Lúkianos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: Lúkianos z Antiochie, teolog, někdy označovaný „ze Samosaty“.
Lúkianos
Narození120
Samosata
Úmrtí180 (ve věku 59–60 let)
Athény
Povoláníspisovatel, satirik, filozof, životopisec a básník
Významná dílaLa Storia vera, Una storia vera
I Dialoghi degli dei
I Dialoghi dei morti
Dialoghi marini
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lúkianos ze Samosaty, lat. Lucianus Samosatensis (kolem 120 Samosata – po 180, patrně v Alexandrii) byl starověký řečník, satirik a filosof, který psal řecky.

Život[editovat | editovat zdroj]

Lúkianos se narodil v nemajetné rodině v Samosatě na horním toku Eufratu, dnes Samsat v jihovýchodním Turecku blízko hranic se Sýrii. Učil se nejprve sochařem, ale pak se rozhodl pro dráhu řečníka a spisovatele. Hodně cestoval po celém Středomoří až po Gallii, deset let žil v Athénách, byl také v Římě a uměl trochu latinsky. V pozdním věku se stal úředníkem v Alexandrii, kde snad také zemřel (podle jiných pramenů zemřel v Athénách).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Lúkianovo dílo bylo velmi oblíbené, i když nepsal lidovou řečtinou své doby, nýbrž slohem i jazykem klasické doby. Pod jeho jménem se uvádí 80 spisů, z nichž asi 70 je pravých. Psal nejprve jednoduché dialogy z běžného života a lehké kritické satiry o náboženství („Rozhovory bohů“), o marnivosti bohatých („Timon čili misantrop“, „Parasit“), o prostitutkách („Hovory hetér“) nebo o lidské hlouposti. Později psal ostřejší satiry o slavných lidech nebo o filosofech („Dražba životů“), o historii a také fantastické příběhy („Cesta vzduchem“, „Pravdivé příběhy“). Díky satiře „Pravdivé příběhy“ (Alétheis historiai, Ἀληθεῖς Ἱστορίαι) [1] je někdy označován za jednoho ze zakladatelů science fiction.[2] V díle Lúkiána se například také dozvídáme, že obyvatelé antického světa již znali zkamenělé otisky stop pravěkých živočichů, interpretovali je však jako pozůstatky mytických heroů (například jako stopy Hérakla).[3]

V českém překladu vyšly roku 1930 Lúkianovy Hovory záhrobní (Česká akademie věd a umění, přeložil František Machala). Později vyšly v překladu též Pravdivé příběhy (SNKLU 1963) a výbor O bozích a lidech, kde je mj. autobiografická próza O snu a dále především ty spisky, které obsahují kritiku mytologických a náboženských představ, pověr a bludů (Svoboda 1981 jako 45. svazek edice Antická knihovna).

Vliv[editovat | editovat zdroj]

Lúkianovo dílo se těšilo velké pozornosti v humanismu a Erasmus Rotterdamský vydal spolu s Thomasem Morem roku 1506 jeho spisy. Hodně se četl také v osvícenství, kdy se podle jeho popisů malovaly obrazy i psaly divadelní hry.

Je s podivem, že lidé, kteří se vydávají za odborníky, si navzájem protiřečí a o téže věci mají různé pojmy.
— Cesty vzduchem, 5

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LÚKIÁNOS, ze Samosaty. Pravdivé příběhy. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1963. 
  2. ŽELEZNÝ, Ivo. Doslov. In: Stvořitelé nových světů. Praha: Albatros, 1980. S. 252.
  3. SOCHA, Vladimír. Znal Aristotelés dinosauří fosilie?. OSEL.cz [online]. 18. ledna 2018. Dostupné online.  (česky)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]