT. K pokusu použili 39 čtverečních metrů zrcadel, která zaměřili na dřevěný model lodi. Ten vzplanul jen tehdy, když bylo nebe bez mráčku a loď se asi deset minut nepohybovala. Nakonec učinili závěr, že za těchto podmínek mohla být zbraň funkční, ale vzhledem k tomu, že je moře od Syrakus směrem na východ, nemohlo být dosaženo energie potřebné k zapálení lodi. Na takto krátkou vzdálenost by bylo výhodnější použít jednodušších prostředků (např. zápalných šípů nebo katapultu). Proto bylo Lúkianovo tvrzení zpochybněno.[37]

Za pravděpodobnější dnes vědci považují možnost, že Archimédés použil k zapalování římských lodí parní kanón, vystřelující projektily na bázi látky známé jako řecký oheň. Tato teorie by více odpovídala Plútarchovu tvrzení, že Archimédova zbraň byla protáhlá, a zprávě Galéna, mluvící o pálícím zařízení, nikoliv o zrcadle; zastával ji pak též Leonardo da Vinci, který načrtl, jakou by zbraň měla mít podobu. Podle Cesare Rossiho z Neapolské univerzity mohl Archimédés vytvořit kanón, který by dokázal vystřelit asi šestikilové projektily rychlostí okolo 60 metrů za sekundu na vzdálenost až 150 metrů.[5]

Další zbraní, o které se dochovaly legendy, je Archimédův dráp, jenž byl rovněž navržen k obraně města Syrakusy před nepřátelskými loděmi. Byl tvořen jeřábem, na kterém byl přivázaný kovový hák. Poté, co se za loď plovoucí poblíž hradeb zahákl, hák ji zvedl nahoru a tím ji převrátil. Současné pokusy potvrdily, že Archimédův dráp mohl být funkčním zařízením.[38][39]

Archimédův šroub[editovat | editovat zdroj]

Archimédův šroub umožňuje efektivnější čerpání vody

Většina Archimédových prací z oboru strojírenství vznikla k uspokojení potřeb domovského města Syrakus. Řecký spisovatel Athenaeus z Naucratis popsal, jak král Hiéron II. pověřil Archiméda návrhem obří lodi Syrakúsie, která by mohla být použita pro luxusní cestování a převážení zásob.[40][41] Syrakúsia byla údajně největší loď postavená v klasickém starověku.[42] Podle Athenaeuse byla schopna pojmout 600 lidí a byla vybavena okrasnými záhony, tělocvičnou a chrámem zasvěceným bohyni Afroditě. Velmi důležitým prvkem na lodi byl Archimédův šroub, jehož úkolem bylo odstranění odpadní vody. Tvořila ho šikmo postavená trubka se zabudovanou spirálou těsně uloženou na hřídeli. Voda byla v kapsách tvořených závity držena gravitací a čerpání bylo prováděno otáčením hřídele.[43] [44] [45] Čerpadla na principu Archimédova šroubu se užívá dodnes. Jeho velkou výhodou je jednoduchost a spolehlivost i při čerpání silně znečištěných kapalin. Příkladem mohou být šneková čerpadla v pražské čistírně odpadních vod.

Matematika[editovat | editovat zdroj]

matematiky znal Archimédés vzorec pro součet nekonečné geometrické řady. Zjistil, že koule určitého průměru, válec a kužel, jejichž průměry základen a výšky jsou stejné jako průměr stejné koule, mají objemy v poměru 2:3:1.

geometrii zavedl původně negeometrické pojmy: těžiště a těžnice.

Choval úpěnlivou lásku k čistým spekulacím, při kterých obyčejné potřeby života nebyly brány v úvahu…[30]
— Plútarchos

Archimédovská tělesa[editovat | editovat zdroj]

Jedno z archimédovských těles, kubooktaedr

Archimédovské těleso je druh polopravidelného konvexního tělesa (z každého vrcholu vychází stejný počet hran) složeného ze dvou nebo více pravidelných mnohoúhelníků setkávajících se ve stejném vrcholu.[46] Od platónského tělesa se odlišuje tím, že je složeno z více druhů mnohoúhelníků, od Johnsova tělesa tím, že se mnohoúhelníky setkávají ve stejném bodě. Těmito tělesy se Archimédés zabýval v jedné z nyní ztracených prací, které zmiňuje řecký matematik Pappos z Alexandrie ve svém díle Synagogé. Později se jimi zabýval i německý matematik a astronom Johannes Kepler, který ve svém díle Harmonices Mundi sepsal přehled třinácti archimédovských těles. Jeho definice hovoří o polopravidelných, trojrozměrných tělesech eukleidovského prostoru, jejichž stěny tvoří pravidelné mnohoúhelníky dvou či více typů.[47][48]

Archimédés použil vyčerpávací metodu k přibližnému určení čísla pí

Výpočet čísla pí[editovat | editovat zdroj]

Archimédés se zabýval určením přibližné hodnoty čísla π (pí) – konstanty udávající poměr obvodu kruhu k jeho průměru, také nazývané Ludolfovo číslo. K dosažení správného výsledku využíval postupů, podobných modernímu integrálnímu počtu. Prostřednictvím důkazu sporem mohl úlohy o kruhu řešit s téměř libovolným stupněm přesnosti. Za pomoci vyčerpávací metody určil přibližnou hodnotu čísla π. Nejdříve opsal větší mnohoúhelník okolo kruhu a menší vepsal do kruhu, poté počet stran mnohoúhelníku zvětšoval až na 96 a nakonec spočítal jejich délky. Správně tak určil, že číslo π leží v intervalu:  3 + \frac{10}{71}< \pi < 3 + \frac{10}{70} (přibližně  3,1408 < \pi < 3,1429 ).[49]
Archimédés dokázal, že plocha kruhu je rovna hodnotě π násobené druhou mocninou poloměru kruhu.[50]

Při měření koule Archimédés používal odmocninu ze 3, kterou udal jako hodnotu mezi 265/153 (přibližně 1,7320231) a 1351/780 (přibližně 1,7320512). Skutečná hodnota je zhruba 1,7320508. K tomuto výsledku však Archimédés neuvádí způsob, jakým k němu došel.[51]

Výpočet segmentu paraboly[editovat | editovat zdroj]

Oblast ohraničená parabolou a přímkou je 4/3 násobek plochy vepsaného trojúhelníka.

V díle Kvadratura paraboly Archimédés dokázal, že oblast ohraničená parabolou a přímkou je 4/3 násobek plochy vepsaného trojúhelníka. Celý matematický problém vyjádřil jako součet nekonečné geometrické řady s kvocientem 1/4:

 \sum_{n=0}^\infty 4^{-n} = 1 + 4^{-1} + 4^{-2} + 4^{-3} + \cdots = {4\over 3} \; .

Za předpokladu, že první číslo v rovnici je plocha trojúhelníka, je druhé číslo součet dvou trojúhelníků, jejichž "základny" (nejdelší strany) jsou "ramena" (kratší strany) prvního trojúhelníka. Takto součet postupuje do nekonečna.

Tento postup použil nejen na určení obsahu plochy pod parabolou, ale stanovil i objem rotačního paraboloidu, elipsoidu a hyperboloidu.

Metoda je založena na obdobném principu, jaký se dnes používá v integrálním počtu.[51]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

„Dejte mi pevný bod ve vesmíru a já pohnu celou Zemí“

Své práce psal Archimédés v dórském dialektu starořečtiny, kterým se mluvilo v tehdejších Syrakusách.[51] Mnoho Archimédových spisů se nedochovalo a jsou nám známy pouze z citací jiných matematiků. Řecký matematik Pappos z Alexandrie zmiňuje Archimédovo dílo Tvoření koule a další práce o mnohostěnu. Theón z Alexandrie cituje poznámku o lomu světla ze ztracené Katoptriky. Archimédovy práce dokládá i korespondence s matematiky v Alexandrii. Jeho spisy shromáždil řecký architekt Isidor z Milétu (asi 530 n. l.), komentáře k jeho dílu napsal v 6. století řecký matematik Eutokios. Archimédovy práce byly přeloženy do arabštiny Thabitem ibn Qurraou a poté do latiny italským vědcem Gerardem z Cremony. Během renesance vyšlo i Editio princeps (první souborné vydání) Archimédových prací v řečtině a latině, které bylo vydáno v Basileji roku 1544 Johannem Herwegenem.[52] Kolem roku 1586 Galileo Galilei vynalezl hydrostatické váhy a je velmi pravděpodobné, že se inspiroval Archimédovým dílem.[53]

Archimédovy práce se nám dochovaly ve třech kodexech: Kodexu A, Kodexu B a Kodexu C (Archimédův palimpsest). Ve všech třech kodexech je obsaženo dílo Rovnováha ploch. V kodexu A a B je Kvadratura paraboly, V A a C jsou O kouli a válci, O měření kruhu a O spirálách. V B a C je O plovoucích tělesech. Kodex A jako jediný obsahuje pojednání o Konoidech a sféroidech a Počítání písku. V Kodexu C se nám dochovala Metoda a Stomachion.[54]

  • Rovnováha roviny (dva svazky) – první kniha obsahuje patnáct výroků se sedmi postuláty. Druhá kniha obsahuje deset výroků. V této práci se Archimédés věnuje zákonům páky a používá metody pro výpočet plochy a těžiště u různých geometrických obrazců včetně trojúhelníků, rovnoběžníků a paraboly.[55]
„Dejte mi pevný bod ve vesmíru a já pohnu celou Zemí.“[56]
— Archimédés
  • O kouli a válci – V tomto pojednání se Archimédés zabývá měřením objemů a ploch koule a válce. Dokazuje zde, že objem koule je přesně 2/3 válce, který jej obemyká.
  • Rovnováha ploch – V tomto díle Archimédés nalézá těžiště trojúhelníku a věnuje se zákonu rovnováhy.
  • O měření kruhu – krátké dílo se skládající se ze tří výroků. Je napsáno v podobě korespondence a Archimédés v něm dokazuje, že hodnota čísla π (pí) je větší než 223 / 71 a menší než 22 / 7. Tento výpočet byl používán jako aproximace po celý středověk.
  • O spirálách – dílo pojednávající o Archimédově spirále, kvadratuře kruhu a rozdělení úhlu na třetiny.
  • O konoidech a sféroidech – v tomto díle se Archimédés věnuje výpočtům přímkových ploch konoidu a sféroidu.
  • Kvadratura paraboly – dílo ve formě dopisu, který Archimédés napsal svému příteli Dositheusovi, v němž dokazuje, že oblast ohraničená parabolou a přímkou jsou 4 / 3 násobené obsahem trojúhelníka se stejnou základnou a výškou.
Ostomachion – 14 mnohoúhelníků, které mohly být poskládány do čtverce
  • Stomachion – dílo bylo objeveno na Archimédově palimpsestu („palimpsest“ je oškrábaný pergamen). Archimédés vytvořil hlavolam skládající se ze 14 mnohoúhelníků, které mohly být mnoha způsoby poskládány do čtverce. Archimédés se údajně snažil zjistit kolika způsoby je to možné. Reviel Netz ze Stanfordovy univerzity vypočítal, že je to možné 17 152 způsoby. Z tohoto příkladu Netz usuzuje, že Archimédes byl prvním, kdo se zabýval kombinatorikou[57]
  • O počítání písku – v tomto díle Archimédés vypočítavá, kolik zrn písku by se vešlo do vesmíru. Dále kniha pojednává o heliocentrickém modelu vesmíru, vzdálenosti mezi jednotlivými nebeskými tělesy a velikosti Země. Archimédés došel k závěru, že by se do vesmíru mohlo vejít 8 × 1063 zrnek písku.[58]
  • Archimédés také sepsal hlavolam, ve kterém se sčítá Héliovo nebeské stádo. Tento hlavolam je napsán ve verších, které skrývají aritmetický problém o osmi neznámých a sedmi rovnicích. Dále z něj vyplývají i některé podmínky (např.: musí vyjít celé číslo). Současní matematici dokázali, že nejmenší možné řešení je 206 456.[59]
  • Metody vytváření mechanických teorémů – pojednání se ztratilo až do objevu Archimédova palimpsestu v roce 1906. V této práci Archimédés ukazuje, jak s pomocí nekonečného množství nekonečně malých částí může být určena plocha nebo objem.[60]
  • O plovoucích tělesech – zde se Archimédés zabývá stabilitou plovoucích těles různých tvarů, zvláště paraboloidů.[61] Badatel Reviel Netz jej označuje za základ hydrostatiky.[1]
Jeden z listů Archimédova palimpsestu pod speciální lampou, zřejmě pomocí rentgenové fluorescence železa z inkoustu[60]

Archimédův palimpsest je rukopis napsaný formou kodexu. Tato kopie Archimédova díla byla zhotovena v 10. století anonymním písařem. Ve 12. století byly pergamenové listy Archimédovy práce vyškrábány, přeloženy na polovinu a přepsány liturgickým textem. Vyškrábání textu ale není úplné a díky použití speciálních lamp s využitím ultrafialového a infračerveného záření byla Archimédova práce znovu přečtena.[62][63]

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Matematická Fieldsova medaile nese Archimédův portrét

Po Archimédovi byla pojmenována řada objektů, na Měsíci například kráter (29,7° S, 4.0° Z) a pohoří Montes Archimedes (25,3° S, 4.6° Z).[64] Také je po něm pojmenován asteroid 3600 Archimedes.[65] Archimédův výkřik: „Heuréka!“ je mottem Kalifornie, zde ovšem připomíná objev zlata v tomto regionu roku 1848.[66]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Tento rok byl udán až Ioannem Tzsetzem ve 12. století. Přestože je často uváděn v encyklopediích, je některými vědci považován za smyšlený
  2. Jméno Archimédova otce není jisté, ale pravděpodobné. V Archimédově díle O počítání písku je psáno: (řecky: pheidia tou akupatros můžeme vyložit tak, že se jedná o nějakého Pheidia Akoupatera nebo se písař spletl a chtěl napsat Feidias můj otec Řecky: pheidia tou amou patros. (Ještě dlouho ve středověku se řečtina psala bez mezer mezi slovy, tedy je možné libovolně oddělit slova.)[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Archimedes na anglické Wikipedii a Archimede na italské Wikipedii.

  1. a b NETZ, Reviel; NOEL, William. Archimédův kodex. [s.l.] : Nakladatelství DEUS. ISBN 978-80-87087-30-5. S. 34.  
  2. CALINGER, Roland; BROWN, Joseph; WEST, Thomas. A Contextual History of Mathematics. [s.l.] : Prentice – Hall, 1999. ISBN 0-02-318285-7. S. 150. (anglicky) 
  3. a b c SOUČEK, Ludvík. Kdo byl kdo. Díl I.. Praha : Albatros, 1980.  
  4. O´CONNOR A ROBERTSON. The MacTutor History of Mathematics archive. [online]. leden 1999, [cit. 2009-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Archimédés ostřeloval Římany parokanónem, ne zrcadly, jak se myslelo [online]. Novinky.cz, 2010-7-5, [cit. 2010-07-22]. Dostupné online.  
  6. JAEGER, Mary. Cicero and Archimedes' Tomb. The Journal of Roman Studies. 2002, čís. 92, s. 49-61. Dostupné online.  
  7. NEWMAN, James Roy. The world of mathematics. Svazek 1. Mineola : Courier Dover Publications, 2000. 768 s. (Phoenix Edition Series) [dále jen Newman 2000]. ISBN 0486411532. Kapitola Commentary on Archimedes, s. 179. (anglicky) 
  8. ŚWIDERKOVÁ, Anna. Tvář helénistického světa: od Alexandra Velikého do císaře Augusta (Hellenika: Wizerunek epoki od Aleksandra do Augusta). Překlad Josef Vlášek. Praha : Panorama, 1983. (Stopy, fakta, svědectví. Velké civilizace) [dále jen Świderková 1983]. Kapitola V chrámu vědy.  
  9. NETZ, Reviel; NOEL, William. Archimédův kodex. [s.l.] : Nakladatelství DEUS. ISBN 978-80-87087-30-5.  
  10. JAEGER, Mary. Archimedes and the Roman imagination. Ann Arbor : University of Michigan Press, 2008. 230 s. [dále jen Jaeger 2008]. ISBN 0472116304. Kapitola Introducion The "Life of Archimedes", s. 1. (anglicky) 
  11. a b Świderková 1983, op. cit., s. 162.
  12. AUJAC, Germaine. The Growt of an Empirical Cartography in Hellenistic Greece. In HARLEY, John Brian; WOODWARD, David. The History of Cartography: Cartography in prehistoric, ancient, and medieval Europe and the Mediterranean. Chicago : University of Chicago Press, 1987-5-1. ISBN 0226316335. Svazek 1, kapitola The Dissemination of Cartographic Knowledge, s. 159. (anglicky)
  13. Świderková 1983, op. cit., s. 164–165.
  14. Jaeger 2008, op. cit., s. 83.
  15. Świderková 1983, op. cit., s. 165.
  16. AABOE, Asger. Episodes from the Early History of Mathematics. 12. vyd. Washington, D.C. : Mathematical Association of America, 1997. 384 s. (New mathematical library; sv. 13) ISBN 0-88385-600-X. Kapitola Three Samples of Archimedean Mathematics, s. 73. (anglicky) 
  17. RORRES, Chris. Death of Archimedes: Sources [online]. New York: Courant Institute of Mathematical Sciences, [cit. 2010-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. KUŤÁKOVÁ, Eva; A KOLEKTIV. Moudrost věků - Lexikon latinských výroků, přísloví a rčení. 1. vyd. [s.l.] : LEDA, 2008/2009. 512 s. ISBN 8073350149. (česky) 
  19. Jaeger 2008, op. cit., s. 77–78.
  20. a b Newman 2000, op. cit., s. 185.
  21. HASAN, Hether. Archimedes: The Father of Mathematics. 1., ilustrované vyd. New York : The Rosen Publishing Group, 2006. 112 s. (The library of Greek philosophers) ISBN 1404207740. Kapitola The Final Years, s. 84. (anglicky) 
  22. SIMMS, D. L. The Trail for Archimedes's Tomb. Journal of the Warburg and Courtauld Institutes. 1990, roč. 53, s. 282. [dále jen Simms 1990]. ISSN 0075-4390. (anglicky) 
  23. JAEGER, Mary. Cicero and Archimedes' Tomb. The Journal of Roman Studies. 2002, roč. 92, s. 55. ISSN 0075-4358. DOI:10.1086/650987. (anglicky) 
  24. TRAPP, Joseph B. Archimedes's Tomb and the Artists: A Postscript. Journal of the Warburg and Courtauld Institutes. 1990, roč. 53, s. 286–287. ISSN 0075-4390. (anglicky) 
  25. Simms 1990, op. cit., s. 281.
  26. CHARLES, Rollin. The Ancient History of the Egyptians, Carthaginians, Assyrians, Medes and Persians, Grecians and Macedonians. Svazek 22. Charleston : BiblioBazaar, 2009. 336 s. ISBN 1110724225. Kapitola Tomb of Archimedes discovered by Cicero, s. 51. (anglicky) 
  27. Simms 1990, op. cit., s. 281–282.
  28. Jaeger 2008, op. cit., s. 79.
  29. a b c Encyklopedický dům. Encyklopedická edice LISTY. 1. díl MATEMATICI. 1. vyd. Praha : Encyklopedický dům, s. s r. o., 1997. ISBN 80-86044-01-7. List 3.  
  30. a b Plutarchos Extract from Parallel Lives [online]. fulltextarchive.com, [cit. 2009-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ŠTOLL, Ivan; PTÁČEK, Petr. Objevitelé přírodních zákonů. Praha : Nakladatelství Fragment, 1997.  
  32. Marcus Vitruvius Pollio. De Architectura, Liber IX [online]. Chicago, USA: University of Chicago, 2007. Hlava 9-12. Dostupné online. (latinsky (+ anglický a italský překlad)) 
  33. a b c d RORRES, Chris. The Golden Crown [online]. [cit. 2010-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. WASTERMAN. On miraculous engines; citace Anthemiuse z Tralles. [s.l.] : [s.n.]. S. 153. (anglicky) 
  35. WESLEY, John. CHAPTER XII OF BURNING GLASSES [online]. [cit. 2009-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. a b Archimedes weaponos [online]. Time Magazines, [cit. 2009-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. Archimedes Death Ray: Testing with MythBusters [online]. [cit. 2009-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. RORRES, Chris. Archimedes´ claw [online]. [cit. 2009-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. BRADLEY, W. Archimedes claw – animation [online]. [cit. 2009-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. Athenaeus: The Deipnosophists [online]. [cit. 2009-12-20]. book 5, chapter 40 Dostupné online. (Anglicky) 
  41. MEIJER, Fik. On the Construction of the 'Syracusia' (Athenaeus V. 207 A-B). [s.l.] : [s.n.], 1996. S. 575-578. (anglicky) 
  42. CASSON, Lionel. Ships and Seamanship in the Ancient World. [s.l.] : Princeton University Press, 1971. (anglicky) 
  43. Archimédův šroub [online]. [cit. 2009-12-20]. Dostupné online. (česky) 
  44. RORRES, Chris. Archimedes Screw [online]. [cit. 2010-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. Archimedes screw [online]. Encyclopædia Britannica, [cit. 2010-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. WEISSTEIN, Eric. Archimedean Solid [online]. MathWorld--A Wolfram Web Resource, [cit. 2009-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. Archimedean Solids [online]. math.nyu.edu, [cit. 2009-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. In: Harmonie světa (Harmonices mundi), 2. kapitola
  49. Archimédés ze Syrákús [online]. aldebaran.cz, [cit. 2009-11-14]. Dostupné online. (česky) 
  50. KAYE, R. W. Archimedean ordered fields [online]. [cit. 2009-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. a b c Quoted in TL Heath, Works of Archimedes, Dover Publications. [s.l.] : [s.n.].  
  52. Editions of Archimedes Work [online]. brown.edu, [cit. 2009-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. VAN, Helden. The Galileo Project: Hydrostatic Balance [online]. Rice University, galileo.rice.edu, [cit. 2009-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. Archimédův kodex str. 75
  55. The Works Of Archimedes [online]. archive.org, 1987, [cit. 2009-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. Synagoge, kniha VIII. [s.l.] : [s.n.]. (řecky) 
  57. Archimédův kodex str. 53
  58. English translation of The Sand Reckoner. [online]. University of Waterloo, [cit. 2009-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. Archimédův kodex str. 55–56
  60. a b ŠTRAJBLOVÁ, Jana. Archimédés v urychlovači [online]. 07.12.2007, [cit. 2009-12-20]. Dostupné online. (česky) 
  61. RORRES, Chrris. On Floating Bodies [online]. [cit. 2009-12-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. Smythosian – Reading Between the Lines [online]. [cit. 2009-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. Introduction to the Digital Archimedes Palimpsest [online]. [cit. 2009-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. DAVE, Jay a Williams. Oblique view of Archimedes crater on the Moon [online]. NASA, [cit. 2009-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  65. Planetary Data System. [online]. NASA, [cit. 2009-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. California Symbols [online]. California State Capitol Museum., [cit. 2009-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEČVÁŘ, Jindřich; ŠTOLL, Ivan. Archimedes. Praha : Prometheus, 2005. ISBN 80-7196-273-2. (česky) 
  • HALAS, Zdeněk (ed.). Archimédés. Několik pohledů do jeho života a díla. Edice Dějiny matematiky, svazek č. 54. Praha : Matfyzpress, 2012. ISBN 978-80-7378-228-3. (česky) 
  • NETZ, Reviel; NOEL, William. Archimédův kodex. Praha : DEUS, 2008. ISBN 978-80-87087-30-5. (česky) 
  • NETZ, Reviel and Noel. The Archimedes Codex. London : Orion Publishing Group, 2007. ISBN 0-297-64547-1. (anglicky) 
  • Slovník antické kultury. Praha : Svoboda, 1974,. S. 66. (česky) 
  • ŠTOLL, Ivan; PTÁČEK, Petr. Objevitelé přírodních zákonů. Praha : Fragment, 1997. (česky) 
  • ŚWIDERKOVÁ, Anna. Tvář helénistického světa: od Alexandra Velikého do císaře Augusta. Překlad Josef Vlášek. Praha : Panorama, 1983. (česky) 
  • BRADSHAWOVÁ, Gillian. Kruhy v písku. Praha : Metafora, 2003. ISBN 80-86518-34-5. (slovensky) 
  • JAEGER, Mary. Cicero and Archimedes' Tomb. The Journal of Roman Studies. 2002, roč. 92, s. 49–61. ISSN 0075-4358. DOI:10.1086/650987. (anglicky) 
  • SIMMS, D. L. The Trail for Archimedes's Tomb. Journal of the Warburg and Courtauld Institutes. 1990, roč. 53, s. 281–286. ISSN 0075-4390. (anglicky) 
  • BOYER, Benjamin. A History of Mathematics. New York : Wiley, 1991. ISBN 0-471-54397-7. (anglicky) 
  • DIJKSTERHUIS, E. J. Archimedes. Princeton : Princeton University Press, 1987. ISBN 0-691-08421-1. (anglicky) 
  • GOW, Mary. Archimedes: Mathematical Genius of the Ancient World. Berkeley Heights (NJ, USA) : Enslow Publishers, Inc, 2005. ISBN 0-7660-2502-0. (anglicky) 
  • HASAN, Heather. Archimedes: The Father of Mathematics. New York : Rosen Central, 2005. ISBN 978-1404207745. (anglicky) 
  • HEATH, Thomas Little. Works of Archimedes. New York : Dover Publications, 1897. ISBN 0-486-42084-1. (anglicky) 
  • PICKOVER, Clifford A. Archimedes to Hawking: Laws of Science and the Great Minds Behind Them. New York : Oxford University Press, 2008. ISBN 978-0195336115. (anglicky) 
  • SIMMS, Dennis L. Archimedes the Engineer. London : Continuum International Publishing Group Ltd, 1995. ISBN 0-720-12284-8. (anglicky) 
  • STEIN, Sherman. Archimedes: What Did He Do Besides Cry Eureka?. Washington (DC) : Mathematical Association of America, 1999. ISBN 0-88385-718-9. (anglicky) 
  • MARSHALL, Claget. Archimedes in the Middle Ages. Philadelphia (PA, USA) : American Philosophical Society,, 1984. ISBN 087169137X. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Archimedes ve Wikimedia Commons