Lucifer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Socha jednoho z dvanácti světlonošů na sloupu Nejsvětější Trojice v Olomouci
Socha Lucifera v belgickém Liège

Lucifer (též Luciper), nesprávně označován jako Satan, je podle křesťanské mytologie jeden ze tří padlých andělů.

Etymologie a původ[editovat | editovat zdroj]

Slovo "lucifer" pochází z latiny (lux = světlo, fero = nesu), kde znamená v překladu světlonoš, tj. v prvé řadě jitřenka (tj. jitřní hvězda, Venuše) a v běžné latině nemá žádný zvláštní význam. Planetu Venuši pravděpodobně římští astrologové nazývali Lucifer, než dostala v křesťanské éře své dnešní jméno. Nezaměňovat "lucifer" a "Lucifer", kde jedno slovo je označení a druhé jméno, tedy jinak světlonoš a Satan nebo Luciper, jinými slovy.

Druhý list Petrův:

  • 1,19: donec dies inlucescat et lucifer oriatur in cordibus vestris.
  • 1,19: Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.
Viz též starokřesťanských hymnu Carmen aurora, a také jméno biskupa Lucifer Calaritanus (zemřel okolo r. 370 n.l.), biskup z Cagliari, Sardinie.

Svatý Jeroným tímto termínem překládá verš v knize Izajáš 14,12: Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodù! (lat.: Quomodo cecidisti de caelo lucifer qui mane oriebaris corruisti in terram qui vulnerabas gentes - „Jak jsi spadl z nebe, jitřenko, který jsi zrána vycházel, pospíšils k zemi, ty, jenž jsi zraňoval národy“). V původním významu tento verš nemá se Satanem nic společného. Avšak z hlediska křesťanské mytologie, která se rozvinula po Jeronýmovi, se Lucifer stal nejvyšším andělem, hodností a mocí hned po Bohu. Pro svou pýchu však se postavil proti němu a Bůh jej srazil z nebe i s jeho anděly, kteří jej následovali. Tak se stal zlým a jeho následovníci jsou známí jako démoni.

Lucifer ve Starém zákoně[editovat | editovat zdroj]

Jak již bylo řečeno, „Lucifer“ je jméno, kterým Jeroným přeložil hebrejský termín הילל בן שחר (helel ben šachar, „zářící, syn jitra“), kde „helel“ je termín pro planetu Venuši, „ben šachar“ označuje skutečnost, že vychází k ránu jako posel dne. V textu Izajáše se takto hovoří o babylonském králi, jenž byl pro svou pýchu svržen podobně jako zářící jitřenka. Autoři knihy Izajáš naráželi na starý mýtus, známý např. v řecké podobě jako mýtus o Faethónovi.

Pozdější židovská tradice, kterou první církevní otcové dobře znali, hovořila o pádu andělů pod vedením Šemchazaje a Azazela (viz Kniha Henochova 6,6n.). Jiná legenda vyskytující se v midraši hovoří o kajícím Šemchazajovi zavěšeném mezi nebem a zemí jako hvězda, namísto aby byl uvržen do šeolu. Mýtus o Helelovi (Luciferovi) byl přenesen na Satana někdy v 1. století n. l. podle pseudoepigrafu Života Adama a Evy a apokryfní starozákoné Knihy Henochovy (29,4; 31,4).

Lucifer v křesťanské tradici[editovat | editovat zdroj]

Křesťanská tradice o Luciferovi vychází jednak z Jeronýmova překladu Izajáše, jednak čerpá i z Knihy Zjevení svatého Jana („Apokalypsy“) 12,7.10, kde Jan ztotožňuje dávného hada z Edenu s padlou hvězdou, tedy Satana a Lucifera. Podobně ztotožňují Lucifera a Satana Tertullián (Contra Marcionem 11,17), Órigenés (In Ezechielem 3,356) a další.

Plně rozvinutá křesťanská tradice založená na Jeronýmově překladu Izajáše 14,12 učinila z Lucifera jméno hlavního padlého anděla, který ztratil svou původní slávu jitřní hvězdy. Pokud (hlavně před Jeronýmem) tento termín neoznačuje vlastní jméno Satana, používá se pro stav, ze kterého byl svržen a který ztratil.

Na rozdíl od pozdější tradice však Starý zákon nikde o pádu andělů nebo Satana nehovoří. Tato legenda má své kořeny především v apokryfní židovské a raně křesťanské literatuře. Nový zákon, pokud hovoří o jitřní hvězdě nebo o Luciferovi (v překladu Vulgáty), označuje tímto termínem obvykle Ježíše Krista, „jitřní hvězdu“.

Ve Vulgátě se slovo „lucifer“ používá na těchto místech:

  • Jób 11,17 - jitřní světlo;
  • Jób 38,32 - znamení zvěrokruhu;
  • Žalm 109,3 - jitřenka;
  • 2. list Petrův 1,19 - Ježíš Kristus;
  • Zjevení 22,16; 2,28 - Ježíš Kristus; hovoří však o stella matutina, „hvězda jitřní“, nikoli přímo o „Luciferovi“.
  • Sírachovec 50,6 - Šimon, syn Oniášův; hovoří však o stella matutina, „hvězda jitřní“, nikoli přímo o „Luciferovi“.

Ve východním křesťanství si termín „lucifer“ ponechal tento původní pozitivní význam („Ježíš Kristus“, viz Zj 2,28; 22,16).

V západním křesťanství se s tímto původním smyslem jitřní hvězdy můžeme setkat například v tzv. Velikonočním chvalozpěvu, starém hymnu zpívaném na Bílou sobotu, kde se jím označuje též Ježíš Kristus.

Lucifer v pohádkách[editovat | editovat zdroj]

V mnoha pohádkách, knižních divadelních i filmových je jménem Lucifer označován nejvyšší čert, titulovaný jako vládce či kníže pekla.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu