Lúkianos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lúkianos

Lúkianos ze Samosaty, lat. Lucianus Samosatensis (kolem 120 Samosata – po 180, patrně v Alexandrii) byl starověký řečník, satirik a filosof, který psal řecky.

Život[editovat | editovat zdroj]

Lúkianos se narodil v nemajetné rodině v Samosatě na horním toku Eufratu, dnes v jihovýchodním Turecku blízko hranic se Sýrii. Učil se nejprve sochařem, ale pak se rozhodl pro dráhu řečníka a spisovatele. Hodně cestoval po celém Středomoří až po Gallii, deset let žil v Athénách a byl také v Římě a uměl trochu latinsky. V pozdním věku se stal úředníkem v Alexandrii, kde snad také zemřel (podle jiných pramenů zemřel v Athénách).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Lúkianovo dílo bylo velmi oblíbené, i když nepsal lidovou řečtinou své doby, nýbrž slohem i jazykem klasické doby. Pod jeho jménem se uvádí 80 spisů, z nichž asi 70 je pravých. Psal nejprve jednoduché dialogy z běžného života a lehké kritické satiry o náboženství ("Rozhovory bohů"), o marnivosti bohatých ("Timon čili misantrop", "Parasit"), o prostitutkách ("Hovory hetér") nebo o lidské hlouposti. Později psal ostřejší satiry o slavných lidech nebo o filosofech ("Dražba životů"), o historii a také fantastické příběhy ("Cesta vzduchem", "Pravdivé příběhy"). Díky satiře "Pravdivé příběhy" (Alétheis historiai, Ἀληθεῖς Ἱστορίαι) [1] je někdy označován za jednoho ze zakladatelů science fiction.[2]

Vliv[editovat | editovat zdroj]

Lúkianovo dílo se těšilo velké pozornosti v humanismu a Erasmus Rotterdamský vydal spolu s Thomasem Morem roku 1506 jeho spisy. Hodně se četl také v osvícenství, kdy se podle jeho popisů malovaly obrazy i psaly divadelní hry.

Je s podivem, že lidé, kteří se vydávají za odborníky, si navzájem protiřečí a o téže věci mají různé pojmy.
— Cesty vzduchem, 5

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LÚKIÁNOS, ze Samosaty. Pravdivé příběhy. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1963.  
  2. ŽELEZNÝ, Ivo. Doslov. In Stvořitelé nových světů. Praha : Albatros, 1980. ISBN 13-471-KMČ-80. S. 252.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie.