Vzkříšení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Vzkříšení (rozcestník).

Vzkříšení značí v náboženství obnovené spojení ducha a těla nebo přivedení někoho ze smrti do života. Vzkříšení se netýká pouze lidí, ale též různých božstev.

Řecká a římská mytologie[editovat | editovat zdroj]

V době kdy se vyvíjelo historické křesťanství panovala v řeckořímském světě doba slučování (synkreze) kultů a nauk. V jádru těchto učení bylo jednak poznání (gnose) určité skutečnosti, jejímž prostřednictvím dosáhl člověk (zasvěcenec) mimořádného stupně poznání, které se projevovalo jeho vyvázáním z dosavadního etického a společenského postavení.
V jádru těchto kultů stáli bohové, kteří obětovali sami sebe smrti, aby jako zmrtvýchvstalí přinesli poznání a spásu lidem. Zmrtvýchvstání boha bylo v jádru kultů

  • Adonise
  • Dionýsa
  • Mythry

Zoroastrismus[editovat | editovat zdroj]

Kynismus[editovat | editovat zdroj]

Židovství[editovat | editovat zdroj]

Ústředním textem židovského náboženství k vzkříšení je Ezechielova vize, o údolí suchých kostí.

Ezechiel 37

1 Byla nade mnou ruka Hospodinova, a vyvedl mne Hospodin v duchu, a postavil mne uprostřed údolí, kteréž bylo plné kostí.
2 I provedl mne skrze ně vůkol a vůkol, a aj, bylo jich velmi mnoho v tom údolí, a aj, byly velmi suché.
3 I řekl mi: Synu člověčí, mohly-li by ožiti kosti tyto? I řekl jsem: Panovníče Hospodine, ty víš.
4 V tom řekl mi: Prorokuj o těch kostech a rci jim: Kosti suché, slyšte slovo Hospodinovo.
5 Toto praví Panovník Hospodin kostem těmto: Aj, já uvedu do vás ducha, abyste ožily.
6 A dám na vás žily, a učiním, že vzroste na vás maso, a otáhnu vás koží; dám, pravím, do vás ducha, abyste ožily, i zvíte, že já jsem Hospodin.
7 Tedy prorokoval jsem tak, jakž mi rozkázáno bylo. I stal se zvuk, když jsem já prorokoval, a aj, hřmot, když se přibližovaly kosti jedna k druhé.
8 I viděl jsem, a aj, žily a maso na nich se ukázalo, i koží potaženy byly po vrchu, ale ducha žádného nebylo v nich.
9 I řekl mi: Prorokuj k duchu, prorokuj, synu člověčí, a rci duchu: Takto praví Panovník Hospodin: Ode čtyř větrů přiď, duchu, a věj na tyto zmordované, ať oživou.
10 Tedy prorokoval jsem, jakž mi rozkázal. I vešel do nich duch, a ožili, a postavili se na nohách svých, zástup velmi veliký.
11 I řekl mi: Synu člověčí, kosti tyto jsou všecken dům Izraelský. Aj, říkají: Uschly kosti naše, a zhynula čáka naše, jižť jest po nás.
12 Protož prorokuj a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já otevřu hroby vaše, a vyvedu vás z hrobů vašich, lide můj, a uvedu vás do země Izraelské.

Bible Kralická

Křesťanství[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Slavnost Zmrtvýchvstání Páně.
Mistr Třeboňského oltáře: Zmrtvýchvstání Krista

Vzkříšení nebo též Zmrtvýchvstání (pouze u Ježíše Krista) tvoří základní prvek křesťanské víry – a to ve dvojím smyslu: vzkříšení/zmrtvýchvstání Ježíše Krista z mrtvých po jeho ukřižování a vzkříšení člověka na konci časů. Tuto událost křesťané oslavují každou neděli, zejména pak při největších svátcích liturgického roku, jimiž jsou Velikonoce a jejich hlavní slavnost, Zmrtvýchvstání Páně.

Vzkříšení (resp. Zmrtvýchvstání) Ježíšovo[editovat | editovat zdroj]

Podle líčení evangelií byl Ježíš třetího dne po své smrti vzkříšen/vstal z mrtvých. První zkušeností učedníků je objevení prázdného hrobu (Mk 16,1-8), kterýžto příběh nesloužil podle biblické exegeze k apologetickému důkazu Ježíšova vzkříšení, neboť hrob objevily ženy, podle práva neschopné svědecké výpovědi. Druhým relevantním bodem pro Ježíšovo vzkříšení jakožto nezfalšovanou událost je fakt, že protikřesťanská polemika nikdy nezpochybnila skutečnost prázdného hrobu. Další zkušeností učedníků je několikeré zjevování se Ježíše před vybranými svědky (nejstarší svědectví se nachází v 1 Kor 15,3b-5). Mezi raná svědectví patří též Petrovy řeči (Sk 2,22-40; 3,12-16; 5,29-32; 10,34-43).

Dalším bodem víry rané církve je ztotožnění Ukřižovaného se Vzkříšeným (Lk 24, Jan 20). Na slova vzkříšeného Ježíše se odkazuje i autorita Petra a ostatních apoštolů, stejně tak apoštola Pavla. O vzkříšení Nový zákon hovoří vždy jako o objektivní skutečnosti, nikoli pouze o „vzkříšení ve vědomí věřících”.

Apoštolská víra v Ježíšovo vzkříšení nalezla velmi krátké vyjádření jak při katechezi, tak v bohoslužbě: Vzkříšení Ježíšovo je největším skutkem Otce, sebedosvědčením Syna, započetím posledního věku lidstva a spásy a plným poznáním Ježíše jako Mesiáše a Božího služebníka. Pouze Duch vzkříšeného Ježíše (Řím 7,6; 8,9; 14,17) obnovuje věřícího k obrazu Božímu, tj. podle druhého Adama, jímž je Kristus (1 Kor 15,47n.).

Ježíšovo vzkříšení je součástí všech vyznání víry. Je ústředním tématem též současné teologie, neboť završuje jednání Boha vůči člověku (ekonomie spásy). Bůh se Ježíšovým vzkříšením neodvolatelně daruje světu, takže vše, co se má ještě stát, je pouze pokračováním a odhalením toho, co se již ve vzkříšení stalo.

Ježíš podle křesťanské víry vstal z mrtvých v celé své osobě, tj. i s tělem, k slavnému završení a nesmrtelnosti. Toto vzkříšení mu je zároveň darováno Bohem. Nejedná se pouze o mýtickou výpověď, ale o výraz faktického stavu. Písmo svaté i tradice považují vzkříšení za skutečné přijetí Ježíšovy oběti ve smrti Otcem.

Apokryfy[editovat | editovat zdroj]

O přímém způsobu Ježíšova vzkříšení pojednává apokryfní evangelium Petrovo. O kterém se zmiňuje Órigenés, Eusebius, Hieronymus a kolem roku 190 Serapión z Antiochie.

IX.

34 Když svítalo sobotní jitro, přišel dav z Jeruzaléma a z okolí, aby viděli zapečetěný hrob.
35 V noci, kdy svítal Den Páně, zatímco byli na stráži vždy dva vojáci, zazněl z nebe mocný hlas.
36 A spatřili, jak se otevřela nebesa a jak odtud sestupují dva muži ve veliké záři a blíží se k hrobu.
37 A onen kámen přivalený ke dveřím se sám odvalil stranou, hrob se otevřel a oba mladíci vešli.

Předpokládané datum Ježíšova vzkříšení[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Velikonoce#Předpokládané datum Ježíšovy smrti a vzkříšení.

Vzkříšení těla[editovat | editovat zdroj]

Člověk v křesťanském pojetí je bytostí, která očekává budoucnost, v níž se má člověk završit. Člověk vnímá sebe jako jednotu, jeho plnost tedy nespočívá pouze v nesmrtelném životě duše, avšak způsob této existence si člověk nedovede představit. Víra ve vzkříšení těla – a nikoli pouze duše, což bylo vlastní mnoha antickým filozofickým školám – patřila od počátku k ústředním bodům křesťanské víry, jak vyjadřuje s lapidární stručností křesťanský spisovatel Tertullianus:

Fiducia christianorum resurrectio mortuorum; illam credentes, sumus. (Naděje křesťanů je vzkříšení mrtvých – vše, co jsme, jsme v této víře.)[1]

Prvním svědectvím Bible o víře ve vzkříšení je Dan 12,1n.), vzkříšení je chápáno jako privilegium spravedlivých. V Ježíšově době vzkříšení popírali zvláště saduceové, protože se o něm Tóra nevyjadřuje. Ježíš tyto názory vyvrací (Mk 12,18-27). Pavel rozvádí tuto víru a odmítá helénistický pohled na duši jako hrob těla. Celý Nový zákon si nedovede představit vzkříšení člověka bez vzkříšení těla. Vzkříšené tělo je podle Pavla duchovní a je podobné oslavenému tělu Ježíše Krista (Flp 3,21; 1 Kor 15,35n.); analogicky k Ježíšovu tělu zachovává spojitost se svou pozemskou existencí.

Tato křesťanská víra se musela konfrontovat s řeckým pojetím, které tělo znevažuje a s antickou představou nebe jako prostoru, kam je možné odejít. Pro správné pochopení je však třeba si uvědomit, že se v Bibli tělem rozumí celý člověk v jeho tělesnosti. Takto jednolitý člověk existuje na více rovinách a jeho završení se musí podle křesťanské víry stát ve všech úrovních současně. Konečnému završení člověka a dějin se věnuje teologické odvětví eschatologie.

Islám[editovat | editovat zdroj]

Smrt je zakončením života a přivádí člověka zpět k Bohu. Smrti se nikdo vyhnout nemůže, ona je koncem Bohem stanoveného času daného člověku na zemi. Po smrti přichází duše podle islámských představ na soud, na němž se ukáže, zda je možné, aby duše vstoupila do ráje. To je též důvodem, proč se v islámu pohřbívá velmi rychle. Smrtí tedy pro muslima život nekončí, ale je přechodem k dalšímu životu.

Ateismus[editovat | editovat zdroj]

Ateismus považuje vzkříšení člověka za zkušenost přírodních věd. S běžnou skutečností, jak ji věda vnímá, je vzkříšení neslučitelné, nelze jej učinit evidentním, opakovat. Přírodní vědy o vzkříšení nic nevypovídají. Výjimkou je záchrana ze stavu klinické smrti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Resurrection ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TERTULLIANUS. De resurrectione carnis 1 (PL 2,795 B)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RAHNER, Karl; VORGRIMMLER, Herbert. Teologický slovník. Praha: Zvon, 1996. ISBN 80-7113-212-8.
  • Dus J., Pokorný P., Neznámá evangelia – Novozákonní apokryfy I., Vyšehrad, Praha 2001

Související články[editovat | editovat zdroj]