Peklo
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Peklo je pojem vyskytující se v mnoha náboženstvích v souvislosti s vírou v posmrtný život. Často bývá zobrazováno jako apokalyptická krajina či podzemní království, kde dočasně či trvale trpí duše zemřelých za své viny.
Obvykle velmi konkrétní představa starověkých polyteistických náboženství o podsvětí (např. Hádova říše mrtvých) nalézá svou obdobu v abrahámovských náboženských systémech (především v křesťanství) jen částečně, symbol podsvětí peklo je zde chápán abstraktněji.
Přeneseně může pojem peklo označovat polosvět organizovaného zločinu či obecně místo, které přináší člověku utrpení.
Obsah |
[editovat] Název
Český výraz peklo je slovanského původu. Původní význam, doložený ve staroslověnském slově pьkъlъ byl ‚smůla‘, ‚dehet‘ (srv. německé Pech). K odvození došlo zřejmě na základě křesťanského obrazu o pekle, kde hříšníci trpí ve vroucí smůle.
[editovat] Peklo ve védském pojetí (hinduismu)
Toto peklo (v sanskrtu naraka) je analogické peklu v abrahamovském pojetí. Je zmíněno zvláště v dharmašástrách, itihásách a puránách, ale i ve védských samhitách[1][2], áranjakách[3] a upanišadách.[4][5][6][7] Některé Upanišady hovoří o 'temnotě' místo pekla.[8] Souhrn upanišad, Bhagavadgíta, zmiňuje peklo několikrát.[9] Zmiňuje je i Ádi Šankara ve svém komentáři k Védánta sútře 4.3.14. Přesto někteří lidé, jako členové Árja Samádže, jeho existenci nepřijímají nebo je považují za metaforu.
V puránách jako jsou Bhágavata Purána, Garuda Purána a Višnu Purána se nacházejí podrobné popisy mnoha pekel. Nacházejí se nad kosmickým oceánem Garbhódaka.[10]
Déva Jama, vládce spravedlnosti, ukládá lidským bytostem po smrti příslušný trest za jejich hříchy. I duše kvalifikované pro dosažení osvobození (mukti, mókša) zvané mukti-jógja, a věčně se převtělující duše (v teologii dvaita zvané nitja-samsárí), mohou zažít zkušenost v narace jako odčinění.[11] Po uplynutí trestu se rodí na zemi[12] v lidských či zvířecích tělech.[13] Peklo ani nebe (svarga)[14] tedy nejsou místy trvalého pobytu.
V okamžiku smrti jsou hříšné duše vystaveny nebezpečí, že budou zajaty jamadúty, služebníky Jamy (který přichází osobně jen ve zvláštních případech). Jama nařídil svým služebníkům, aby se vyhýbali vaišnavům.[15][16] Znaky vaišnavů jsou úrdhva pundra tilak (Tiruman a Šrí Čúrnam u Šrí vaišnavů nebo gopí čandan u gaudíja vaišnavů), tápa samskára (cejchy v podobě šankhy a čakry na ramenech) a tulasí mála (náhrdelník či girlanda korálků ze dřeva tulasí). Šrí vaišnavové jsou odvedeni višnudúty na Vaikunthu a gaudíja vaišnavové na Gólóku.
[editovat] Peklo v budhistickém pojetí
Buddhistické texty podrobně popisují hrůzné utrpení bytostí v mnoha podzemních úrovních narak. Naraka v buddhismu i hinduismu je na rozdíl od pekla v křesťanství vlastně očistcem, kde se duše očistí utrpením od hříchu. Naraka a očistec jsou tedy totožné s zoroastrickým Hamistaganem. Peklo je také stavem vědomí a toto utrpení se nemusí odehrávat po smrti, ale již v současném těle. To souvisí se zákonem karmy, podle něhož naše činy dříve či později přinesou své ovoce.
[editovat] Peklo v katolickém pojetí
Dle katolické nauky Ježíš Kristus mluví v Novém zákoně o pekle jako o spalujícím, neuhasitelném a věčném ohni, kam je uvržen anděly Páně ten, který do konce svého života odmítá přijmout víru a umírá ve smrtelném hříchu. V pekle pak zahyne jak tělo, tak duše takového hříšníka potrestaného odloučením od Boha.
Součástí katolické věrouky je nabádání věřících k odpovědnosti, plynoucí ze svobody rozhodnutí, které může, ale nemusí vést k obrácení k Bohu. Zároveň však tato věrouka mluví o milosrdném Bohu, který nechce dopustit, aby hříšník zahynul v odloučení a v rozporu s vírou.
Ti, kteří činili při svém životu zlo, budou, dle katolické věrouky, při posledním soudu vzkříšeni, aby mohli být odsouzeni a odejít do věčného trápení, zatímco ti, kteří činili dobro, budou vzkříšeni k životu. Pro věčně trpící pak již nebude existovat cesta zpět, k nápravě. Podle katolického učení si však tito věčně trpící vybrali svou cestu dobrovolně, zcela svobodně, tím, že odmítli zachovat zákon Boží. Všichni křesťané tedy mají podle tohoto učení usilovat o vykoupení, tedy o záchranu duší, aby byly od věčného utrpení v pekle uchráněny.
[editovat] Bytosti v pekle
V pekle se, kromě trpících hříšníků, mohou vyskytovat:
- Ďábel či démon je dle mnoha náboženských věrouk odpůrce Boha, jeho snahou je odvést člověka od Boha, k tomu však potřebuje svobodné rozhodnutí člověka. Ďáblů může být i více, mohou se vyskytovat i arciďáblové a celá hierarchie pekelných mocností. Většina zdrojů však mluví jen o jednom ďáblovi, který je znám pod větším počtem z níže uvedených jmen. Podle části křesťanské systematické teologie, tzv. démonologie, je ďábel (démon či démoni) vládcem pekla – padlý anděl, kteří činí zlo a pokouší člověka k hříchu, svádí ho z cesty víry. Podle některých zdrojů ale existují i démoni, kteří nejsou padlými anděly.
- Satan je dle křesťanů jméno pro ďábla, vyskytující se v Novém zákoně, odpůrce Boha a Krista
- Archanděl Lucifer byl v antické mytologii Světlonoš, zosobnění Jitřenky, v křesťanské nauce se jedná o knížete pekel, o označení pro Satana, čerta. Je to nejdůležitější z padlých andělů.
- Belzebub je v judaismu původce veškerého zla, v křesťanství vládce říše mrtvých, opět označení pro Satana.
- Azrael je andělem smrti.
- Čerti v křesťanské lidové slovesnosti jsou označením pro ďábla, démona, Satana, padlého anděla, v českém lidovém podání je to obvykle hloupá bytost s kopyty, rohy a ocasem. V případné hierarchii jsou nejníže.
[editovat] Podobná místa
V řecké mytologii je nejblíže peklu Tartaros, součást říše mrtvých boha Háda, umístěn pod Hádovým palácem zvaným Erebos. Hádova říše ale obsahuje všechny mrtvé, včetně těch dobrých (ti jsou umístěni v Elysiu, kde prodlévají v blahobytu) a těch ani ne dobrých, ani ne špatných, kteří jsou na loukách asfodelu, aniž by pociťovali jakékoliv utrpení. V Tartaru dle řecké mytologie sídlí jen ti obzvlášť zavrženíhodní.
[editovat] Peklo v médiích
[editovat] Literatura
Mezi nejznámější historické popisy pekla patří Božská komedie od Dante Alighieriho. Básník zde postupně putuje peklem, dále očistcem a nakonec zakončí svou pouť v ráji. Peklo také vystupuje v mnoha dílech moderní literatury. V horrorech se o něm obvykle jen mluví, ve fantasy bývá i zobrazeno, a to často s humornými prvky.
V comixu Sandman je například jednu dobu peklo triumvirát: o vládu se dělí Belzebub, Lucifer a Azrael.
[editovat] Filmografie
- S čerty nejsou žerty - česká pohádka
- Malý Nicky - Satan Junior - americká komedie
[editovat] Poznámky
- ↑ Śukla Yajur Veda 30.5
- ↑ Atharva Veda 12.4.36
- ↑ Aitareya Āraṇyaka 2.3.2.4,5
- ↑ Mahanārāyaṇa Upaniṣad 1.50
- ↑ Praśna Upaniṣad 3
- ↑ Nirālamba Upaniṣad 2, 17
- ↑ Paramahaṃsa Upaniṣad 3
- ↑ asuryā nāma te lokā andhena tamasāvṛtāḥ - Īśa Upaniṣad 3
- ↑ 1.41, 1.43, 16.16, 16.21
- ↑ Bhāgavata Purāṇa 5.26.5
- ↑ Bhakti Schools of Vedanta, Swami Tapasyananda
- ↑ Bhāgavata Purāṇa 5.26.37
- ↑ Garuḍa Purāṇa 2.10.88-89, 2.46.9-10,28
- ↑ Bhagavad gītā 9.21
- ↑ Bhāgavata Purāṇa 6.3
- ↑ Nṛsiṃha Purāṇa 9.1-2
