Ďábel
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ďábel (z řeckého διάβολος diabolos „ten, který pomlouvá, obviňuje“ < hebr. שָׂטָן sátán žalobce, protivník) označuje dnes obvykle nadpřirozenou bytost nebo démona, který je v několika náboženstvích (křesťanství, islám, judaismus) ztělesněním zla. Pro označení ďábla se užívají i další jména, např. Satan, Samael nebo Lucifer.
[editovat] Etymologie
Řecké substantivum διάβολος je odvozeno od slovesa διαβάλλειν (diaballein), jež znamená „přinášet změnu“, konkrétněji pak „žalovat“, „obviňovat“. Pojem διἀβολος se však vykládá i jako ten, který rozděluje, rozptyluje, možno také říci vnáší do věcí a vztahů chaos.
[editovat] Ďábel v bibli
Ďábel je Jednou z biblických postav. Je také zvaný Satan (žalobce), nebo Lucifer (světlonoš). Provází Bibli od první knihy Genesis až do poslední knihy Zjevení Janovo.
Ďábel byl podle Bible jeden z nejvýše postavených Andělů, kteří stáli před Bohem. Jednoho dne se ale rozhodl, že chce být jako Bůh: chce být uctíván jako Bůh a chce vládnout jako Bůh. V Bibli, v knize Izajáš 14. kap. 12.-15. to popisují verše:
- Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu!
- Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů!
- A v srdci sis říkal: „Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, zasednu na Hoře setkávání na nejzazším Severu.
- Vystoupím na posvátná návrší oblaků, s Nejvyšším se budu měřit“.
- Teď jsi svržen do podsvětí, do nejhlubší jámy!
Ďábel je též v Bibli popisován jako žalobce bratří, který je před Bohem neustále osočuje. Například v knize Jób.
Jób 1. kap. 6.-12. verš:
- Nastal pak den, kdy přišli synové Boží, aby předstoupili před Hospodina, přišel mezi ně i Satan. Hospodin se Satana zeptal: „Odkud přicházíš?“. Satan Hospodinu odpověděl: „Obcházel jsem zemi křížem krážem“. Hospodin se Satana zeptal: „Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého“. Satan však Hospodinu odpověděl: „Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně? Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všecko, co má. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda se na zemi rozmohla. Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všecko, co má, hned ti bude do očí zlořečit“. Hospodin na to Satanovi odvětil: „Nuže, měj si moc nade vším, co mu patří, pouze na něho ruku nevztahuj“. A Satan od Hospodina odešel.
V knize Zjevení Janovo je Ďábel též popisován jako žalobce bratří, který byl svržen z nebe na zem.
Zjevení 12. kap. 10.-12. verš:
- A slyšel jsem mocný hlas v nebi: „Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše, neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí. Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti. Proto jásejte nebesa a všichni kdo v nich přebýváte! Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá“.
Ježíš, Ďáblův největší nepřítel, popisuje Ďábla jako někoho od koho pochází veškerá lež, když ho nazývá otcem lži.
Jan 8. kap. 44. verš:
- „Váš otec je Ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži“.
Podle Bible je Ďábel ten, kdo svedl člověka k hříchu (Genesis 3. kap.) a tak postavil zeď rozdělení mezi člověkem a Bohem, tedy zeď hříchu. Tuto zeď odstranil Ježíš Kristus, když jako jediný člověk, který se nedopustil hříchu (Židům 4:15), měl od Boha Otce moc vzít všechny hříchy spáchané na zemi na sebe a svou smrtí na kříži za ně zaplatit. Tím Ďábla porazil.
V knize Přišel osvobodit zajaté od Rebeky Brown, kterou napsala ve spolupráci s bývalou členkou satanistické sekty, se píše že Satanisté věří, že Ďábel Ježíše na kříži porazil tím, že ho zabil.
Bible vypráví o tom, že třetího dne vstal Ježíš z mrtvých (Jan 20. kap.) a každý, kdo v Něho věří, bude vzkříšen a bude mít věčný život. (Jan 3:16)
- Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného syna, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
Bible v knize Zjevení 20. kap. říká, že při druhém návratu Ježíše Krista bude Satan na tisíc let spoután a po tisíci letech bude znovu propuštěn, aby oklamal národy, ale jen na krátký čas. Nakonec bude vhozen do Hořícího jezera i se svými anděli.
Toto popisné jméno bylo dáno Satanovi, protože on je hlavním a nejpřednějším pomlouvačem a falešným žalobcem proti Jehovovi, jeho dobrému slovu a jeho svatému jménu. Řecké slovo di·a′bo·los znamená „pomlouvač“. (Srovnej Lk 16:1, kde se vyskytuje příbuzné sloveso di·a·bal′lo.) (Viz heslo SATAN.) Celá staletí se Ďábel projevoval jako hlavní protivník Boha i člověka. Přel se s Michaelem o Mojžíšovo tělo (Juda 9); prokazoval, že má moc polapit druhé do léčky (1Ti 3:7; 2Ti 2:26); používal lidi, například falešné náboženské vůdce, Jidáše Iškariotského a Bar-jeza, jako své děti (Jan 8:44; 13:2; Sk 13:6, 10); ničil lidi tak, že jim lékaři nemohli pomoci (Sk 10:38); působil, aby spravedliví lidé byli uvrženi do vězení (Zj 2:10); a dokonce měl prostředky k tomu, aby člověku přivodil předčasnou smrt (Heb 2:14). Křesťané jsou proto napomínáni, aby nedávali tomuto Pomlouvači Boha prostor tím, že by zůstávali podráždění. (Ef 4:27) „Buďte střízliví, bděte,“ varuje Petr. „Váš protivník, Ďábel, obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil.“ (1Pe 5:8) V původním textu Křesťanských řeckých písem jsou další místa, kde se slovo di·a′bo·los vyskytuje, ale nevztahuje se na Satana, takže je správně překládáno jako „pomlouvač“. Ježíš například mluvil o Jidášovi, když řekl dvanácti učedníkům: „Jeden z vás je pomlouvač.“ (Jan 6:70) Ženy ve sboru byly varovány, aby nebyly pomlouvačné (1Ti 3:11; Tit 2:3); to, že lidé „budou . . . pomlouvači“, je jedním z rysů ‚posledních dnů‘. (2Ti 3:1–5) Zákon, který dal Jehova izraelskému národu, zakazoval, aby Izraelité jeden druhého pomlouvali. (3Mo 19:16) Proti takovému zneužívání jazyka je duch celé Bible. (2Sa 19:27; Ža 15:3; 101:5; Př 11:13; 20:19; 30:10; Jer 6:28; 9:4)
