Ludvík Souček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ludvík Souček
Narození 17. května 1926
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 26. prosince 1978
(ve věku 52 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo odpočinku Olšanské hřbitovy
Některá data se získávají z datové položky.

Ludvík Souček (17. května 1926 Praha26. prosince 1978 Praha) byl český spisovatel science fiction zejména pro mládež a literatury faktu, v níž popularizoval tzv. záhadologické teorie. Rovněž přeložil Vzpomínky na budoucnost Ericha von Dänikena.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

V Praze Bubenči studoval na tamním gymnáziu. V roce 1944 byl totálně nasazen v Praze Libni u ČKD. Střední školu dokončil a odmaturoval až v roce 1945. Po studiích na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1945-1951) pracoval tři roky jako asistent na II. stomatologické klinice v týmu profesora Neuwirta. Později vstoupil do Československé lidové armády a necelý jeden rok (červen 1954 - březen 1955) strávil v Severní Koreji jako vojenský lékař. V letech 1955-1964 pracoval jako zubař v Ústřední vojenské nemocnici v Praze-Střešovicích. V letech 1964-1968 byl zaměstnancem Ministerstva národní obrany, v roce 1968 krátce na ÚV KSČ. Od roku 1969 byl v armádní redakci Československé televize, kde byl autorem šestidílného seriálu Od zmizelého diplomata k jiným vesmírům (1978). V letech 1971-1976 pracoval v oddělení populárně naučné literatury nakladatelství Albatros. Prodělal řadu infarktů. V roce 1976 odešel ve svých 50 letech do invalidního důchodu. Rok poté byl vyznamenán titulem zasloužilý pracovník kultury a v roce 1978 v Praze zemřel[1].

Iniciátor fandomu[editovat | editovat zdroj]

Ludvík Souček je považován za iniciátora hnutí a později organizace Československý fandom. V létě 1978, tedy pár měsíců před svou smrtí, v Literárním měsíčníku uveřejnil svou výzvu v článku Přímluva za budoucnost, v níž apeloval na příznivce sci-fi, aby zakládali SF kluby. Ti jeho výzvu brzy vyslyšeli. Později k uctění jeho památky vznikla i anketa fanoušků Ludvík, při níž byli oceňováni autoři, překladatelé a editoři SF literatury.

Spekulace o účasti na lékařských pokusech[editovat | editovat zdroj]

Podle spekulací založených na neveřejných zdrojích[2] je smrt Ludvíka Součka zahalena záhadou a krátce před ní mělo vyjít najevo, že během své vojenské služby v Severní Koreji se měl zúčastnit lékařských pokusů na amerických válečných zajatcích. Vzhledem k dostupným podkladům nelze však tento dohad potvrdit ani vyvrátit.

Na spekulacích o lékařských pokusech, nejasnostech týkajících se Součkovy smrti a zdrojů inspirace jeho sci-fi povídek je založena část příběhu knihy Tušení podrazu Ondřeje Neffa.

Dílo Ludvíka Součka[editovat | editovat zdroj]

Je jedním z nejvýznamnějších a nejpopulárnějších českých spisovatelů SF 20. století; několikrát zvítězil ve čtenářských anketách o nejoblíbenějšího SF autora. Psal ovšem knihy a povídky i z jiných oblastí, nejstarší povídky dobrodružného ražení publikoval pod pseudonymy v časopisu Vpřed. Patřil k propagátorům fotografie, publikoval několik monografií o slavných fotografech (Brassai, Jaromír Funke aj.). Sám fotografoval a ve víkendové příloze deníku Mladá fronta vedl fotografickou rubriku. U řady starších povídek vydaných v časopisech použil pseudonymů Ludvík Hynek, Ludvík Dvořák a Ludvík Knot. Po roce 1989 postupně vydávala výbory z jeho díla nakladatelství Ivo Železný, Baronet a Akcent.

Výběr z díla:

  • 1951 Hrajeme maňáskové divadlo (metodická příučka)
  • 1962 Hrátky kolem křižovatky (populárně naučná kniha pro děti o dopravních pravidlech)
  • 1963 Jak se světlo naučilo kreslit (populárně naučná o fotografii)
  • 1964 Cesta slepých ptáků (SF román, další vydání 1976, 1989 – celá trilogie v jednom svazku – a 1999)
  • 1964 Kam nedosáhne hlas (populárně naučná z historie pošty, telegrafu a telefonu)
  • 1965 Krotitelé ďáblů (dobrodružný román)
  • 1965 Co oko nevidí (populárně naučná)
  • 1966 Cesta k moderní fotografii (teorie fotografie)
  • 1967 Velké otazníky (o světových záhadách)
  • 1967 Cesta slepých ptáků II. Runa rider (SF román, další vydání 1976 a 1999)
  • 1968 Cesta slepých ptáků III. Sluneční jezero (SF román, další vydání 1976 a 1999)
  • 1968 Případ ztraceného suchoplavce (dvojice novel, detektiv Martin Anděl)
  • 1968 Malí rytíři velkých měst (drobná práce o mravencích, pro mládež)
  • 1968 Války, vojáci, fotografie (o fotografování)
  • 1969 Bratři Černé planety (sbírka SF povídek)
  • 1969 Nebe plné balónů (o vzduchoplavbě)
  • 1970 Operace „Kili“ (sbírka SF povídek; část nákladu zničena zásahem cenzury – v jedné povídce sovětský voják kleje a souloží)
  • 1970 Záhada S M (divadelní hra, základ SF novely Pevnost bílých mravenců)
  • 1970 Případ Jantarové komnaty (SF román, detektiv Martin Anděl, další vyd. 1990)
  • 1971 Fotografujeme na cestách (příručka o fotografování)
  • 1971 Nebeské detektivky, senzace a záhady (populárně naučná)
  • 1972 Případ baskervillského psa (SF román, detektiv Martin Anděl)
  • 1972 Pevnost bílých mravenců (dvě SF novely)
  • 1973 Zájem Galaxie (sbírka SF povídek, vyšlo bez titulního příběhu)
  • 1974 Blázniví vynálezci (literatura faktu, obsah opsán názvem)
  • 1974 Tušení stínu (poplárně naučná o záhadách historie)
  • 1975 Co zavinil Gutenberg (populárně naučná, historie knihtisku)
  • 1976 Rakve útočí (populárně-historická kniha o prvním nasazení námořních obrněnců Virginia (Merrimac) a Monitor ve válce Severu proti Jihu)
  • 1977 Kdo byl kdo (encyklopedie, znovu rozšířená vydána r. 1980 a 1981)
  • 1978 Tušení souvislostí (populárně naučná o záhadách historie)
  • 1978 Tušení světla (nikdy nevyšlo; během přípravy vydání v nakladatelství Albatros autor zemřel a rukopis se následně ztratil)
  • 1980 Blázni z Hepteridy (SF román, původně v časopise Letectví a kosmonautika 1972, další vydání v roce 1986 a 2000)
  • 1981 Obrazový Opravník Obecně Oblíbených Omylů (populárně naučná)
  • 1982 Otazníky nad hroby (literatura faktu o záhadách nad úmrtím známých postav historie)
  • 1983 Bohové Atlantidy (SF román; původně v časopise Svět v obrazech 1970, další vydání v roce 2000, doplněno torzem románu Mnémosyné Inc.)
  • 1983 Železo přichází z hvězd (torzo prózy, doplněno povídkami jiných autorů)
  • 1985 Hippokratův slib (sbírka SF povídek, další vydání v roce 1997)
  • 1992 Případ Hitlerových zubů...

dále:

  • výběr zajímavostí u vydaného románu J. Verna Cesta do středu Země (1965)
  • dva komiksové scénáře v publikaci Velká kniha seriálů z časopisu Ohníček (2002)

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • 1969 Vzpomínky na budoucnost (Däniken)
  • 1970 Únos na Mars (Suchdolský, Nečas), překlad spolu s V. Kajdošem

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha : R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Souček, Ludvík, s. 201.  
  2. Ross Hedvíček: Tušení doktora Součka, napsáno 2002, znovu publikováno na dalším z Hedvíčkových blogů v lednu 2007: [1] – kde děkuje „P. P. za původní informací a plk. L. C. v. v. za odvahu to všechno potvrdit“

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ondřej Neff: Literární sopka Ludvíka Součka. In Něco je jinak, Albatros, Praha 1981, s. 285 - 305.
  • Roman Lipčík: Operace Souček aneb Případ ztraceného rukopisu. In: Mladý svět, 1991, č. 27.
  • František Novotný: Tlustý muž, který se smál. In: Ludvík Souček: Po stopách bludiček, AF 167, Brno 1992, s. 11 - 63.
  • Čeští spisovatelé 20.století. Praha : Československý spisovatel, 1985.   str.573-576
  • Jan Kubát: „Ze spárů Skylly a Charybdy do útrob Leviatana aneb Nový epochální výlet za Ludvíkem Součkem, tentokrát do XX. století“ (vlastním nákladem, 2008)
  • Sborník Svět fantastiky 1/90, vydala Československá redakce MON v Praze roku 1990, str.78-79
  • Luboš Y. Koláček: Vzpomínky na Ludvíka Součka. Akcent, Třebíč 2008.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]