Ludvík Souček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ludvík Souček
Narození 17. května 1926
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 26. prosince 1978
(ve věku 52 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo odpočinku Olšanské hřbitovy

Ludvík Souček (17. května 1926 Praha26. prosince 1978 Praha) byl český spisovatel science fiction zejména pro mládež a literatury faktu, v níž popularizoval tzv. záhadologické teorie. Rovněž přeložil Vzpomínky na budoucnost Ericha von Dänikena.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

V Praze Bubenči studoval na tamním gymnáziu. V roce 1944 byl totálně nasazen v Praze Libni u ČKD. Střední školu dokončil a odmaturoval až v roce 1945. Po studiích na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1945-1951) pracoval tři roky jako asistent na II. stomatologické klinice v týmu profesora Neuwirta. Později vstoupil do Československé lidové armády a necelý jeden rok (červen 1954 - březen 1955) strávil v Severní Koreji jako vojenský lékař. V letech 1955-1964 pracoval jako zubař v Ústřední vojenské nemocnici v Praze-Střešovicích. V letech 1964-1968 byl zaměstnancem Ministerstva národní obrany, v roce 1968 krátce na ÚV KSČ. Od roku 1969 byl v armádní redakci Československé televize, kde byl autorem šestidílného seriálu Od zmizelého diplomata k jiným vesmírům (1978). V letech 1971-1976 pracoval v oddělení populárně naučné literatury nakladatelství Albatros. Prodělal řadu infarktů. V roce 1976 odešel ve svých 50 letech do invalidního důchodu. Rok poté byl vyznamenán titulem zasloužilý pracovník kultury a v roce 1978 v Praze zemřel[1].

Iniciátor fandomu[editovat | editovat zdroj]

Ludvík Souček je považován za iniciátora hnutí a později organizace Československý fandom. V létě 1978, tedy pár měsíců před svou smrtí, v Literárním měsíčníku uveřejnil svou výzvu v článku Přímluva za budoucnost, v níž apeloval na příznivce sci-fi, aby zakládali SF kluby. Ti jeho výzvu brzy vyslyšeli. Později k uctění jeho památky vznikla i anketa fanoušků Ludvík, při níž byli oceňováni autoři, překladatelé a editoři SF literatury.

Spekulace o účasti na lékařských pokusech[editovat | editovat zdroj]

Podle spekulací založených na neveřejných zdrojích[2] je smrt Ludvíka Součka zahalena záhadou a krátce před ní mělo vyjít najevo, že během své vojenské služby v Severní Koreji se měl zúčastnit lékařských pokusů na amerických válečných zajatcích. Vzhledem k dostupným podkladům nelze však tento dohad potvrdit ani vyvrátit.

Na spekulacích o lékařských pokusech, nejasnostech týkajících se Součkovy smrti a zdrojů inspirace jeho sci-fi povídek je založena část příběhu knihy Tušení podrazu Ondřeje Neffa.

Dílo Ludvíka Součka[editovat | editovat zdroj]

Je jedním z nejvýznamnějších a nejpopulárnějších českých spisovatelů SF 20. století; několikrát zvítězil ve čtenářských anketách o nejoblíbenějšího SF autora. Psal ovšem knihy a povídky i z jiných oblastí, nejstarší povídky dobrodružného ražení publikoval pod pseudonymy v časopisu Vpřed. Patřil k propagátorům fotografie, publikoval několik monografií o slavných fotografech (Brassai, Jaromír Funke aj.). Sám fotografoval a ve víkendové příloze deníku Mladá fronta vedl fotografickou rubriku. U řady starších povídek vydaných v časopisech použil pseudonymů Ludvík Hynek, Ludvík Dvořák a Ludvík Knot. Po roce 1989 postupně vydávala výbory z jeho díla nakladatelství Ivo Železný, Baronet a Akcent.

Výběr z díla:

  • 1951 Hrajeme maňáskové divadlo (metodická příučka)
  • 1962 Hrátky kolem křižovatky (populárně naučná kniha pro děti o dopravních pravidlech)
  • 1963 Jak se světlo naučilo kreslit (populárně naučná o fotografii)
  • 1964 Cesta slepých ptáků (SF román, další vydání 1976, 1989 – celá trilogie v jednom svazku – a 1999)
  • 1964 Kam nedosáhne hlas (populárně naučná z historie pošty, telegrafu a telefonu)
  • 1965 Krotitelé ďáblů (dobrodružný román)
  • 1965 Co oko nevidí (populárně naučná)
  • 1966 Cesta k moderní fotografii (teorie fotografie)
  • 1967 Velké otazníky (o světových záhadách)
  • 1967 Cesta slepých ptáků II. Runa rider (SF román, další vydání 1976 a 1999)
  • 1968 Cesta slepých ptáků III. Sluneční jezero (SF román, další vydání 1976 a 1999)
  • 1968 Případ ztraceného suchoplavce (dvojice novel, detektiv Martin Anděl)
  • 1968 Malí rytíři velkých měst (drobná práce o mravencích, pro mládež)
  • 1968 Války, vojáci, fotografie (o fotografování)
  • 1969 Bratři Černé planety (sbírka SF povídek)
  • 1969 Nebe plné balónů (o vzduchoplavbě)
  • 1970 Operace „Kili“ (sbírka SF povídek; část nákladu zničena zásahem cenzury – v jedné povídce sovětský voják kleje a souloží)
  • 1970 Záhada S M (divadelní hra, základ SF novely Pevnost bílých mravenců)
  • 1970 Případ Jantarové komnaty (SF román, detektiv Martin Anděl, další vyd. 1990)
  • 1971 Fotografujeme na cestách (příručka o fotografování)
  • 1971 Nebeské detektivky, senzace a záhady (populárně naučná)
  • 1972 Případ baskervillského psa (SF román, detektiv Martin Anděl)
  • 1972 Pevnost bílých mravenců (dvě SF novely)
  • 1973 Zájem Galaxie (sbírka SF povídek, vyšlo bez titulního příběhu)
  • 1974 Blázniví vynálezci (literatura faktu, obsah opsán názvem)
  • 1974 Tušení stínu (poplárně naučná o záhadách historie)
  • 1975 Co zavinil Gutenberg (populárně naučná, historie knihtisku)
  • 1976 Rakve útočí (populárně-historická kniha o prvním nasazení námořních obrněnců Virginia (Merrimac) a Monitor ve válce Severu proti Jihu)
  • 1977 Kdo byl kdo (encyklopedie, znovu rozšířená vydána r. 1980 a 1981)
  • 1978 Tušení souvislostí (populárně naučná o záhadách historie)
  • 1978 Tušení světla (nikdy nevyšlo; během přípravy vydání v nakladatelství Albatros autor zemřel a rukopis se následně ztratil)
  • 1980 Blázni z Hepteridy (SF román, původně v časopise Letectví a kosmonautika 1972, další vydání v roce 1986 a 2000)
  • 1981 Obrazový Opravník Obecně Oblíbených Omylů (populárně naučná)
  • 1982 Otazníky nad hroby (literatura faktu o záhadách nad úmrtím známých postav historie)
  • 1983 Bohové Atlantidy (SF román; původně v časopise Svět v obrazech 1970, další vydání v roce 2000, doplněno torzem románu Mnémosyné Inc.)
  • 1983 Železo přichází z hvězd (torzo prózy, doplněno povídkami jiných autorů)
  • 1985 Hippokratův slib (sbírka SF povídek, další vydání v roce 1997)
  • 1992 Případ Hitlerových zubů...

dále:

  • výběr zajímavostí u vydaného románu J. Verna Cesta do středu Země (1965)
  • dva komiksové scénáře v publikaci Velká kniha seriálů z časopisu Ohníček (2002)

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • 1969 Vzpomínky na budoucnost (Däniken)
  • 1970 Únos na Mars (Suchdolský, Nečas), překlad spolu s V. Kajdošem

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha : R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Souček, Ludvík, s. 201.  
  2. Ross Hedvíček: Tušení doktora Součka, napsáno 2002, znovu publikováno na dalším z Hedvíčkových blogů v lednu 2007: [1] – kde děkuje „P. P. za původní informací a plk. L. C. v. v. za odvahu to všechno potvrdit“

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ondřej Neff: Literární sopka Ludvíka Součka. In Něco je jinak, Albatros, Praha 1981, s. 285 - 305.
  • Roman Lipčík: Operace Souček aneb Případ ztraceného rukopisu. In: Mladý svět, 1991, č. 27.
  • František Novotný: Tlustý muž, který se smál. In: Ludvík Souček: Po stopách bludiček, AF 167, Brno 1992, s. 11 - 63.
  • Čeští spisovatelé 20.století. Praha : Československý spisovatel, 1985.   str.573-576
  • Jan Kubát: „Ze spárů Skylly a Charybdy do útrob Leviatana aneb Nový epochální výlet za Ludvíkem Součkem, tentokrát do XX. století“ (vlastním nákladem, 2008)
  • Sborník Svět fantastiky 1/90, vydala Československá redakce MON v Praze roku 1990, str.78-79
  • Luboš Y. Koláček: Vzpomínky na Ludvíka Součka. Akcent, Třebíč 2008.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]